Recenze: Dívka jménem Willow vám dá vzpomenout na tradici českých pohádek

Do českých kin vstupuje nenápadný německo-rakouský rodinný snímek Dívka jménem Willow, který jistě nemůže konkurovat hollywoodským velkoprodukcím co do rozpočtu a finančního ošetření, v tomto ohledu tedy mnohem víc připomene tradici místních pohádek. Tedy skromných, ale příjemných a pohodlných filmů pro spíš mladší publikum. Ale někdy může být právě to tím nejlepším, co z nabídky zvolit.

Jsi čarodějka, Willow!

Jedenáctiletá Willow (Ava Petsch) se spolu se svým tátou (Golo Euler) vrací do rodného kraje, který si ale prakticky nepamatuje – z prvních čtyř let svého života, než přišla o mámu, si neuchovala takřka žádné vzpomínky. Ani na svou pratetu Alwinu, která právě zemřela a krom pohodlného stavení odkázala právě Willow i pořádný kus lesa.

Dívka nejprve neví, co by si se stádem stromů počala, když se jí však v novém kolektivu nedaří najít kamarádky, přeci jen utíká do přírody a zjišťuje, že trávit válením se na mechu, provázená liškou a slunečními paprsky pronikajícími skrz větve, je splněný sen, o němž ani netušila, že ho má.

Ale snad si nemyslíte, že to je všechno! Willow totiž zjišťuje, že má kouzelné schopnosti. Ty ji nakonec zavedou až do tajuplné chýše uprostřed lesa, kde ji obživlá kniha informuje o tom, že je jednou ze čtyř ochránkyň přírody. Prateta jí k tomuto cíli dříve, po smrti matky se ale rozhodla Willovino trauma utišit tím, že jí vymaže část paměti. Aby nyní plně odemkla svou moc, musí najít další tři dívky, spolu s nimiž bude představovat čtyři živly. Willow sama je oheň, kde tedy najde vodu, vzduch a zemi?

Pátrání mezi zprvu poněkud nevraživými spolužačky však musí odsýpat. Zjevuje se pár realitních makléřů, kteří chtějí les vykoupit a zbourat, aby na jeho místě postavili obchoďák. A díky svému kutí piklů se jim daří dostat Willowina otce do takové finanční tísně, že brzy nebude mít na výběr.

Někdy stačí trocha čerstvého vzduchu

Dívka jménem Willow recykluje některé z nejzákladnějších a nejfunkčnějších pohádkových prvků. (Napůl) osiřelá hrdina získává jako dědictví něco úžasného, zatímco v sobě objevuje magické schopnosti. Šlo o známý motiv dávno před Harrym Potterem, který si ho v moderní popkultuře přivlastnil. Willow pak sice nechodí na kouzelnickou školu, nicméně její hledání spolužaček se stejně výjimečnými schopnostmi, jaké má ona, následuje stejný princip. Zlí kapitalisti, kteří chtějí zničit lokální komunitu a postavit obchoďák, by pak mohl být vlastní subžánr.

Tím neříkáme, že autorka knižní předlohy Sabine Bohlmann (mimochodem populární německá dabérka, která krom Harryho Pottera dabuje či dabovala i Simpsonovi či South Park) nějak zlovolně vykrádala – pohádkový žánr má fungovat právě tak, že se povědomé příběhy přelévají jeden do druhého. Dítě nemá být při sledování pohádek šokováno dějovými zvraty, má se učit rozpoznávat vzorce chování, v ideálním případě takového, jaké dospělí považují za hodné následování.

