Dlouho tradované prokletí videoherních adaptací už se má za prolomené, předně díky prestižním seriálovým projektům The Last Of Us a Fallout. Mario pak v kinech dominoval přinejmenším komerčně. Jenže co když štáb nemá stamilionový rozpočet a hollywoodské know-how? A co když si jako předlohu zvolí videohru bez děje? Japonský Exit 8 rozhodně musel udělat něco správně, když se ocitl na festivalu v Cannes. Nyní vstupuje do české širší kinodistribuce se zastávkou na přehlídce Be2Can.
Kudy kam?
Představte si, že se ocitnete v nepříjemně ostře osvětlené chodbě tokijského metra, pokryté sterilně bílými kachličkami a pár rutinními reklamními plakáty. Podle pokynu na stěně pochopíte, že musíte dojít až k východu číslo 8. Jenže po první zatáčce, druhé a třetí je každá nová chodba stále označovaná číslem 0.
Brzy si všímáte, že ve skutečnosti jde o identickou chodbu, alespoň zdánlivě, s tím samým netečným procházejícím chodcem, který na vás nereaguje, ať děláte cokoliv. Když se otočíte, zjistíte, že za rohem v protisměru znovu začíná tatáž chodba. Důsledněji se začtete do informační tabule a dozvíte se, že abyste se dostali k Exitu 8, můžete pokračovat kupředu jen tehdy, když se na chodbě nevyskytují žádné anomálie. Pokud ano, musíte se otočit a jít v protisměru.
Co jsou zdejší anomálie? Může to být něco tak malého jako posunutá klika na dveřích či chybně vytištěný plakát, mohou to být ale také děsivé výkřiky zpoza dveří či krvavé šmouhy na zdi a nakonec a surreálné výjevy jako tsunami vlna, co vás smete do bodu nula, když jí dost rychle neuniknete.
To je Exit 8, minimalistická surreálná videohra s hororovým nádechem, jež testuje váš postřeh a smysl pro detail. V roce 2023 strhla pozornost generace Z, hlavně díky své popularitě mezi videoherními streamery. Během pár týdnů po uvedení bylo prakticky nemožné otevřít TikTok, aby na něm někdo nehrál Exit 8.
Pro koho a proč?
Zkušený producent Genki Kawamura se rozhodl podruhé chopit režie a převést hit od Kotaku na plátna. Tím se samozřejmě vystavil nelehkému úkolu. Jak zužitkovat nedějový a velmi specifický zážitek v tradičním filmovém vyprávění? V jeho adaptaci se tedy hrdina (Kazunari Ninomiya) dostává do smyčky ve chvíli, kdy se dozvídá, že jeho ex přítelkyně čeká dítě a zvažuje potrat. Neví, co si s tím počít a jak postupovat, načež je uvězněn v potenciálně nekonečné smyčce, během níž se může naučit životní lekci.
Jde o smysluplný přistup, ukazuje však nevyhnutelné potíže při snaze převést zážitek z jedné platformy na druhý. Filmový příběh trávíme s hrdinou, který je v šoku ze situace, do níž se dostal, která je pro něj naprosto neobvyklá. Při hraní hry ale můžeme dění stejně dobře považovat za surreálnou rutinu, kterou protagonista prožívá dennodenně při cestě z práce.
Každý vybraný příběh zkrátka nevyhnutelně eliminuje mnohé z emocí a nápadů, které existují v hlavách hráčů. Film v takovou chvíli nemůže replikovat původní kvalitu, musí pro nás na stejných základech vystavět něco úplně jiného. Kawamura se přesto stále snaží hráčům zavděčit hlavně fetišistickým následováním herní estetiky, kdy nejen vizuál, ale i jednotlivé zvukové efekty mohou být publiku povědomé. Příběh je možná nový a postrádající část původního zážitku, alespoň kulisy se ale hlásí k zájmu o přesnost.
Kdy a jak?
