Dokonalá shoda při sledování nenastane, film Dakoty Johnson rozděluje publikum (recenze)

Dokonalá shoda je jedním z dvou filmů, které letos Dakota Johnson uvedla v Karlových Varech. Téměř společně se Splitsville právě přichází do kin. První jmenovaný, jenž přijde na řadu s menším náskokem 14. srpna, je jistě tím prestižnějším a vyhlíženějším z obou projektů. Distribuuje ho dnes již věhlasné studio A24 a napsala a zrežírovala ho korejsko-americká režisérka Celine Song, jejíž debutové Minulé životy byly festivalovou událostí sezóny 23. Dosavadní reakce na snímek jsou rozpolcené, ty karlovarské pak ještě o kus víc než mezinárodní, které se přeci jen častěji dostávají do nadprůměrných hodnocení. Kde Song narazila a jde si k ní najít cestu?

Pedro, nebo Chris?

Lucy (Dakota Johnson) je profesionální dohazovačka pracující ve specializované agentuře. Patří k nejlepším v celé firmě – má na kontě už devět sňatků. Její tajná zbraň je přísně praktický přístup k hledání partnerů pro své klienty, kdy je vše otázkou přesného matematického vzorce a hledání k sobě pasujících hodnot.

Asi vás ale nepřekvapí, že vše nezůstane v tak ideálním stavu dlouho. Lucy se jednak dostane do krizové situaci v práci, kdy nevědomky dohodí jedné ze svých komplikovanějších klientek násilného muže, a navíc musí řešit vlastní vztahy. Zalíbení v ní najde šarmantní boháč, švagr deváté nevěsty Harry (Pedro Pascal), který je papírově dokonalý: chytrý, vtipný, milý, sexy a před vším ostatním morbidně bohatý. Vedle toho se ale odnikud zjeví i někdejší láska Lucina života John (Chris Evans), s nímž se před pěti lety rozešla, protože nehledě na zamilovanost až po uši, John je chudý jako kostelní myš a za štěstí si prachy nekoupíš.

Jakkoliv je Harry dokonalý, Lucy necítí přeskočení jiskry. A jakkoliv je John absolutní budižkničemu coby manželský potenciál, jeho romantická povaha Lucy chtě nechtě stále přitahuje. Na pozadí toho všeho se pak plazí stín nešťastných klientek, které si nikdy nikdo nevybral, nebo si kvůli nesmyslným nárokům nedokázaly vybrat ony – Lucy ve svých pětatřiceti začíná cítit strach, aby neskončila stejně.

Manželství je byznys

Tohle je námět jak vystřižený z nějaké klasické ergreenové televizní komedie s Cameron Diaz, režisérka a scenáristka Celine Song ale nepřekvapivě nejde cestou třeskuté prostopášné zábavy. Její přístup se podobá víc vztahové studii zkoumající, kde má ve vztahu a tím spíš manželství místo láska. Manželství jako instituce ostatně nevzniklo proto, aby spolu byli lidé, kteří se milují, ale aby se právně sjednotily dva majetky a zajistil se chod společnosti plozením dětí.

Snímek se v originále jmenuje Materialists, tedy Materialisté, a otevírá ho scéna, v níž jeskynní muž přináší ženě kořist a ona jemu předává balík nástrojů – směna, na jejímž základě má smysl postavit rodinu. Během následujících milénií se do manželství vkradla idea lásky. Má ale nějakou opravdovou hodnotu, nebo jde jen o samoúčelný ornament?

Nejsilnější je Dokonalá shoda, když ji rozporcujeme na kousky a soustředíme se na ty nejlibovější. Najdeme tu několik vtipných, několik chytrých a několik chytře vtipných momentů, které mohou utkvět v paměti. Některé dialogy a monology zašustí papírem, ale v jejich středu stojí postava, která má (nebo se snaží mít) místo srdce excelovou tabulku, takže proč ne – pak dialogy nejenže dávají smysl, navíc jsou často chytré a podnětné.

Pedro Pascal se navíc předvádí v trochu jiné poloze, než ho známe – většinou ztvárňuje outsidery, teď je naopak privilegovaným prominentem. A Chris Evans, který si od své transformace v Captaina Americu připisuje právě naopak role nadsamců, je tu za trochu naivního lůzra, který si neumí dát život do kupy. Je to příjemná změna.

Musíme si promluvit o Dakotě

Teď ale nastává ten nepříjemný okamžik: Musíme si promluvit o Dakotě. Ta zde o svých hereckých schopnostech příliš nepřesvědčuje. Její dosavadní pověst byla samozřejmě pošramocena Padesáti odstíny šedi, v nichž ztvárnila hlavní roli. A publikum umí být v případě tak vysmívaných projektů velmi nespravedlivé vůči individuálním hercům, kteří přitom neměli šanci výsledek někam kvalitativně posunout. Ani Dakota nemůže za veškerou nekvalitu Fifty Shades nebo Madame Web.

