Recenze: Cukrkandl je příjemná pohádka ze staré školy s odhodlanou zubařkou Rambou v čele

Cukrkandl je nová česká pohádka napěchovaná až po okraj populárními tuzemskými herci a ochotou dát divákům příjemnou a poctivou starosvětskou podívanou. V tomto ohledu pak není, co řešit, režisér Pavel Jandourek po dvou dekádách absence na plátnech plní svou misi. Dokonce přináší i několik celkem svěžích prvků, mezi něž patří sympatická hlavní hrdinka s tváří Terezy Ramby.

Byla nebyla jedna pohádka

Jen pár týdnů po premiéře Fichtelbergu tu máme další český film, který se v marketingu hodně bojí slova „pohádka“, přestože největší naději bude mít primárně u publika naladěného na tento žánr. Platí to dokonce ještě o kus víc, protože kde byl Fichtelberg říznutý ostřejším jazykem a náznaky brutálnějšího násilí, tam je Cukrkandl čistokrevná a hřejivá podívaná ze staré školy.

To není míněno negativně, jedná se však o zásadní a určující informaci. Zvolená stylizace, vedení herců i přístup k vyprávění mohou uspokojit tehdy, pokud na ně klademe nároky vyplývající z kontextu české pohádky. Vyhlížet „rodinný film“ by mohlo evokovat větší komplexitu postav, cit na logiku děje a snahu vzdálit se vizuální přebujelosti.

A pokud člověk očekává stylizovaný svět určený primárně nejmenším dětem, kde má každá postava jednu vlastnost a vše směřuje k šťastnému konci, tak pro něj může být Cukrkandl milým překvapením. Půjde pak také snáz ocenit ty prvky, které jsou zde relativně osvěžující. Tereza Ramba třeba na premiéře prohlásila, že hlavní roli zubařky Anny přijala proto, že se v čele podobných filmů u nás nepříliš často objevují silné ženské postavy. A skutečně – její hrdinka sice nevyhnutelně končí v náručí Marka Adamczyka, jinak je ale samostatná a schopná. Není to zkrátka princezna na zachraňování. Snad jí jen zbytečně moc pomáhají nadpřirozené síly přežívající ve zděděné usedlosti (personifikované kouzelným dědečkem Jiřím Lábusem), což ředí její vlastní zásluhy. Tak už to ale v pohádkách chodí.

Wonka se zubařskou židlí

Zastřešující děj se pak podobá nedávnému Wonkovi, i když snímek vznikal tak dlouho, že jde nejspíš z větší části o náhodu. V obou případech sledujeme příchod čisté a dobromyslné postavy do městečka, v němž si chce založit živnost. Místní komunitu však drží ve spárech zlá cukrářská korporace, v případě Cukrkandlu zastoupená továrníkem Jiřím Dvořákem.

Skrze mnohastupňovou propagandu vytváří tento monopol v lidech závislost na svých produktech. Dlouhé prsty sahající do zdravotnictví, médií, školství, policie i na místní radnici pak zajišťují, že mocnému korporátu nemá kdo stát v cestě. Až protagonista, před pár lety naivní výrobce čokolády, dnes o kus vhodněji vzdělaná zubařka Anna (oba mimochodem vybavení znalostmi z divošské Afriky), tenhle systém naruší a nakonec rozbije.

Kdo by tedy tušil, že nová česká pohádka bude nekompromisní antikapitalistickou satirou! Jen si netroufáme tvrdit, nakolik jde o záměr tvůrců a nakolik spíš o něco, co vyplývá z nastaveného konfliktu jaksi samovolně. Prostě protože vytvořit hodné zubařce jako antagonistu zlou cukrářskou firmu dává rozum. No a pak se jedno sejde s druhým a máme tu konflikt, nad jakým by nebožtík Karl Marx spokojeně pokyvoval hlavou. Ale to myslíme samozřejmě v nadsázce. Nečekejte promyšleně ideologický film. Když si tu píšeme o silných ženských postavách a boji proti monopolu, mohlo by to evokovat nějakou woke epopej, ale tou Cukrkandl jistě není. Na to si až moc libuje v tradičních postupech i humoru.

Všude něco

Co se týče návratu režiséra a scenáristy Pavla Jandourka na plátna, na nichž naposledy uvedl před skoro dvaceti lety Maharal, rozhodně se stará o poctivou podívanou, jejíž podoba opět vyplývá z tradice žánru. V normální produkci bychom práci se světlem a barvami nejspíš považovali za přepálenou, dětský příběh plný cukrovinek však snese trochu toho excesu. Stejně jako herecké výkony dobře obsazených rolí, kdy si může například Vica Kerekes naplno užít typickou sňatkuchtivou záporačku. Naopak uměřenější výkon podává Jaroslav Plesl v roli koktavého vozky, protože jedním z cílů filmu je ukázat, že není v pořádku se takové postavě posmívat – i takový krůček kupředu se sleduje dobře.

Obraz je vždy zaplněný a davové scény dodávají prostoru patřičný rozměr. Zvolená éra pozdního Rakouska-Uherska balancuje přesně na rovině fantaskna a ukotvenosti. Vzhledem k tomu, že příběh Anny se stává i příběhem proměny celého maloměsta, je důležité, že je vykresleno jako konzistentní prostor, v němž se dá žít. To se docela daří. Snímek pak rozhodně co do produkčního ošetření překonává běžnou televizní produkci a je patrná snaha tvůrců dodat uvedení snímku v kinech patřičný smysl.

Cukrkandl je žánrem české pohádky držen pohromadě, ale také nevyhnutelně limitován. Bylo by na delší debatu, nakolik stojí za to udržovat její tendence k žánrovému stereotypu při životě. Někdo se asi vydá radikální cestou a řekne, že tenhle typ filmů je překonaný a není pro něj ani jeho děti. Pokud se ale vydáme smířlivější pěšinkou evoluce namísto revoluce, je Cukrkandl sice stále variace povědomých prvků, na několika místech ale oživený osvěžujícími nápady. Navíc realizovaný se zjevnou snahou maximálně zužitkovat dostupné prostředky. Kdo na české pohádky nedá dopustit, bude pravděpodobně jednoznačně spokojený.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2025

Cukrkandl
Česko / Slovensko, 2025, 115 min
Premiéra: 23. 10. 2025, Bioscop
Režie: Pavel Jandourek
Scénář: Pavel Jandourek
Kamera: Peter Bencsík
Hudba: Michal Novinski
Hrají: Tereza Ramba, Marek Adamczyk, Jiří Lábus, Jaroslav Plesl, Jiří Dvořák, Marek Ťapák, Pavel Zedníček, Vica Kerekes, Maroš Kramár, Miroslav Sojka, Martin Myšička
Produkce: Miloslav Šmídmajer, Ľubomír Ján Slivka, Vladimír Mráz
Střih: Jan Skalský
Zvuk: Ondřej Muška
Scénografie: Adam Pitra, Braňo Mihálik
Masky: Zuzana Peschlová
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková