Zlín Film Festival: Nawi přináší zdrcující příběh afrických dětských nevěst (recenze)

O tom, že ne každý film na zlínském festivalu rozzáří váš den, už jsme měli příležitost si párkrát říct. Pro keňsko-německý snímek Nawi, vznikající ve spolupráci s UNICEFem, to platí dvojnásob. Jde o temné, ale potřebné a poučné svědectví o pomalé proměně východoafrické společnosti, v níž je možná kupčení s dětskými nevěstami již oficiálně ilegální, stále však bere a ničí životy nemalé části dívek. Jedná se pak jen o špičku ledovce co do trvajícího znevýhodnění žen napříč světem, vždy uzpůsobené lokálním specifikám.

Domácí úkol od UNICEFu

Přestože Nawi je rozhodně těžká a nepříliš příjemná podívaná, tentokrát nemůže být pochyb o tom, že jde o film vznikající i s dětským publikem na mysli. Ve skutečnosti jde o projekt zaštítěný UNICEFEM, jehož primárním cílem vždy bylo informovat o svém problému srozumitelným a sugestivním způsobem. Fikční film tu dokonce ani nebyl jedinou z možností, s níž tvůrci pracovali.

Tento výchozí bod zpravidla nevěstí nic dobrého – výsledný produkt může snadno vyznít jako didaktická výuková pomůcka, nikoliv umělecké dílo. Dobrým znamením však je, že Keňa vyslala Nawi do boje o Oscara, zjevně tedy v domácích institucích vzbudila dostatečnou důvěru. A právem.

Sledujeme příběh třináctileté Nawi (Michelle Lemuya Ikeny), žijící v rurální komunitě daleko od moderního velkoměsta Nairobi. Její svět v našich očích vypadá, jako by zamrzl v dávném úseku dějin. Je dcerou vedlejší manželky Rosemary (Michelle Tiren) v rodině spoléhající se na pastvu dobytka. Celá komunita zrovna napjatě čeká na první jarní déšť, jehož zpoždění všem komplikuje život. Nawi se nachází na hraně prvního a druhého stupně základní školy (respektive jejich místního ekvivalentu), což si s sebou obnáší i závěrečný test. Jak ona i všichni okolo očekávají, zvládá ho na výbornou. Dokonce je nejlepší dívkou v celém kraji, což jí otevírá dveře do prestižní dívčí školy v hlavním městě.

Nawin otec (Benson Ochungo Obiero) se však dostává do nepříjemné finanční tísně, z níž mu může pomoct jen rozšíření stáda o pár desítek ovcí a koz – tedy o věno, jež má šanci vyhandrkovat za svou dceru. Přes protesty těhotné Rosemary a samotné Nawi uzavírá nekompromisní otec obchod a veškerá vysněná budoucnost se dívce rozplývá před očima. Otec nemá ze situace radost, nevidí však jinou možnost a vždy, kdy je jen krůček k tomu, aby manželku či dceru poslechl, na něj ostatní muži zatlačí: „Přece se nebudeš řídit názory žen!“ Nawi zbývají dvě možnosti – buď roli manželky přijmout, nebo uprchnout.

Přece nedáš na ženský

Z podstaty díla coby zakázky pro UNICEF pramení největší klady i zápory snímku. Občas je zřejmé, že si tvůrci odškrtávají z povinných informací, které musí předat. V tomto ohledu se trochu naplňuje původní obava. Vzhledem k tomu, že cílem tu je vtlouct nám do hlavy závažnost problému, je ale snímek také mnohem drastičtější, než bývá zvykem. Vyprávění nikdy nepřestane šokovat tím, jak daleko je ochotno zajít.

