Zlín Film Festival: Tíživé drama o ztracených sourozencích Duše z kevlaru stojí za pozornost (recenze)

Zlínský festival se zaměřuje na tvorbu pro děti, nebojí se ale testovat hranice toho, co takové označení snese. U švédského celovečerního debutu režisérky Mariy Eriksson-Hecht Duše z kevlaru je například přišpendlena cedulka „od 15 let“, což není plané doporučení. Tíživé drama o dvou sourozencích žijících v bezútěšných podmínkách, z nichž jeden už práh dospělosti oficiálně překročil, druhý zatím ne, není pohádka pro žádnou věkovou kategorii.

Hlavně, že jsme rodina!

Alex (Josef Kersh) a Robin (Rio Svensson) to rozhodně nemají snadné. Vyrůstají na švédském industriálním předměstí v ošuntělém bytě se svým alkoholickým otcem, bývalým vojákem, který si nyní vybíjí frustraci z nešťastného života na svých synech.

V první scéně filmu vidíme staršího Alexe vézt na svém mopedu Robina do nemocnice, zatímco má mladší sourozenec hlavu potřeštěnou krví. Ihned, jakmile je ošetřen, ho ale Alex zvedá a nutí rychle vyrazit domů – zranění mu při opileckém záchvatu způsobil otec, což se nesmí dozvědět lékaři, aby mladíkům nehrozila cesta do pěstounské péče. Po návratu domů si otec nepamatuje, kde Robin ke svému zranění přišel.

Tak začíná příběh, o němž všichni jistě tušíme, že směřuje k nějaké tragédii. Alex i Robin jsou obyčejní kluci, kteří se se svou situací vypořádávají způsobem, který odpovídá jejich povaze a jejich limitacím. Alex je zprvu klidnější a rozumnější, pokouší se rodinu udržet pohromadě. V nějaký okamžik se však nezbývá než ptát, zda nejde o největší možnou chybu. Robinem, jemuž je necelých patnáct, zatím naplno cloumá puberta a šarvátky s otcem aktivně vyhledává.

Pokud měli zatím bratři v něčem jistotu, tak v sobě navzájem. To se však mění, když se jejich nová kamarádka Ines (Adja Sise), do níž je zamilovaný Robin, zakouká do Alexe. Po pár agresivních výpadech ze strany mladšího sourozence se tedy Alex, který už má všeho po krk, vydává s bohatou a trochu rozmazlenou Ines na spontánní výlet do Berlína. Opuštěný Robin se na oplátku začíná přátelit se „špatnými lidmi“ ze sousedství. Předně se sígrem Dennisem (Jonay Pineda Skallak), který nad ním ochotně drží ochrannou ruku, nebo se tak alespoň tváří. Vzhledem k jeho nevyrovnanosti a vlastním problémům ale představuje další potenciální nebezpečí, skoro jako by Robin bezděky replikoval vztah se svým otcem.

Projekce s delegací na Zlín Film Festivalu:
sobota 31. 5. ve 20:00 – GAC – sál 6 | KOVÁRNA VIVA

Pochopitelní packalové

Ve svých nejsilnějších momentech je Duše z kevlaru sugestivním dramatem o chybujících lidech, kteří se rozhodně nechovají „optimálně“, přesto dělají, co je v jejich silách. Ve vyprávění nenajdeme jedinou postavu, se kterou by se dalo z pozice člověka uvažujícího s chladnou hlavou ztotožnit, míněno ve smyslu odsouhlasení jejího chování. To ale tvůrci skoro určitě dobře vědí.

Alex trvá na tom, že rodina musí zůstat pohromadě a situuje se do pozice pilíře pro labilního Robina. Přesto právě on jako první odchází, aniž by jasně vysvětlil, kam a na jak dlouho. Nechává tak svého bratra na pospas prvnímu grázlovi, který zaplní roli strážce a učitele. Samozřejmě, že nic z toho by neměla být Alexova zodpovědnost, přesto je Robinův rapidní úpadek jasným důsledkem jeho voleb. O Ines škoda mluvit – dívka se rozhodne svého milého vytrhnout ze spárů rodiny, což jistě myslí dobře. A protože má své bohaté rodiče (poněkud nepřesvědčivě absolutním způsobem) obtočené kolem prstu, může dokonce Alexovi nabídnout, aby bydlel u nich doma. V důsledku pohodní, v němž žije, je však Ines naivní a krátkozraká, takže Alexovi nikdy tak úplně nerozumí. Je přitahovaná hlavně myšlenkou, že může zachránit ztrápeného a sexy kluka.

