Hra na oliheň 3, nebo, jak bychom ji měli lépe nazývat, druhá část Hry na oliheň 2, je za námi. Někdejší největší seriálový fenomén planety odchází poněkud rozpačitě, se zjevnou nejistotou podstatné části publika, zda to dopadlo nejen nejlépe, jak mohlo, ale spíš, jestli to celé vůbec mělo smysl.
Antikapitalistické zlaté prasátko
V naší recenzi na předchozích sedm epizod jsme se snažili načrtnou nešťastné paradoxní postavení, v níž se seriál Dong-hyeok Hwanga ocitl. Asi mainstreamově nejznámější antikapitalistická satira dekády se stala jedním z nejúspěšnějších audiovizuálních produktů. Traduje se, že úspěch Hry na oliheň sám o sobě vedl k zvýšení marketové hodnoty celého Netflixu. A streamovací gigant udělal vše proto, aby toho využil.
Nejenže Hwanga (který nemá na svůj pořad práva) přiměl natočit druhou řadu s tím, že vznikne buď s ním, nebo bez něj. Navíc rozjel vlastní reality TV verzi Challenge. Jak jde po tom všem necítit určitou pachuť? Jistě, vzniklý produkt může být dobrý, což ostatně pro Výzvu platí. Ale nejde o zpronevěření se étosu původního příběhu?
Pokusili jsme se tedy nabídnou první krok k východisku: Přiznat si roli Hry na oliheň jako zábavního produktu. Nikoliv ve smyslu přestat brát vážně její příběh, ale pochopit, proč může existovat reality TV verze, aniž by to znamenalo konec světa. A že obliba soutěžní varianty automaticky neznamená, že publikum nechápe smysl seriálu. Mainstreamový úspěch Hry na oliheň pramení z atraktivního námětu o vražedných hrách, jejichž strhující podstata přesahuje kritický význam příběhu. Jistě, části publika je jedno, co z toho všeho vyplývá, schopnost bavit se u verze, kde nikdo neumírá, však neznamená, že k ní člověk patří. Takový pořad jde udělat špatně (jako byla příšerná nelicencovaná verze Mr. Beasta na Amazonu), ale jde ho dělat i správně, jak se povedlo samotnému Netflixu.
Konec? Ale prosímvás…
V mnoha ohledech je dokonce takový přístup snáze ospravedlnitelný než ždímat samotný fikční seriál. A že Netflix ždímá! Je jasné, že druhá série byla rozdělena na dvě proto, aby se protáhnul dosah brandu. První, na čem se publikum shoduje, je neuspokojivé tempo. Kdyby místo celkem třinácti epizod vzniklo třeba deset, šlo by o první krok správným směrem. A když jsme u toho, vypouštění celých sérií naráz je pro Oliheň katastrofální model, který sabotuje jednu z předností serializované fikce, jíž je možnost publika s příběhem žít, trávit čas, spekulovat a diskutovat. Bílý lotos od HBO nebo Severance od Applu nám zas a znovu připomínají, o kolik líp funguje seriál s důrazem na dějové zvraty, když není vyplivnut najednou.
Samozřejmě je tu jedna věc, která by jakékoliv ždímání a natahování legitimizovala, a sice dobrý příběh. Podařilo se Hwangovi najít, o čem být? Krátká odpověď: Ne? Delší odpověď: Třetí řada Hry na oliheň šlape na základní rovině o kus líp než dvojka, protože se víc soustředí na samotné hry, tedy na to, co tolik milujeme. Umírá také víc postav, k nimž máme vztah, což automaticky vede k větší emocionální rezonanci. A série má opravdový konec, ne jako náhlý cliffhanger dvojky. Přesto udílíme o půl hvězdičky nižší hodnocení, protože jak jsme avizovali, naše naděje minule směřovala k tomu, že Hwang sundá rukavičky a rozjede finále, kterým všem ukáže, zač je toho loket.