Jenže zatímco upírský pár z Twilightu Kristen Stewart a Robert Pattinson nás během let stihl bez problému přesvědčit o svém talentu, Dakota se stále plácá ve stejném bodě. V její prospěch hraje pouze, že paralelně k tomu rozdává bezprostřední rozhovory, v nichž přiznává, že i jí připadají její blockbustery jako pitomosti, z čehož se rodí nemálo virálních klipů. Dakota pak vyznívá jako rebelka se smůlou na role, která má na víc.

Na tomhle narativu ale něco nehraje ihned, jak se nad ním zamyslíme. Johnson je dcerou z prominentní herecké rodiny Dona Johnsona a Melanie Griffith, dvou mocných osobností Hollywoodu. Je tedy ultimátním nepo baby, což jistě není její chyba. K čemu ale tahle privilegia využívá? K hraní ve špatných blockbusterech, na které pak nadává. Proč v nich hraje, když ji k tomu netlačí materiální potřeba? To už můžeme jen hádat.

Nyní dostala další příležitost se předvést, protože osobě s jejím zázemím příležitosti nikdy nedojdou. A využívá ji jistě lépe než v Madame Web. Dokonalá shoda i skoro souběžně uváděný Splittsville ale dokazují její velmi omezený rozsah. V obou případech hraje víceméně samu sebe tak, jak ji známe z rozhovorů. Naštěstí jde argumentovat tím, že v obou filmech dává její strojenost a nucená didaktičnost smysl, nicméně Splitsville má tu „výhodu“ že jde o mnohem žánrovější podívanou, komedii založenou na výrazně stylizovaných a v nějaké míře karikovaných postavách, kdežto Dokonalá shoda, film od festivalového miláčka Celine Song a opěvovaného distributora A24, má hlubší ambice.

Úvod k filmu Dokonalá shoda na MFF Karlovy Vary

Topornost jako záměr

Johnson je naprosto v pořádku, když má ztvárnit ženu v sebezapření, která mluví, jako by přeříkávala naučené linky dialogu – a takovou ženou je v obou filmech. Jenomže Dokonalá shoda se pokouší tyhle její vlastnosti překročit a posunout se někam dál, čehož Dakota zkrátka není schopná. Scény pokoušející se o emocionální katarzi vycházejí naprázdno, protože v nich musíme trávit čas s tou samou Johnson, která neustále mluví, jako by se sama divila, co jí vypadává z pusy.

V dnešní době, kdy jde díky digitální kameře opakovat záběry do nekonečna a následně si hrát ve střižně, už není zvykem, aby herecké výkony výrazněji kazily filmy. Ale v případě Dokonalé shody je pravděpodobné, že by šlo o lepší film, kdyby v něm hlavní roli hrál někdo jiný. Na druhou stranu je třeba říct, že ani Chris Evans s Pedrem Pascalem nepředvádějí zrovna dynamické výkony nad rámec nečekaného typu role, takže tu možná na ansámbl opět svalujeme něco, co nebylo v jeho silách, protože režisérce z nějakého důvodu vyhovuje současná podoba?

Určitá topornost filmu je neoddiskutovatelná. Dle reakcí ji cítí i ti, kteří si ji vůbec nespojují s Johnson, jako děláme my v tomto textu, ale primárně s režisérkou. Předmětem diskuse je tedy až, jestli onu topornost přijmout jako něco, co podtrhuje vyznění filmu a slouží mu ku prospěchu. Jak už padlo, příběh se motá okolo postavy, která si před pěti lety vyrvala srdce a pokusila se ho zadupat do země. Nyní je poněkud otupělá a nedůvěřivá vůči jakémukoliv citu. Přece tedy dává smysl, že film tohle emocionální rozvržení tak přesně imituje. My nejsme tak daleko, abychom se pod tuhle vstřícnost plně podepsali, ale chápeme ji a posíláme dál. Dokonalá shoda je, když už nic jiného, zajímavý film na přemítání. Jak ohledně jeho témat, tak jejich zpodobnění. A to není málo.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Vertical Ent., KVIFF.TV © 2025

Dokonalá shoda
Materialists
Česká premiéra: 14. 8. 2025, Falcon
Romantický / Komedie
USA, 2025, 117 min
Režie: Celine Song
Scénář: Celine Song
Kamera: Shabier Kirchner
Hudba: Daniel Pemberton
Hrají: Dakota Johnson, Chris Evans, Pedro Pascal, Zoe Winters, Marin Ireland, Dasha Nekrasova, Louisa Jacobson, Sawyer Spielberg, Eddie Cahill, Joseph Lee
Produkce: David Hinojosa, Pamela Koffler, Christine Vachon, Celine Song