Recenze: Krtkův svět je radost navštívit, říkají postavy uvnitř jednoho z nejhorších českých filmů

Krtkův svět se stal necelý týden od své premiéry internetovým memem, byť u něj očekáváme jen krátkou životnost. Nový celovečerní film české všeumělkyně Evy Toulové přilákal do 114 kin pouhých 486 návštěvníků, což rozhodně oživuje otázku, kdo a proč její filmy platí. O legitimitě skrze umělecký přínos nemůže být řeč. V tomto případě to ale není zase tak velká záhada – snímek vznikl v rámci propagace samozvaného zábavního parku podnikatele Josefa Roušala. Slouží tedy jako pamflet muže, který se považuje za hrdinu.

Žádné předsudky

Nepřísluší nám hodnotit, nakolik je Roušalův pohled na věc, nekriticky přejatý Evou Toulovou a celým filmem, pravdivý. Krátká googlovací seance případným zájemcům představí, v čem se „mainstreamový pohled“ liší od verze událostí, o níž se nás snaží přesvědčit tvůrci. Nakonec to ale není zvlášť podstatné. V dějinách fikce najdeme řadu protagonistů inspirovaných realitou, jejichž domnělé hrdinné činy se při důsledné historické reflexi rozpadnou v prach. To však samotným dílům nic neupírá na jejich působivosti a hodnotě.

Všichni už dnes víme, že Kryštof Kolumbus do Ameriky doklopýtal víceméně náhodou, že Oskar Schindler byl prospěchář do posledního okamžiku a že P. T. Barnum byl zrůdnější člověk než „zrůdy“, které zneužíval ve svém cirkusu. To ale neznamená, že umělec nemůže kohokoliv z nich transformovat způsobem, který světu víc dává, než bere. Potřebujeme přece věřit, že lidská brilance zvítězí nad zpátečnictvím. Že i v nacistickém kolaborantovi se může probudit svědomí. Jistě by bylo prospěšnější najít předobrazy, které si chválu zaslouží, ale způsobuje jen velmi málo škody, když se vypravěč nechá unést.

Nebudeme tedy Krtka odmítat proto, že možná není „pravdivý“. I tak by mohl být sugestivním zobrazením souboje jedince s kafkovským byrokratickým systémem, o což se očividně pokouší. Stejně tak se nebudeme autorům smát za jejich zápal a nadšení pro věc. Je dobře, když umělec něčemu věří. A je dobře, že za něco bojuje. Ed Wood platí za jednoho z nejhorších režisérů historie, jeho bizarní snímek Glen or Glenda z 50. let ale můžeme zpětně docenit jako neuvěřitelně odvážný raný vhled do trans problematiky v době, kdy se tvůrce takového díla vystavoval značnému kariérnímu, ale i fyzickému riziku. Samozřejmě, že soukromý dětský park obtékaný splašky je méně vznešené téma, ale kdo jsme my, abychom soudili, co je pro druhé důležité?

Ukažme si na ni prstem

Tohle všechno jsme si museli vyjmenovat, abychom nevyvolali dojem, že Krtkův svět je špatný apriorním způsobem – to vůbec ne. Ve chvíli, kdy se rozjely kamery, mohl hypoteticky stále vzniknout dobrý film a mohli bychom tu začít spřádat fantazie o tom, jakými mnoha způsoby toho docílit. Šlo by o odvážný boj hrdinného muže? Nebo naopak rozklad čisté duše pod tlakem okolností, jimž nedokáže čelit? Rétorické cvičení nemá cenu dál rozvíjet, protože Eva Toulová je právě tak špatná filmařka, jak se o ní říká. Obvykle se v textech snažíme nepersonifikovat neúspěch filmu, ale čert to vem – tady prostě víme, na koho ukázat prstem.

Její předchozí filmy, říkejme jim třeba romantické komedie, měly to štěstí, že pro někoho již mohly být campovými lahodami. Filmy tak špatnými, až jsou dobré. Krtkův svět ale tenhle potenciál v nejmenším nenaplňuje. Jedná se o necelých 80 minut soudních přelíčení, v nichž na sebe halekají David Novotný a Zuzana Bubílková. To zní jako něco, co by samo o sobě mohlo být legrační, ale vězte, že není.