Robin, přestože je nejvíce destruktivní, je nejméně na vině. Ještě mu není ani patnáct a celý život strávil ve velmi zmatené situaci. Jeho otec i bratr mu tvrdí, že ho milují a že jejich rodina musí zůstat pohromadě – ale proč vlastně? Status quo nikomu nic dobrého nepřináší. Alexova „zrada“ v podobě sblížení s Ines a následného zmizení „někam“ vytváří prázdné místo, které je třeba zaplnit. Problém totiž je, že Robin, jakkoliv rebelsky se tváří, potřebuje vedle sebe silnějšího souputníka. A nakonec udělá vždy právě to, co po něm tahle autoritativní osoba chce. Když se jí stává Dennis, vede to ke katastrofě.

Je lepší vyhledat pomoc

Ve svých nejslabších momentech Duše z kevlaru balancuje na hraně misery porna, kdy se postavám děje tolik špatného v takové intenzitě, že to začíná působit trochu legračně a chtěně. Což může být zvlášť ve spojení s tím, jak moc jsou hrdinové chybujícími lidmi, maličko iritující. Pro nás jako po publikum je rozhodně snadné vidět, kde dělají chyby, jak nesmyslné jsou jejich plány a do jak bezvýchodné situace se uzavírají. Jenže to je nakonec smyslem celého příběhu – že lidé ve věku a se životní zkušeností Alexe a Roberta jsou pochopitelně nepřipravení čelit všem problémům světa.

Snímky festivalů pro děti mají většinou nějaké jasné poselství, něco své diváky učí. U Duše z kevlaru to není tak jednoznačné. Jako poučení může přesto vyplynout, že člověk nemůže být na všechno sám a neměl by si ukousnout víc, než kolik může unést. Zvlášť když zrovna ve Švédsku existuje relativně mohutný systém podpory pro mladé lidi v situaci Alexe a Robina. Jejich tvrdošíjnost udržet pohromadě zcela toxickou rodinnou jednotku je nakonec důvodem jejich trápení a hororově znějící „pěstounská péče“, nebo alespoň odtržení od otce s finanční podporou státu, jak se Alexovi nabízí v dospělosti, mohly být lepší variantou, která by je mnohému ušetřila.

Pro Eriksson-Hecht coby režisérku jde jistě o dobrý první krok. Nenabízí jasný osobní vizuální styl, ale ten by byl u tak citlivého dramatu beztak poněkud nepatřičný. Při sledování tedy díky zvoleným postupům cítíme emoce protagonistů, i když jim přímo nevidíme do hlavy. Předností je práce s herci, kteří své postavy ztělesňují bez výhrady. Kersh jako Alex je poněkud přízemní a skoro nudný, protože veškerou svou dosavadní identitu tvaroval jako mírotvorce a hledač kompromisů. A Svensson skvěle zachycuje Robinovo zmatení i jeho křehkost. Díky jejich talentu snímek dýchá životem a získává na přesvědčivosti.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Zlín Film Festival © 2025

Duše z kevlaru
Kevlarsjäl
Drama
Švédsko, 2025, 101 min
Režie: Maria Eriksson-Hecht
Scénář: Pelle Rådström
Kamera: Josua Enblom
Hudba: Pessi Levanto
Hrají: Josef Kersh, Rio Svensson, Adja Sise Stenson, Torkel Petersson, Jonay Pineda Skallak, Hans Olav Brenner, Maria Sundbom Lörelius, Tyrone Michele
Produkce: Lizette Jonjic
Střih: Mervi Junkkonen, Robert Krantz
Zvuk: Odin Eggen Brække, Espen Rønning
Scénografie: Sanna Danneborn-Spjuth
Masky: Sandra Karlsson, Aina Vogel
Kostýmy: Clara Carstensen Heinius