Ohledně příběhu je nakonec nejčastější výtkou, že Kawamura si měl vystačit s krátkometrážní, nanejvýš středněmetrážní stopáží. Vždyť samotnou hru většinou překonáte poprvé tak za půl hodiny a při dalších kolech, kdy už znáte všechny anomálie zpaměti, může jít o pětiminutovou prokrastinační seanci. Tvůrci se ale za celovečerní stopáž čestně bijí a neustále přichází s něčím novým. Prvních deset minut je vyvedeno v jednom dlouhém záběru. V polovině děje na chvíli přepneme do úhlu jiné postavy. Hrdina získá nakonec souputníka, takže si nemusí povídat jen sám se sebou. Scenář se snaží přijít se zastřešujícím motivem, který vkládá lidské drama a celému tápání se snaží dodat smysl.
Vyprávění se v důsledku skládá z mnoha „a pak“ situací, kdy se znenadání začnou dít nové věci. Každá scenáristická příručka vám řekne, že takové konstrukci příběhu byste se měli vyvarovat. Měli byste psát tak, aby jedna situace kauzálně přecházela v druhou. Když ale přijmeme, že sledujeme metaforu hledání pevné půdy pod nohama ve světě, který nám nic neusnadňuje a při vší hektičnosti vyžaduje naši plnou soustředěnost a oddanost, tak představené kupení problémů může dávat smysl a podtrhnout celkovou pointu.
Nebudeme si tu na něco hrát a předstírat, že jde Exit 8 schovat za sofistikovaný záměr. Máme tu co dočinění s malou, levnou a rychlou produkcí, která od oznámení projektu po premiéru zabrala půl roku. Že výsledek mohli přijmout v Cannes, je sám o sobě zázrak. (Snímek zde byl mimochodem oceněn za nejlepší plakát.) V Japonsku vzniká mnoho podobných filmů, které rychle čapnou a podojí trend, ale málokdy stojí za pozornost mimo fanouškovskou základnu. Exit 8 je v jádru pořád takovým projektem, ale částečně díky čistotě a síle námětu a jistě i schopnostem tvůrců se podařilo dostat ke slušné podívané, která může oslovit i publikum, které o videoherním fenoménu nikdy neslyšelo. Možná pak budou některé tvůrčí volby maličko nečitelné, ale přece.
Stále je však třeba mít na mysli, že se snímek ocitl v canneské půlnoční sekci, tedy slotu určeném pro mírně vyšinuté, excentrické a někdy poloamatérské produkce. Tomu musí být přizpůsobena očekávání. Nemáme tu ani zdaleka co do činění s vyčištěnou hororovou velkoprodukcí typu V zajetí démonů ani elevated žánrovkou jako Nosferatu. Ačkoliv se Exit 8 dostal do světa skrze prestižní festival, nejedná se o film festivalového střihu – Objevil se nakonec v sekci, jež existuje specificky proto, aby si festivalové publikum mohlo od typických produkcí odpočinout u něčeho odlehčenějšího.
Projekce Exit 8 na Be2Can
Jde tedy o malý sympatický film, který se snaží vyhrát s jednou strašidelně klaustrofobní hříčkou. Mohli bychom spekulovat, zda nešlo film natočit s trochu větší finesou, zda nešlo trochu lépe rozpracovat hrdinu či zpomalit tempo a budovat plíživější atmosféru, ale pro někoho bude jistě sympatická právě dravost a syrovost tohohle malého díla.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
Exit 8 (2025)
Natáhnout do celovečerní podoby nedějovou videohru, kterou můžete s trochou cviku porazit za 5 minut, není snadný úkol a tým Genkiho Kawamury tu nedosahuje zázraku. Přesto nabízí hravou podívanou, v níž se přes její minimalistický námět zvládají řádně vyblbnout. Výsledek je především sympatický.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Film Europe © 2025
Exit 8
8-ban deguči
Japonsko, 2025, 95 min
Česká premiéra: 9. 10. 2025, Film Europe
Režie: Genki Kawamura
Scénář: Kentaró Hirase, Genki Kawamura
Kamera: Keisuke Imamura
Hudba: Jasutaka Nakata, Šóhei Amimori
Hrají: Kazunari Ninomija, Jamato Kóči, Naru Asanuma, Nana Komacu, Kotone Hanase
Produkce: Genki Kawamura, Kendži Jamada, Ta’iči Itó, Minami Ičikawa
Scénografie: Rjó Sugimoto
Kostýmy: Daisuke Iga