Hrdina chce zachránit svůj park, který se ze dne na den zjevil na jeho pozemku (protože scény ze stavby by byly moc nákladné). Jak park funguje, vlastně pořádně nevidíme, natož abychom si mohli udělat jasno o obviněních. Úředníci na prokleté Praze 15 a nakonec i všechny státní instituce a orgány však chtějí Roušala zlikvidovat, protože coby správný chlap odmítl vyplatit úplatek Igoru Barešovi. Abychom nepochybovali o tom, na čí straně stojí pravda, prostupují snímek záběry návštěvníků parku, kteří pějí ódy o svém úžasném zážitku. Dostáváme se do druhého extrému. Zatím jsme připouštěli, že film mohl být dobrý, i kdyby lhal. V tomto stavu je ale špatný, i kdyby mluvil pravdu.

Neschopnost Toulové vyprávět kompetentní příběh je neuvěřitelná. Mluvíme tu o absolventce FAMU, což je jedna z dalších záhad její kariéry – jak může někdo, kdo se prokazatelně setkal se všemi poučkami, dělat tak začátečnické chyby? Vezměte si už jen, že přestože se příběh odehrává během celé jedné dekády, což avizují titulky v obraze, Roušalovy malé děti během děje nestárnou. Stejně tak hrdina je statický a neměnný, jeho postoj je hotový, jeho frustrace od začátku maximální, ale nezlomná. Chybí jakýkoliv cit pro gradaci a katarzi. O technickém zpracování škoda mluvit.

Chybějící minuty nehledat

Prakticky jediný náznak zajímavé interakce by mohl nastat s hrdinovou manželkou ztvárněnou Barborou Seidlovou. V důsledku všeho humbuku je vyvedená z komfortní zóny a pochopitelně by raději, aby se manžel věnoval něčemu jinému. Toulová ale pokaždé zapomene dokončit započatý tah. Každý projev nejistoty a nesouhlasu končí tím samým: Ujištěním ze strany Roušala, že „to brzo spraví.“ Což se nikdy nestane. A manželka jen pokrčí rameny a dál táhne rodinu kupředu. Otevřený konec by mohl být v dramaturgicky fungujícím celku podnětnou volbou, zde ale vyznívá, jako by titulky omylem spustily o 10 minut dřív, než měly. Ne že bychom měli v plánu prosit promítače, ať se je pokusí dohledat.

Ve filmu toho bohužel není dost, aby se daly vyjmenovávat bizáry a smát se u toho. Ano, na pět minut sem zabloudí trochu zmateně působící Bolek Polívka, aby mohla jeho hlava levitovat na plakátu, ale tím to končí. Cameo režisérky je stejně fádní jako vše ostatní. Krtkův svět nestojí za to, abyste ho navštívili pro pobavení, to by byl hořký omyl. A že nefunguje v zamýšleném dramatickém záměru, v tuhle chvíli asi není třeba dodávat.

Možná ale, že to je k dobru věci. Na začátku recenze padlo, že se na film nezlobíme za potenciální lhaní, protože jím nemůže vzniknout škoda. To je ale v tomto případě pravda hlavně proto, že je výsledek tak špatný. Josef Roušal, na rozdíl od Kryštofa Kolumba, stále žije a Krtkův svět se snaží být jeho manifestem. Kdyby šlo o brilantní a úspěšný projekt, který ovlivňuje veřejné mínění, najednou by se sem vkrádaly právě ty etické otázky, které můžeme u paskvilu hodit za hlavu. Stál by takový dobrý film pořád za cenu, kterou platíme u jiných přikrášlených biografií? Krtkův svět je nakonec stejně neškodný jako zbytečný ve své absolutní prázdnotě a bezradnosti. Snad to tak má být.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Bontonfilm © 2025

Krtkův svět
Drama / Životopisný
Česko, 2025, 75 min
Premiéra: 5. 6. 2025, Bontonfilm
Režie: Eva Toulová
Scénář: Eva Toulová
Kamera: Pavel Mědílek
Hrají: David Novotný, Barbora Seidlová, Igor Bareš, Bolek Polívka, Ladislav Frej st., Valérie Zawadská, Oldřich Navrátil, Jaroslav Satoranský, Eva Toulová
Produkce: Lenka Křivánková
Střih: Anežka Kružíková
Zvuk: Tomáš Oramus
Masky: Elena Yermachenko
Kostýmy: Šárka Kabátová