Jihlavský judista Lukáš Krpálek patří v tuto chvíli již ke světovým legendám svého oboru. Celovečerní portrétní dokument je jistě příhodným prostředkem oslavy jeho vrcholící kariéry. Chopil se ho filmař Adolf Zika, který se sportovcem strávil nějakých šestnáct let, tedy prakticky celou jeho profesionální kariéru. Viděl, jak Krpálek stoupá ve sportovní hierarchii, ale také jak dospívá a zakládá rodinu. To vše shrnuje v Jemném rváči.
Jaký film chceme?
Adolf Zika už o Krpálkovi v roce 2016 uvedl kratší dokument Zlatý muž z Ria o judistově triumfu na čerstvě završených olympijských hrách. Měl za to, že tím jeho observace končí. Historie ale chtěla, že houževnatý sportovec zdolal hned několik dalších met, a to dokonce ve dvou hmotnostních kategoriích, čímž se stal v subkultuře bojových umění světovou celebritou. Najednou se zdálo jasné, že filmař nemůže svého protagonistu jen tak opustit. „Pro natočení Jemného rváče jsem se nerozhodl, Lukáš mi spíš svými výkony nedal na výběr,“ žertuje režisér.
Po Krpálkově boku tedy strávil celkem šestnáct let, během nichž pořídil nějakých dvaadvacet hodin hrubého materiálu. To v kontextu digitální dokumentaristiky není nezvykle nadměrné množství, přesto dost na to, aby se ve střižně mohla udát mela. „Měli jsme před sebou potenciálně tři různé filmy, ve kterých bychom se soustředili na tři různé věci. Buď na čistá fakta, nebo na humor, o který se Lukáš umí postarat, nebo na vážnější emoce. Rozhodli jsme se právě pro emoce,“ vysvětluje Zika.
Snímek tvarují dva zásadní vstupy. Prvním je výpověď japonského mistra Takamasi Anaje, jenž byl Krpálkovým o generaci starším idolem a jeho zdoláním se mladý sportovec poprvé výrazněji zapsal do světového povědomí. Nastupující judista si tehdy plně neuvědomoval, že svému vzoru sebral finální možnost na získání olympijského zlata, jež bylo poslední prestižní medailí, která mu ve sbírce chyběla. Zatímco Lukášova kariéra odstartovala, zdrcený Anaj odešel rovnou do sportovního důchodu. Zika nyní získal jeho dlouho připravovanou výpověď, která zasazuje úspěch jeho nástupce do nového kontextu. Zika se svěřil, že „po nějaké době čekání na odpověď od Anaje přišla zpráva, že na odvyprávění tohohle příběhu čekal třináct let.“
Něco začíná, něco končí
Druhou událostí je pak poslední Krpálkova olympijská účast v Paříži, kde to byl nakonec on, kdo se musel sklonit před o generaci mladším zápasníkem. Větší část filmu byla tou dobou již sestříhaná a štáb sám netrpělivě čekal, jak jejich dokument skončí – osud tomu nakonec chtěl, že se v něm uzavírá dokonalý kariérní kruh. Krpálek ve svých 34 letech ještě úplně nehází flintu do žita a pokračuje v tvrdém tréninku a pomýšlí na další vítězství. Jeho emocionálně zdrcující neúspěch v Paříži tedy není stejnou stopkou, jakou byla před lety Anajova prohra. Přesto je jasné, a film se netváří jinak, že i Lukášova éra se chýlí ke konci a dřív nebo později bude muset ustoupit z výsluní, než z něj kluci polovičního věku vytřesou duši.
Tyto dva protichůdné momenty pak Zika propojuje v podobě portrétu, jehož předním cílem je složit populárnímu sportovci poctu. Dokumentarista svůj přístup nijak nekomplikuje, jde mu především o to, aby tu lidé mluvili o Lukášovi devadesát minut hezky, což jistě není nezasloužené. Ke slovu se dostávají i české celebrity se zájmem o bojové sporty, jako je herec Ondřej Vetchý a režisér/producent Petr Jákl. Největší celebritou, kterou se pro výpověď podařilo získat, je francouzský judista Tedd Riner, jenž v Paříži zapálil olympijský oheň a platí za jednoho z nejznámějších evropských sportovců.
Důležitým motivem snímku je i Krpálkova snaha získat si respekt japonských mistrů, kteří se vždy na zahraniční judisty dívají trochu skrz prsty. Nijak se netají tím, že Lukášův specifický styl jim příliš nesedí, připadá jim totiž méně „elegantní“. Přesto je vidět, jak si tenhle o hlavu větší sympaťák nakonec získává i jejich úctu – dnes už na něj, alespoň podle výpovědí pro Ziku, nedají dopustit. To nakonec na filmu oceňuje i samotný protagonista: „Japonci vám naživo nedají tak úplně vědět, co si o vás myslím, v dobrém ani zlém, takže je krásné slyšet jejich pozitivní slova alespoň ve filmu,“ nechal se slyšet olympionik. Jemný rváč vstupuje do kin 26. září.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: CinemArt © 2025
