Recenze: Fichtelberg nechce být další pohádkou. Co všechno náš národní žánr snese?

Česko-slovenský Fichtelberg celovečerně ve fikci debutujícího režiséra a scenáristy Šimona Koudely nás bere do krušnohorska 16. století, kam se mnozí dobrodruhové vydávají hledat údajné hromady drahého kamení. Hlavní hrdina má však jiné starosti než hledání bohatství, má zodpovědnost, se kterou si zatím neví rady.

Nikdo tě tu nechce

Osiřelý a zchudlý mladý rytíř Petr Pětipeský z Chýš a Egenbergu (Jan Dlouhý), syn reformního šlechtice popraveného za vzpouru proti králi, dostává od svého patrona, vladyky Smiřického (Karel Dobrý), za úkol dohlédnout na stavbu mostu v okolí krušnohorského vrchu Fichtelberg. Místní zchudlá komunita má ale domnělých rozmarů šlechty po krk a Petrovi se příliš nedaří získat si autoritu.

Už tak žalostná situace se zhoršuje, když začnou místní mizet. Dcera z prominentní rodiny Alma (Viktória Jurištová), která jako jediná ukazuje Petrovi kus přívětivosti, ho přesvědčuje, aby spolu utekli a začali žít šťastně, o kus zajímavěji někde daleko odtud. Petr odmítá, cítí se povinován ke svému vladykovi. Nedlouho potom mizí i Alma. Jakožto vzdělaný člověk Petr nevěří v síly nadpřirozena, vydává se ji tedy vypátrat. Místo strašidel najde něco mnohem horšího. Komunitu Italů, kteří v horách hledají drahé kamení a falšují porcelán. Místní unáší, protože potřebují pracovní sílu.

Pohádka nepohádka

Fichtelberg je zvláštně nastavený film. Na jednu stranu zachází mnohem dál, než by se u čekalo u produktu pro nejmenší. Unášení vesničanů temnou silou je běžný motiv, zde po sobě nicméně pachatelé zanechávají uřezané kozí hlavy, což je přeci jen docela extra. Když hrdina padne do pasti, po vysvobození skončí s obličejem v tlející zvířecí mrtvole. Lidé si tu nadávají do krav a sviní. Mladíci si tu prohlíží kresby nahých žen.

Pořád jde o film, kde jediná pojmenovaná ženská postava slouží jako potenciální láska pro protagonistu a její záchrana je motivací jeho dobrodružství. Tvůrci se přesto snaží najít nepřímočaré východisko. Poněkud neohrabaně, ale přece. Je tu rozhodně cítit ambice překročit mantinely, jaké si s podobnými filmy většinou spojujeme.

Zároveň ale může Fichtelberg doopravdy fungovat pouze na publikum ochotné snížit očekávání ohledně logiky děje, fikčního světa i konstrukce filmu tak, jak jsme zvyklí činit u českých pohádek. Všechny zobrazené vztahy a konflikty jsou velmi jednoduché, postavy jsou ve svém chování vždy zcela naivní. Petr má být inteligentní člověk, ale krizi ohledně mizejících vesničanů začíná řešit až ve chvíli, kdy se ztratí jeho milá, a řeší ji tak, že sám vyrazí do lesů. Vypravěč to svádí na jeho věk, ale ne, je to prostě logika pohádky.

Tvůrci také vkládají jakési edukativní vsuvky, kdy například vyslechneme krátký referát o tom, jak se ocitli v 16. století na českoněmecké hranici Italové, což vyloženě působí jako úlitba pro potřeby školních projekcí. Celý Fichtelberg pak provází komentář, který nám dává najevo, že se hrdinovi nemůže nic stát, když v klidu zestárne a na události vzpomíná. Jeho slova přitom většinou jen popisují věci, které máme před očima. O kolik by byla lepší scéna, při níž hrdina v noci kope hrob a potýká se s tajemnými zvuky, kdyby do toho vypravěč nevykládal, o jak strašidelnou situaci jde?

Rozhodně s dětmi

Ohledně hodnocení filmu jsme tedy na vážkách. Pokud ho přijmeme jako novou česko-slovenskou pohádku, jde s klidem říct, že patří k těm lepším, především z filmařského hlediska. Nejsme už v éře papundeklu a lacině vyhlížejících kostýmů. Je vidět, že tvůrci nemají nekonečné prostředky a uchylují se k mnoha kompromisům, nejsou však řemeslně líní. Lze ocenit snahu režiséra Koudely zaplnit vyčleněný prostor do co největší míry, takže vymýšlí různé filmařské hříčky od oživených maleb po ruční kameru ve vypjatých momentech. Na plátně film nebude vypadat nepatřičně.

Pořád tu ale mluvíme o „dobrém výkonu na to, že jde o pohádku“. Kdybychom měli tvůrce chytit za slovo a hodnotit podle nároků, jaké klademe na „opravdový film“, tak Fichtelberg obstojí o dost hůř. Je to nepříjemný paradox, protože kdyby dělal Koudela o hodně méně a držel se při zemi, bylo by snadnější se na Fichtelberg napojit. Když se však v tolika ohledech pokouší vymanit ze škatulky, provokuje tím k uplatňování nároků, na jaké jeho film jako celek není připravený.

Jedná se zkrátka o kostru pohádky, která je osázená řadou dalších nápadů. A to je prokletí, přes které tenhle film nemůže tak úplně prolomit. Pokud k tomu ale přistoupíme z druhé strany, tedy že rodina s dětmi hledá program v kině, může být její očekávání nejen mile naplněno, ale překonáno. Fichtelberg je temnější, než bývá u pohádek běžné, takže si třeba děti mohou připadat při sledování dospěleji a mít dobrý pocit z toho, že nekoukají na něco pro mrňata. I když právě to samozřejmě dělají, ale nekažme jim to. No a dospělí nebudou trpět, i když to jednoznačně není film primárně pro ně.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Cinemart © 2025

Fichtelberg
Česko / Slovensko, 2025, 86 min
Premiéra: 9. 10. 2025
Režie: Šimon Koudela
Scénář: Šimon Koudela
Kamera: Jan Baset Střítežský
Hudba: Jan P. Muchow
Hrají: Jan Dlouhý, Ondřej Stupka, Ivan Franěk, Viktória Jurištová, Karel Dobrý, Petr Klimeš, Jiří Štěpnička, Jaroslav Plesl, Radim Kalvoda, Albín Medúz, Karel Schůt
Produkce: Viktor Schwarcz, Silvia Panáková
Střih: Jan Daňhel
Zvuk: Richard Müller
Scénografie: Jiří Sternwald
Masky: Miroslava Krepsová, Jaroslav Šámal
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková