Benátský festival je už za půlkou a premiéru si odbyla většina vyhlížených titulů. My na místě nejsme… Protože co bychom dělali na festivalu, který nenabízí ani jeden film s Dakotou Johnson?! Po očku ale sledujeme, jak se očekávaným projektům daří. Kdo se stane novodobou klasikou a o kom se budeme hádat?
Hlavní festivalovou událostí je ne zcela oproti očekáváním korejské satirické drama No Other Choice klasika Chan-wook Parka, jež se po prvním kolečku recenzí pyšní 100% poměrem těch kladných. Příběh muže, který se po vyhazovu z práce vydává na brutální odyseu, je nazýván „Parazitem pro sezónu 25“ v odkazu na geniální film Joon-hoa Bonga, jímž se mu v roce 2019 podařilo prolomit ledy a uzmout nejprestižnější Oscary. Film nejenže je podobně koncipovanou antikapitalistickou kritikou, je také stejně silným a intenzivním zážitkem. Podle kritika BBC Nicholase Barbera se jedná o nejvtipnější film z portfolia režiséra Old Boye, ale také o ten nejlidštější. Jordan Ruimi z World of Reel zase žasne nad tím, že dostal brutální thriller, rodinné melodrama a frašku v jednom. „Jedná se o strhující film o mužích vězněných v rolích živitelů, pod kteroužto tíhou se hroutí,“ shrnuje Stefania Sarrubba z The Skinny.
V očekávané extravaganze Bugonia řeckého podivína Yorgose Lanthimose opět exceluje Emma Stone, na tom se kritici a kritičky shodují. Díky příběhu o dvou konspirátorech, kteří unesou ředitelku nadnárodního konglomerátu, protože je podle nich mimozemskou vetřelkyní, se režisér i jeho múza mohou opět pořádně vydovádět. Shromaždiště anglofonních reakcí Rottentomatoes v tuhle chvíli oznamuje, že 9 z 10 textů končí pomyslným palcem nahoru, což je jistě skvělý výsledek. Při začtení do recenzí je však jasné, že nejde o stejně bezbřehé nadšení jako v případě Parka. „Jedná se o pátý film Stone a Lanthimose a začínají působit tak trochu jako dva na sobe závislí partneři v toxickém vztahu, který dávno vykolejil z určeného kurzu,“ rýpnul si Kevin Maher z The Times, jenž je jedním z těch, kterým už se podivnosti téhle dvojky okoukali. Je ale v menšině. „V některých okamžicích to je nenávistný film, ale jeho konstrukce je solidní v oblasti formy i obsahu,“ shrnuje Glenn Kenny z RogerEbert.com. Hoai-Tran Bui Z Inverse dodává, že ze strany režiséra jde o obdivuhodně funkční balancování s mnoha tóny, které ve filmu zní.
Součást comebackové nadílky Julie Roberts je Obvinění, v originálě After the Hunt, v režii italského rychlíka Luca Guadagnino, jehož produkční nasazení je rozhodně příkladné. Ambivalentní drama dle očekávání rozdělilo publikum a současný poměr kladných a záporných ohlasů je takřka přesně 50/50. #MeToo drama vypráví o profesorce, která musí řešit, že její nejlepší studentka (Ayo Edebiri) obviní jejího nejoblíbenějšího kolegu (Andrew Garfield) ze sexuálního napadení. „Chytrá a pozorná hra o dominanci s nezpochybnitelným ostnem a jedinečné psychodrama,“ míní Hannah Strong z Little White Lies. „Proč obsadit Julii Roberts, když z ní vysajete veškerý život?“ ptá se však Stephanie Zacharek z TIME magazínu. Kritici obecně debatují, jestli Guadagnino nabízí citlivý a odvážný pohled na téma, nebo se drží zpátky, možná ze strachu z nezáměrného victimblaimingu.