Je to tím větší kontrast, že podstatnou část děje posloucháme třináctiletou holčičku, jak vypráví vzletné monology o svých snech. Zvyk by kázal, že příběh směřuje k happy endu, kdy se nakonec Nawi a Rosemary, možná s pomocí malého bratra Joela, povede otce přesvědčit o tom, že si jeho dcera zaslouží emancipovaný život. Jenže takový konec by nebyl pravdivý. Kdyby šlo generace trvající praktiky přerušit tím, že ženy pronesou správné argumenty a jejich manželé se nechají přesvědčit k humánním rozhodnutí, zmizel by celý problém dávno v propadlišti dějin.

Díky možnosti nejít vstříc diváckému komfortu se otevírá možnost nabídnout komplexní kritický obraz afrického patriarchátu, který se z velké části pohybuje setrvačnou silou. Nawin otec má sice nejvíc zodpovědnosti a jako jediný má skutečnou šanci prodeji své dcery říct ne, nicméně i on je stržen proudem a socioekonomicky tlačen k tomu, aby dceru zpeněžil. Ačkoliv čistě legálně porušuje zákony, nastavení jeho světa ho stále vede k závěru, že nemá jinou možnost. (Nesmíme zapomínat, že má zodpovědnost za několik dalších manželek a dětí, takže ho tlačí čas.)

Na snímku pracovali dva němečtí bratři, Kevin Schmutzler a Tobias Schmutzler, kteří záměrně vyhledali dvě místní filmařky Vallentinu Chelluget s Apuuou Mourine, aby měl kdo dorovnat jejich západní a mužský pohled. Na konci dlouhého hledání se pak podařilo najít Michelle Lemuya Ikeny, jež v hlavní roli odvádí energický výkon. Někdy doplácí na své dlouhé monology a zní trochu jako během recitace, což bylo asi nevyhnutelné. Stranou toho je ale výborná. Emocionálním jádrem je i Rosemary s tváří Tiren, jež se pokouší bezmocně vzdorovat svému manželovi v míře, kterou její stav umožňuje – ta není velká, což vede k intenzivní frustraci a zklamání.

Západ slunce a východ naděje

Nawi také nádherně vypadá a zní. Tvůrci si obzvlášť zamilovali západy a východy slunce, kterých nám servírují hned několik a podstatná část snímku se odehrává v jejich lomeném světle. Hudba vychází z místních vzorů, což ještě zvyšuje autenticitu zážitku.

Můžeme poukázat na několik diskutabilních voleb. Rozhodnutí udělat z Nawi dokonalou premiantku je maličko nebezpečné. Tvůrci tak pravděpodobně činí, aby nebylo sebemenších pochyb, o jak talentované dítě jde. Zářivá budoucnost, o níž sní, je v jejím případě hmatatelnou pravděpodobností, ne naivním ústřelem. Nyní však může dojít k nezamýšlené interpretaci, že na lepší život máš právo jen tehdy, když jsi tak neskutečně chytrá, že s tebou přijíždějí dělat rozhovory televizní štáby. To není úplně ideální.

Stejně tak lze pochybovat i o určité atmosféře vznešeného trpitelství. Nawi se stává skoro mesiášskou figurou, která musí trpět za hříchy své kultury a vykoupit tak život svého nenarozeného potomka. Absence šťastného zakončení je sama o sobě v pořádku, nicméně i tady trochu prosakuje chtěnost.

Nicméně už tak je zázrak, že se z tohohle projektu podařilo udělat plnohodnotný, přesvědčivý fikční film, který jen občas šustí papírem a outsiderskou udiveností. Jinak drží pohromadě, emocionálně rezonuje a krásně se na něj kouká.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Zlín Film Festival © 2025

Nawi
Nawi: Dear Future Me
Drama
Keňa / Německo, 2024, 103 min
Režie: Kevin Schmutzler, Tobias Schmutzler, Vallentine Chelluget (více)
Scénář: Kevin Schmutzler, Tobias Schmutzler
Hudba: Apuu Mourine
Hrají: Michelle Lemuya Ikeny, Joel Liwan, Michelle Tiren, Nyokabi Macharia, Benson Ochungo Obiero, Ben Teke, Marrianne Nungo, Apuu Mourine
Střih: Tobias Schmutzler