Lilo & Stitch: Když přetáčka chápe, co fungovalo v originálu (recenze)

V době, kdy Disney přehodnocuje svou vášeň pro hrané remaky, přichází na řadu látka, která si srdce diváků získala trochu jinak… a tak se příběh o osamělé havajské holčičce a mimozemském experimentu, který měl být dokonalou zbraní, po letech vrací do kin.

Z pohádky do reality

Disneyho posedlost hranými remaky vlastních animovaných klasik začala nenápadně už v devadesátkách, ale pořádnou lavinu spustila až Alenka v říši divů v roce 2010. Vydělala miliardu, a tak se studio pilně pustilo do přetáčení svých klasik do podoby velkolepých blockbusterů, která trvá dodnes. Někdy, jako ve Lvím králi nebo Krásce a zvířeti, šlo o skoro doslovné kopie; jindy o pokusy nabídnout nový úhel pohledu, kdy třeba Zloba ukázala, že zlá černokněžnice není zas tak zlá, a Cruella si s sebou nesla jistou známku punku. Filmy točily hvězdy, na ničem se nešetřilo a dolary se jen sypaly.

Jenže jak letěla čísla vzhůru, ukazovalo se, že ani nostalgie není bezedná. Poslední hřebíček možná zatloukla nedávná Sněhurka s Rachel Zegler – extrémně drahá, marketingově problematická a v kinech přijatá jen neslavně. Výsledkem je, že studio začíná couvat. Hrané Na vlásku šlo k ledu a zákulisní šeptanda naznačuje, že Disney si od remaků chystá dát pauzu, nebo s nimi rovnou skončit. Ale nejdřív…

Havaj místo vzdušných zámků

Na rozdíl od většiny disneyovských remaků, které se vracejí k pohádkám z devadesátkové renesance, je Lilo & Stitch trochu jiný případ. Dodnes kultovní animovaná komedie přišla do kin až v roce 2002, a stala se srdcovkou pro novou generaci dětí. Nepravděpodobná kombinace havajské osamělé holčičky a modrosrstého mimozemského raubíře v sobě totiž nese silné téma rodiny, do které se nerodíme, ale kterou si vybíráme.

Na svou dobu navíc šlo o výjimečně povedený příklad kulturní reprezentace. Od kolonialisticky přikrášlené Pocahontas, přes Princeznu a žabáka, kde byla první afroamerická princezna většinu filmu žábou, až po Rayu, která chtěla obsáhnout celou jihovýchodní Asii, ale nakonec neuspokojila pořádně nikoho, se studio často potýkalo s obviněními z povrchnosti, stereotypizace nebo kalkulovanosti. S Lilo & Stitchem se ale trefilo perfektně, a i v kontrastu s některými novějšími pokusy, které působí spíš jako pečlivě sestavené výstupy z marketingového excelu, původní film působí dodnes jako malý zázrak. Nenajdete tu žádné pohádkové království, žádné bílé princezny s evropskými rysy; reálné prostředí Havaje je tu kulisou reálných problémů dvou sester, které si po smrti rodičů zbyly a protloukají se, co to dá, zatímco jim na záda funí sociálka.

Navíc přináší i důležité poselství o duševním zdraví, jinakosti a přijetí. Stitch je outsider, destruktivní tornádo emocí připomínající zkoksované štěňátko; v novém prostředí ale nachází lásku, domov a důvod změnit se. A diváci všech věkových kategorií v něm od té doby nacházejí kus sebe – nejen díky chaosu, který kolem sebe šíří, ale právě i kvůli tomu, že ví, co to je být jiný. I proto se stal popkulturní ikonou, jeho film se dočkal několika pokračování, seriálu a dodnes žije dál v podobě batůžků, penálů, plyšáků a dalšího roztomilého harampádí, které dodnes seženete v každé večerce a u všech kolotočů.

Modrý uragán kreativity

Cesta Lilo a Stitche k hrané podobě přitom rozhodně nebyla jednoduchá. Vývoj se táhl už od roku 2018 a samotné natáčení probíhalo na Havaji až od jara 2023, přičemž kvůli požáru na place a později i hollywoodské stávce se několikrát zbrzdilo. Fandům neuniklo několik milých produkčních easter eggů – film se dlouho natáčel pod pracovním názvem Bad Dog a vznikla kvůli němu i fiktivní produkční společnost Blue Koala Pictures, což je přímý odkaz na Stitchův roztomile zmutovaný vzhled.

