Recenze: Kontroverzní Obvinění je spíš než o #MeToo o generačním střetu privilegovaných. Julia Roberts je v plné formě

O Obvinění se cinefilní obec hádá už od benátské premiéry, což je snad dobré znamení. I kdyby „kontroverzní #metoo drama“ nemělo být dobré, bude se u něj aspoň o čem bavit. Ne že by platilo, že každé dílo provokující k hlasité reakci je automaticky dobré, odpor může mít oprávněné důvody. Režiséra Lucu Guadagnina, stojícího za určujícím generačním queer filmem Dej mi své jméno, bychom ale nepodezírali z toho, že Julii Roberts dovede k něčemu „škodlivému“. Na druhou stranu jeden z producentů filmu má být hlasitý podporovatel Trumpa, což u filmu o šovinismu asi nechceme vidět. A zcela nezkušená scenáristka pracuje v AI sektoru, což budí pochybnosti o její umělecké kvalifikaci. Jak to tedy dopadlo?

Výměna stráží vždycky bolí

Nebudeme tu však pátrat po motivacích jednotlivých aktérů. Když film otevírají titulky vyvedené ve stylu Woodyho Allena, pádně obviňovaného z toho, že je jedním z nejprominentnějších predátorů historie filmu, nebudeme hádat, jestli ho tím chtěli tvůrci ušpinit nebo očistit. Ne že by to bylo zcela irelevantní, podstatnější však je, jakou funkci podle nás tenhle prvek hraje, nikoliv jak je míněn.

Ve středu vyprávění stojí Alma Imhoff (Julia Roberts), respektovaná a oblíbená lektorka filosofie, jež právě netrpělivě vyhlíží povýšení na stálou pozici na prestižní Univerzitě Yale. Jejím věčným stínem je asistent Hank (Andrew Garfield), s nímž má ten nejvřelejší trochu mateřský, trochu sesterský a možná i mírně platonicky milostný vztah. Rozhodně na něj nedá dopustit.

Jednoho dne ale Alma před svými dveřmi nahází otřesenou Maggie (Ayo Edebiri), studentku z prominentní patronské rodiny, jež tvrdí, že ji včera, po večírku pořádaném Almou, Hank doprovodil domů a znásilnil. Profesorka reaguje intuitivně nevěřícným šokem, z nějž rozhodně neprýští podpora, jakou Maggie očekávala. Ta tedy prchá pryč a Alma stojí před nepříjemným rozhodnutím. Jak k situaci přistoupit, komu uvěřit a zda udělat správnou věc? Tedy pokud se vůbec vyjeví, co správná věc vlastně je.

Hank druhý den rezolutně prohlásí, že Maggie se mstí za to, že odhalil její plagiátorství. Alma si potichu uvědomuje, že mladou ženu pojištěnou milionovými dary jejích rodičů škola do značné míry protežovala a možná se ve vhodnou chvíli dívala opačným směrem. Manžel jí navíc dávno vytýkal, že průměrnou studentku staví tolik do popředí jednak z kariérních důvodů, ale také proto, že si ji Maggie idealizuje a Alma miluje být milovaná. A abychom byli upřímní – sama Maggie je poměrně nesympatická a ne zcela přesvědčivá, rozhodně z úhlu pohledu Almy, jež přirozeně věří víc Hankovi.

U #MeToo to jen začíná

Jako klíč k Obvinění navrhujeme ignorovat mediální titulky, na jejichž replikaci jsme se vzhledem k dostupným informacím sami podíleli, a nepovažovat snímek za „#metoo drama“. Potenciální sexuální napadení je tu mnohem víc prostředkem k představení střetu dvou privilegovaných žen a dvou privilegovaných generací. Pokud tento úhel přijmete, a spolu s ním i fakt, že události sledujeme očima Almy v její specifické situaci, vše tu zapadne lépe do sebe.

Jistě je na místě říct, že se jedná o téma tak zásadní a citlivé, že je trochu nezodpovědné používat ho pouze jako prostředek k něčemu dalšímu. Že zobrazený konflikt by v takovém případě bylo lepší ilustrovat na jiném modelovém příkladu. To jsou pádné připomínky, my se ale pokoušíme k výsledku přesto najít cestu a tedy ho kvůli této volbě neodsoudit.

Zastáváme se pak Garrett a Guadagnina ohledně toho, že má jít údajně o antiwoke film, který nenávidí generaci Z a využívá každou příležitost, jak ponížit mladé levičáky. Skutečnost je však mnohem víc taková, že tento postoj, byť zprvu podvědomě, zastává Alma, která si jako tolik jiných progresivních žen pracně vydřela svou pozici v šovinistickém systému a nyní si odmítá připustit, že se bezděky stala jeho součástí. Že ve chvíli, kdy ona sama má moc, se začíná podílet na udržení statu quo – a že pro další generaci že je nyní starou gardou a gatekeeperem.

V zájmu Almy je nyní nekymácet lodí a čekat na odměnu za roky úsilí, která je na dosah. Snaha mladších žen dosáhnout radikálnějších pokroků ohrožuje i ji samotnou. Proč musí chtít o tolik víc a o tolik rychleji, proč prostě nepostupují stejně jako ona? Co to je za rozmazlenost? Co to je za nevděk?! Tím vzniká antagonismus mezi těmi, které měly být spojenkyněmi. A protože dění sledujeme z úhlu pohledu starší z žen, jeví se Maggie jako rozmazlené nepo baby.