Willow je tedy příběhem o tom, jak překonat ostych a najít si přátele. Ale také, jak své přátele nepovažovat za samozřejmost a nemít je jen za hračky na hraní, které slouží našim účelům. Ne že by Willow tento motiv rozpracovávala zvlášť sofistikovaně, a ne že by nešlo najít pár výhrad. Že spolu malé čarodějky kamarádí díky svým kouzelným schopnostem a přitom se zdánlivě izolují od všech ostatních „normálních“ dětí, není úplně ideální signál. Podobné nedostatky jsou ale v pohádkách celkem běžné – tvůrci se soustředí na velmi zřetelné předání jednoho poučení tak moc, že minimální změna úhlu pohledu může rozbít zamýšlený vyznění. Zkrátka nejde o příběhy, o nichž se má uvažovat z více stran a nepředpokládá se, že do desetileté děti budou dělat. Což je povětšinou správný odhad.

Holčičí párty

Velkou výhodou snímku je, že se natáčí ve skutečném lese. Tím spíš, že americké produkci stále více dominují hyperrealistické digitální či studiové kulisy, vyznívá skoro uklidňujícím dojmem, když vidíme na plátně místo, na které se dá pomyslně sáhnout. Navíc je praktické, když si dítě příběh zasadí do prostoru, v němž se může realisticky octnout. Rozhodně jde o dobrou záminku ke hře při příští výpravě na houby.

Řemeslně je snímek na tak dobré rovině, jakou lze od lokální evropské produkce očekávat. Režisér Mike Marzuk už má za sebou řadu podobných zakázek a zjevně si vypracoval systém, jak nabídnout profi rodinnou podívanou. Snad jen cokoliv v kouzelné chýši, co zahrnuje papírem oblepeného herce vydávajícího se za oživlou knihu, evokuje víc než cokoliv jiného českou vánoční pohádku v určité své „papundeklovosti“. Proto je dobře, jak moc se tvůrci soustředí na samotný les a šetří se vším nadpřirozeným a umělohmotným, na čemž se nejvíc projevují produkční limitace.

Dívka jménem Willow by jistě snesla řadu vylepšení. Asi nikdo by se nezlobil, kdyby se tvůrci přece jen pokusili nějak vymezit vůči tradici a alespoň něco udělali „jinak“. Očividně necítili potřebu. Zaujmout možná může, jak nekompromisně dívčím filmem Willow je. V dětské partě není ani jediný kluk „aby se neřeklo“, a to ani ve vedlejší roli. Chlapecké publikum na premiéře s tím však alespoň zdánlivě nemělo sebemenší problém, čímž trochu tím padá odvěký strach producentů, že kluci odmítnou příběhy, v jejichž čele stojí holky. Vzpomenout můžeme i na nutnost Joanne Rowling vycucat si z prstu iniciály J. K. Rowling, aby čtenáři na první pohled nepoznali, že čtou knihu od ženské autorky. Možná šlo vždycky tak trochu o planý poplach.

Máme tu tedy celkem předvídatelnou, ale příjemnou pohádku, která potěší jistě především mladší publikum. Ale možná i rodiče a prarodiče, kteří si prostě užijí kus přírody. Vedle nabídky čítající Elia, Lilo & Stitch či Jurský svět jde jistě o skromnější podívanou nesrovnatelně menšího měřítka, ale právě v tom nakonec spočívá i její nejsilnější stránka.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Forum Film CZ © 2025

Dívka jménem Willow
Ein Mädchen namens Willow
Rodinný / Dobrodružný
Německo / Rakousko, 2025, 100 min
Česká premiéra: 3. 7. 2025, Forum Film CZ
Režie: Mike Marzuk
Předloha: Sabine Bohlmann (kniha)
Scénář: Gesa Scheibner
Kamera: Matthias Pötsch
Hudba: Fabian Römer
Hrají: Ava Petsch, Cora Trube, Anna von Seld, Mary Tölle, Golo Euler, Diana Amft, Melika Foroutan, Michael Ostrowski, Max Giermann, Sibylle Canonica
Produkce: Ewa Karlström, Andreas Ulmke-Smeaton, Bernd Schiller
Zvuk: Simon Proksch, Ingo Pusswald, Jakob Studnicka
Scénografie: Bertram Reiter
Masky: Danijela Brdar
Kostýmy: Monika Buttinger