O výsledku se hodně mluví a hodně se od něj očekává – ale nejen kvůli lásce k originálu. Studio se při povedené propagaci chytře rozhodlo navázat na kampaň z roku 2002, kdy Stitch boural ikonické scény z klasických disneyovek. Na diváky se tak šklebí z roztrhaných billboardů, v teaseru zničil pískový hrad ve tvaru Popelčina zámku a na loňském Super Bowlu chaoticky pobíhal po stadionu, čímž trhnul rekordních 173 milionů online zhlédnutí za 24 hodin. Disney ho také nasadil do kin jako animatronika, který skenuje vstupenky a zdraví diváky, čímž si také získal obrovskou virální popularitu. Povedl se obdobně ale i film samotný?

Blechy v novém kožichu

Centrální postava mimozemského neřáda zůstává i v nové verzi funkčním těžištěm i hlavní atrakcí celého příběhu. Stitch je pořád stejně k sežrání a animátoři z ILM si na něm poctivě mákli – jeho srst je detailní, pohyb přirozený, daří se mu udržet rovnováhu mezi anarchií a roztomilostí. Přesto podobně jako u Lvího krále platí, že s přechodem na fotorealistické CGI ztratil něco ze své expresivity a mimiky, a navíc občas nepůsobí dostatečně hmotně ve scénách s reálnými herci. Co se těch týče…

Režie Deana Fleischera Campa, známého především díky Marcelovi, ulitě s botami, naznačuje, že práce s digitálními postavami mu sedí víc než s těmi lidskými. Lilo, ztvárněná teprve devítiletou Maiou Kealohou, si zachovává svou vzdorovitost i impulzivní chování, tím ale v hrané podobě oproti kreslené postavičce pochopitelně o něco hůř přirůstá k srdci. Starší sestru Nani jí hraje Sydney Agudong a jejich sourozenecká chemie hezky funguje a drží film pohromadě i v místech, kde jinak jeho tempo trochu kolísá; přesto během jejich společných scén divák spíš jen čeká, kdy zase Stitch něco legračně rozfláká. O něco zábavnější tu je dvojice mimozemšťanů, které ztvárnili Zach Galifianakis a Billy Magnussen. Fungují jako dobře sehrané duo a jejich proměna v lidi a následné pokusy zapadnout do havajského prostředí přinášejí do remaku povedenou grotesknost.

Pochvalu si zaslouží svižná kamera, která, když ho honí po scéně, hezky pracuje se Stitchovou energií v prostoru. V místech, kde má film využít krásu reálného prostředí, se tu ale nepřekvapivě naráží na limity světa, který zkrátka nemůže nahradit stylizovaně vodovkovou poetiku původní animace. Příběhově pak nová verze přidává několik příběhových změn, ty ale působí spíš jako variace než jako plnohodnotné nové nápady. Žádná z nich látku výrazně neposouvá, ale zároveň jí ani neškodí. Výsledkem je adaptace, která si zachovává základní kvality původního filmu a přitom přináší příběh blíž nové generaci diváků. Nejde o převratné přepracování ani o slepou kopii, spíš o poctivě zrealizovaný návrat k dodnes silnému jádru. A i když se její nové ztvárnění nevyhne kompromisům, pořád zůstává sympaticky funkční.

Martin Mažári, Totalfilm.cz
foto/video: Disney, Falcon © 2025

Lilo & Stitch
Akční / Dobrodružný / Komedie / Drama / Rodinný / Fantasy / Sci-Fi
USA, 2025, 108 min
Premiéra: 22. 5. 2025 Falcon
Režie: Dean Fleischer Camp
Scénář: Chris Kekaniokalani Bright, Mike Van Waes
Kamera: Nigel Bluck
Hudba: Dan Romer
Hrají: Chris Sanders, Maia Kealoha, Sydney Agudong, Billy Magnussen, Zach Galifianakis, Tia Carrere, Courtney B. Vance, Jason Scott Lee, Amy Hill, Kaipo Dudoit
V českém znění: Yasmin Faye, Pavel Tesař, Pamela Soukupová, Jiří Krejčí, Oldřich Hajlich, Klára Oltová
Režie českého znění: Zdeněk Štěpán
Překlad: Vojtěch Kostiha