To se bohužel nestalo. Jakkoliv jsme schopní respektovat postavení Hry na oliheň coby dojné krávy, pořád to neznamená, že budeme ignorovat, když se ta kráva nebude dojit poctivě. Nakonec tu totiž máme jen o rekapitulaci první řady, tedy s tím rozdílem, že samotný příběh Gi-Huna je definitivně ukončen. Ne však příběh Squid Game jako takové, protože v posledních minutách se zjeví Cate Blanchett jako americká nábornice, lákající na Fincherův americký spin-off.
To nejlepší před námi?
Po druhé sérii jsme avizovali, že aby vyprávění začalo někam produktivně mířit, musí Hwang opustit koncept her jako základního rámce, v němž se postavy pohybují. Bylo samo o sobě zcela nesmyslné a nepřesvědčivé, že protagonista vstupuje do dalšího ročníku, což je pro čerstvého multimilionáře tím nejhorším způsobem, jak proti Olihni bojovat. Ale se skřípěním zubů jsme chápali, že tvůrci musí dát publiku, co chce, jinak by vzalo centrálu Netflixu útokem. Považovali jsme však za nutné, aby se příběh o kritice systému dostal do bodu, kdy postava, jejímž cílem je systém zničit, ho přestane respektovat a opustí jeho limity – bohužel se tak nestane, v důsledku čehož vyznívá celý seriál vlastně dost impotentně. Ne však způsobem, který by šlo považovat za součást komentáře.
Abychom tu tedy Hwanga neprezentovali výhradně jako tragického hrdinu, který dělá, co může, výsledek jistě ovlivňují i jeho osobní limitace. Jedná se o tvůrce zajímavých nápadů, které ale netvoří příliš organický celek. Vražedné hry ve středu dění jsou naštěstí dost silný koncept na to, aby výsledek držel pohromadě, přesto je vyprávění plné dějových linií, co nikam nevedou (koukáme na tebe, nejzbytečnější detektive Jun-ho), a postav tlačených neviditelnou silou do situací, v nichž je chce tvůrce mít.
Squid Game vždy skřípala co do logiky děje i konzistence postav, v tomto ohledu buďme upřímní. Právě proto mohlo být Hwangovo vítězství pouze koncepční – mohl naplno uspět jen tehdy, kdyby ještě řekl něco dost odvážného a podnětného. Možná nejen o kapitalismu v nejširším slova smyslu, ale třeba i o prostředí, v němž se octl – v nemilosrdné pásové výrobě audiovize. To ale nakonec nedělá. Druhá a třetí Squid Game neobjevuje nová zákoutí svého námětu a už vůbec nerebeluje. Jedná se o finále korejské větve, ovšem s okamžitým příslibem amerického nášupu. Je vlastně dost dobře možné, že Fincherova verze bude „objektivně“ mnohem lepší než korejská – David je rozhodně zručnější vypravěč než Hwang. A že druhá řada Výzvy bude napínavější a uspokojivější na oné základní přímočaré rovině. Zřejmě jsme ale přišli o poslední možnost, kdy by tenhle projekt ještě mohl tnout do živého.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Hra na oliheň - 3. série (2025)
Trochu jsme doufali v explozivní finále, místo toho jsme dostali dotažení započaté repetice. Hra na oliheň zjevně po fenomenálním úspěchu první řady pokračovala ve své korejské fikční verzi hlavně proto, že musela. Pořád je to v mnoha ohledech produkt, který splňuje, co slíbil, ale v tomhle konkrétním případě to přece jenom trochu zamrzí. Asi je dobře, že se od teď ve franšíze nebude muset dál trápit její tvůrce.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Netflix © 2025
Hra na oliheň – Série 3
Squid Game – Season 3
Thriller / Dobrodružný / Akční / Mysteriózní / Drama
Jižní Korea, 2025, 6 h 6 min (Minutáž: 55–66 min)
VOD premiéra: 27. 6. 2025
Tvůrci: Dong-hyeok Hwang
Režie: Dong-hyeok Hwang
Scénář: Dong-hyeok Hwang
Hudba: Jae-il Jung
Hrají: Jeong-jae Lee, Byung-hun Lee, Ha-joon Wi, Ha-neul Kang, Siwan