Tím spíš, že jím nepochybně opravdu je. Mladá žena se upíná ke své barvě kůže jako znaku (v jejím případě) především historického útlaku tím víc, čím víc je ekonomické zázemí její individuální rodiny více než nadstandardní. Tam, kde je, je díky penězům jejích rodičů, což jí Alma ve vhodnou chvíli vmete do tváře. Ale moment – není Alma ta, kdo drží pohromadě systém, který Maggie protežuje? Maggie možná její pozice spadla do klína, ale ne jejím přičiněním. Může za to předchozí, tedy Almina generace, jež naposledy stvrdila pravidla.

A, jen tak mimochodem, ale taky vůbec: Jak to vše souvisí s tím, jestli Maggie byla, nebo nebyla znásilněná? Proč Alma přemítá o tom, nakolik si svou pozici vysloužila díky bohatým rodičům, proč jí najednou vadí, jak je privilegovaná? Tohle nevědomé odvedení pozornosti jí umožňuje nesoustředit se na to opravdu podstatné, a sice, že její asistent možná spáchal odporný zločin a ona se k tomu musí nějak postavit. Asistent, o jehož sklonech mohla mít větší povědomí, než dává najevo.

Nejde to podle plánu

Obvinění tak připomíná relativně nedávný cinefilní fenomén Tár, kde v roli toxické dirigentky učarovala Cate Blanchett. Těžko říct, proč má Obvinění o tolik horší přijetí, kdy se recenze dělí půl napůl na pozitivní a negativní. A kdy, na rozdíl od Tár, nabírá mnohem více lidí přesvědčení, že se film staví na stranu Almy, což podle našeho názoru nutně nečiní. Asi to je vážně přítomností sexuálního násilí v mnohem větší míře než tenkrát, což je poměrně invazivní téma, jehož přítomnost strhává pozornost a vyvolává automatické nároky. Je to pár dnů, co jsme u Matky Terezy řešili, jak se může filmu vymstít, když okrajově spadá pod specifickou společenskou objednávku, ale ve výsledku ji nenapňuje. Bude publikum ochotné přesunout svoji pozornost jinam?

Ne že bychom tu v Obvinění chtěli odhalit bezchybné mistrovské dílo. Úvodní rámování allenovskými titulky je dost padnoucí, a to v dobrém i zlém. Guadagnino tu Woodyho neimituje, ale rozhodně variuje jeho postupy, tedy ukecanost a spirálu sebereflexe, která překračuje hranici produktivnosti a míří do narcistně patologické neurózy. Někdo může nabýt dojmu, že film své až příliš statické figury nechává se navzájem nekonečně podrývat, aniž by dospěl k jasné a pevné pointě.  Za nás ale z téhle paranoidní centrifugy pořád vypadává něco hodnotného.

Jedná se o ten typ filmu, kde žádná z postav není sympatická a nikoho nejde přijmout za svého. Možná i tady rozdíl oproti Tár, kde byla Blanchett sice toxická, ale také v sobě měla kus charismatu filmového záporáka. Julia Roberts je oproti tomu zcela iritující a sebestředná figura, schopná vést monology o hodnotě filosofie, jimiž ale jen legitimizuje vlastní zájmy. Je jasné, že ať se rozhodne jakkoliv, bude to proto, že si to spočítá jako kariérně nejvhodnější tah. Přitom nedokáže ani opětovat lásku svého nekonečně trpělivého manžela, který měl nejspíš už dávno vzít kramle. To není míněno jako kritika Roberts, která předvádí skvělý a intenzivní výkon. Její Almu jde považovat za zetlelou a vyprahlou verzi allenovského hrdiny, kdyby ho někdo hodně dlouho nechal bez dozoru.

Těžko je pak pochopitelné, jak někteří docházejí k tomu, že se snímek bojí urazit „některou ze stran“. V pár recenzích se třeba dočtete, že se ani nedozvíme, jestli Hank čin spáchal, přičemž za nás je tahle odpověď prostřednictvím filmového jazyka a logiky vyprávění velmi jednoznačně zodpovězena. Takže tady chybu na straně Guadagnina nevidíme a vracíme se k tomu, že snímek je možná o něčem trochu jiném a trochu jinak, než část publika doufala. Jistě, Obvinění má své mouchy. Možná je trochu chtěné, strojené, zakoukané do vlastních slov. Ale není to zbabělý film a není to prázdný film. Nestojí za méně pozornosti než jiné režisérovy počiny.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025

Obvinění
After the Hunt
USA, 2025, 139 min
Česká premiéra: 16. 10. 2025, Cinemart
Režie: Luca Guadagnino
Scénář: Nora Garrett
Kamera: Sayeed Malik Hassan
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Julia Roberts, Andrew Garfield, Chloë Sevigny, Ayo Edebiri, Michael Stuhlbarg, Thaddea Graham, Will Price, Bella Glanville, Lio Mehiel, Ariyan Kassam
Produkce: Brian Grazer, Luca Guadagnino, Allan Mandelbaum
Střih: Marco Costa
Zvuk: Yves-Marie Omnes
Scénografie: Stefano Baisi
Masky: Daniele Nastasi
Kostýmy: Giulia Piersanti
Casting: Jessica Ronane