Recenze: Na druhé straně léta hledá okamžik souznění uprostřed holčičí nejistoty

Po nenápadném uvedení v Karlových Varech se druhotina Vojtěcha Strakatého dočkává širší distribuce. Ne, ani tentokrát nečekáme fronty u pokladen, ale od toho tu podobné snímky nejsou. Tahle nenápadná sonda do dospívání se přesto umí zažrat pod kůži, když jí to dovolíte.

Holky na zabití

Říct, že Vojtěch Strakatý se svým After Party rozdělil publikum, je přeci jen poměrně eufemismus – přesnější je říct, že našel menší skupinku nadšených diváků a divaček, zatímco většina z těch, co na artový snímek přišli, nad ním pokrčila rameny. Důvodem nesouznění se zdála být hlavně protagonistka, považovaná za nesympatickou, naivní a chovající se velmi podivným způsobem.

Spokojená sekce diváctva tyto její vlastnosti ani tak nerozporovala, jako spíš podotýkala, že není úplně fér je automaticky přenášet na film jako takový. Příběh o mladé ženě v těžké situaci, která není úplně vybavená si poradit, ostatně dává dokonalý smysl. Nicméně film racionalizovat je jedna věc a schopnost přimět publikum, aby se mu líbil, věc druhá.

Na druhé straně léta bude mít nejspíš podobné problémy. Celkové uchopení však lépe sekunduje Strakatého silným stránkám a výsledek má snad větší šanci o sobě přesvědčit. Opět tu máme skupinu hrdinek, které jsou před vším ostatním úplně normální holky/ženy, které něco chtějí, i když (hlavně v důsledku věku a nezkušenosti) často přesně nevědí co. Námět jim naštěstí dovoluje tápat velmi podnětným způsobem.

Co si jen počít?

Ve středu vyprávění jsou Bětka a Alma (Lucie Fingerhutová, Nikola Kylarová) dvě dívky okolo patnácti, jež jsou uvězněny u nudného českého rybníku a závistivě sledují Instagram Lindy, té nány, která si bezostyšně užívá u moře. Ony samy umírají nudou, kterou zajišťuje především Bětčina starší sestra Marie (Eliška Bašusová), bránící holkám vyrazit na některou z párty, které se provokativně odehrávají na dohled na druhé straně jezera.

Fixace na to, aby se na zapovězenou akci dostaly, podvědomě odvádí jejich pozornost od faktu, že Bětka má doma docela trápení s nestabilními rodiči, zatímco Alma brzy odcestuje do Ameriky, kde se její naopak úspěšní, pevní a nároční rodiče rozhodli, že dokončí své vzdělání. Kamarádky tedy brzy čeká odluka, z níž ani jedna není nadšená. To ale není zdaleka vše, co se namane. Uprostřed rybníka je ostrov a na ostrově tůň hlídaná nemluvnou dívkou (Sofie Anna Švehlíková), z níž vede nevysvětlitelný portál kamkoliv, kde toužíte být.

Fantaskní vsuvka je první z dobrých rozhodnutích Strakatého, k němuž se v Na druhé straně léta uchýlil – popostrkává publikum k uvědomění, že viděné může mít další než bezprostřední význam. After Party pro publikum selhávala jako film o řešení specifické životní situace a pro diváky a divačky nebylo snadné posunout se na rovinu přeneseného významu. To v případě magické tůně nebude problém, metaforická a symbolická čtení tu jsou nevyhnutelná. Dospívající ženy nalézají uprostřed přírody místo, které zdánlivě plní přání a umožňuje seberealizaci, ale také nese určité riziko a ztělesňuje chaos – k tomu jde přistoupit mnoha různými způsoby.

Smysl v nesmyslu

K filmu padne jeho zastřenost i určitá „ztuhlost“ postav a světa. Odpočinek u letního rybníku, ve kterém se kvůli sinicím ani nedá pořádně koupat, jistě sám o sobě evokuje otupělost, ospalost či splývání reality a snu během podřimování na ostrém slunci. Bětka a Alma vystupují jako přesvědčivé rozjívené holky (i když přiznat skoro dvacetiletým herečkám patnáct chce trochu vstřícnosti) a Marie jim dělá kontrast coby výrazně starší ségra, která už je součástí jiné generace. Je víc vychovatel než kamarád, což ale neznamená, že nemá vlastní život. Postavy možná až příliš snadno přijímají fakt, že najdou kouzelnou červí díru napříč planetou, ale kdyby se měly chovat do důsledku realisticky, nespíš by musely s křikem utéct někam na policii a film by skončil. Takže asi tak.

Máme tu shodou odolností několik „nepo babies“, kdy Eliška Bašusová je dcera Miroslava a Jany Hanušových a Sofie Anna Švehlíková je z dobře známé herecké rodiny. Bašusová coby Marie je skvělá, výkon Švehlíkové coby dívky na ostrově na první pohled poněkud drhne a působí nejméně přirozeně z ansámblu. Je však těžké odhadnout, jestli jde o její volby, nebo volby Strakatého, který má tendenci k utlumeným emocím a strojenosti. Tím spíš u postavy, která má vyznívat podivínsky. Ať tak či onak, ať záměr, nebo ne, k filmu to pořád pasuje a slouží jeho celkovému vyznění, což je nakonec jediné podstatné.

Zdá se, že pro Strakatého je důležité, aby postavy došly k vzájemnému pochopení. Každá se čtyř jmenovaných postav je konceptuálně značně odlišná, má jiné zázemí a představy, takže nehledě na rodinná a přátelská pouta mezi nimi vždy existuje fundamentální neporozumění. Alma je z bohaté rodiny a má zajištěnou velkou budoucnost, pro Bětku může být víkend u rybníku to nejlepší, v co může doufat. Marie a Bětka jsou poloviční sestry a starší z nich zřejmě vyrůstala v mnohem stabilnější situaci. Dívka z ostrova, ze které se nakonec vyklube prostě obyčejná holka, co tůni nalezla o rok dřív, představuje outsidera.

Nakonec pak nejde ani tak o to, aby postavy nalezly sebe sama, jako spíš sebe navzájem a využily fantaskní prostředek k prožití silného společného okamžiku, během nějž cítí vše, co je spojuje, spíš než co je rozděluje. A to jim umožní čelit tomu, co přijde. Evokaci světa, který člověka přesahuje a je nečitelný a neodhadnutelný, se mimochodem Strakatému daří navodit na relativně malém prostoru velmi efektivně. To vše ve jménu základní, možná trochu banální emoce, nikoli však nepravdivé nebo snad nehodnotné.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Aerofilms. © 2025

Na druhé straně léta
Drama / Mysteriózní
Česko / Chorvatsko, 2025, 85 min
Premiéra: 11. 9. 2025, Aerofilms
Režie: Vojtěch Strakatý
Scénář: Vojtěch Strakatý
Kamera: Stanislav Adam
Hudba: Amelie Siba, Kryštof Kříček
Hrají: Lucie Fingerhutová, Nikola Kylarová, Eliška Bašusová, Sofie Anna Švehlíková, Vojtěch Franců, Sára Lutovská
Produkce: Ondřej Lukeš
Střih: Filip de Pina
Zvuk: Alexandra Strapková, Pavel Jan
Scénografie: Aneta Grňáková
Masky: Magdalena Vaverková
Kostýmy: Aneta Grňáková