Del Torův Frankenstein má o kus snadnější cestu k publiku, i když ani on zcela nestrhl. Nadprůměrnost výsledku přiznává 77 % textů, ovšem mezi nadprůměrností a nadšením přeci jen zeje nějaká ta propast. Peter Bradshaw u Guardianu se svým hodnocením 3/5 zastupuje slušnou část hlasů, když říká: „Del Toro zrežíroval bombastickou a koukatelnou verzi největší ho románu Mary Shelly a pojal ji jako opulentní melodrama.“ Bilge Ebiri z Vulture dodává: „Nehledě na nedostatky naplnil Del Totro ten film vším, co miluje, čímž otiskuje na plátno své obsese. Vypadá to opravdu jako práce šíleného génia.“ A jaké jsou ty nedostatky? Ve filmu je na vkus některých diváků a divaček všeho moc, tedy krom duše, jíž se mu nedostává. Josh Parham z Next Best picture říká: „Dílo se nakonec hroutí pod tíhou del Torovy vize a jeho zmatené koláže tónů, která nikdy nestrhne.“ Stále však platí, že většina publika nakonec i v tomto nedokonalém snímku nachází dostatek zalíbení.
Jay Kelly emancipovaného Noaha Baumbacha je na krásném poměru 87 % spokojenosti, a podle všeho se nejedná jen o snahu uchlácholit George Clooneyho v hlavní roli, který musel v Benátkách kvůli rýmičce zůstat na hotelovém pokoji a vyhnout se většině setkání s veřejností. Podle Glenna Kellyho je film o cestě filmové hvězdy (Clooney) a jejího oddaného manažera (Adam Sandler) za sebepoznáním „plný syrovosti a opravdovosti.“ Hugo Emmerzael z Review Online žasne nad tím, „že se Baumbachovi, Clooneymu a Sandlerovi podařilo vymačkat tolik komediálního zlata a uvěřitelného patosu z tak existenciální a osobní depky je důkazem úžasné divnosti tohohle filmu.“
Ještě o kus pevnější štempl si odnáší klasik Jim Jarmush, jehož Father Mother Sister Brother má zatím plný počet co do poměru kladných ohlasů. „Antiakční film“, jak režisér svůj film uvádí, plní přesně svůj účel a obrací pozornost od lákadel a atrakcí k nám samotným. „Jim Jarmusch sleduje rodinné vztahy a nabádá k stržení zdí, které okolo sebe stavíme, než bude příliš pozdě,“ chválí Serena Seghedoni z Loud and Clear Reviews. Podle Lee Marshall ze Screen International se Jarmusch tímhle filmem dostává coby sedmdesátník na rovinu japonského klasika Jasudžiró Ozua a jeho ikonických studií každodennosti. S pomocí ansámblu čítajícího jména Tom Waits, Adam Driver, Mayim Bialik, Charlotte Rampling, Cate Blanchett a Vicky Krieps se noří do fenoménu slow cinema a nabízí vtahující zážitek.
Co do vytouženého comebacku Dwayna Johnsona, nalíčeného v Mlátičce coby slavný wrestler Mark Kerr k nepoznání, můžeme konstatovat, že film Bennyho Safdie asi plní účel, i když je ve svém snažení velmi zjevný. „Pro letošní sezónu cen jde o typický falešný diamant. Vypadá to jako oscarový favorit, třpytí se to jako oscarový favorit, ale při bližším pohledu zjistíte, že to je vyrobené z plastu a celkem bezcenné,“ glosuje Kevin Maher. Přesto se tímhle třpytem stále nechala většina uchlácholit, 83 % textů uděluje nadprůměrné hodnocení, i když většinou nemířící do závratných výšin. Damon Wise z deadline Hollywood vysvětluje, že „je to ten vzácný případ životopisného filmu, který tlumí životopis a zdůrazňuje film. Film o lidské bytosti, jehož efekt vás bude pronásledovat. A Dwayne Johnson zvládá to vše, aniž by to vypadalo, že se přemáhá.“
A pokud vás zajímá přijetí Otce Terezy Nvotové, ten ještě nemá ohlasy zanesené na Rottenech, ale na jiných koutech internetu se zdá, že publikum bylo dramatem o jedné chybě, která zapříčiní krach rodiny, značně zaujaté. Marc van de Klashorst z International Cinephile society dává čtyři hvězdičky z pěti a chválí jak téma, tak především jeho zpracování: „V rukou režiséra upřednostňujícího realismus bychom byli ochuzeni o jedinečný vizuální cit Nvtové.“ Podle recenzenta sice platí, že tu filmařský jazyk maličko tlačí na pilu, což bude některé provokovat, pro něj to ale přineslo vítanou intenzitu. Bulharsko-německo-český dokument Made in EU rovněž teprve sbírá první střípky ohlasů, zatím si ale odnáší spíš rozpačité reakce, prý kvůli své zkratkovitosti.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Venice IFF, CinemArt, Vertical Ent., Netflix © 2025
