Kniha Jednou nebudeme malí připomíná československé dětské filmy od těch ikonických až po zapomenutou propagandu

Když se řekne dětský film, většině z nás okamžitě naskočí Tři oříšky pro Popelku, Pan Tau nebo Tomáš Holý. Jenže to je jen malý zlomek z toho, čím kdysi býval český film pro děti. Nová publikace Jednou nebudeme malí: Český hraný film pro děti 1945–1993 odkrývá fascinující vývoj tohoto žánru, který byl mnohem pestřejší, než si dnes pamatujeme.

Polozapomenutá éra

Není náhoda, že většina titulů, které si s dětským filmem spojujeme, pochází ze sedmdesátých let. Tehdy vznikaly nesmrtelné klasiky, které televize každoročně vytahuje nejen o Vánocích – kromě povinné Popelky třeba Dívka na koštěti, Páni kluci nebo Pod Jezevčí skálou. I v nové knize je tahle dekáda právem označena za zlatou éru českého dětského filmu. Ale co bylo předtím a potom? Český film pro děti se začal rozvíjet už po roce 1945. Co dalšího si kromě pohádek nebo proslulých kousků typu Cesta do pravěku nebo Chobotnice z II. patra vybavíme?

Publikace vydaná Národním filmovým archivem se vrací i k titulům, které dávno zavál čas. Některé možná právem, jiné rozhodně ne. Autor knihy, filmový historik Lukáš Skupa, k tomu říká: „Za celou dobu státní kinematografie vzniklo kolem 200 hraných filmů pro děti. Většinu z nich už dnes moc lidí nezná a troufám si říct, že většina z nich je pro původní cílové publikum už i nekoukatelná. Dnešní děti by tyhle filmy neskously, ale přesto má smysl aspoň některé z nich vracet zpátky do povědomí.“

V knize tedy Skupa objevuje zapomenuté pokusy nebo i kuriozity. Některé zaujmou neotřelým pojetím, třeba hravý film Máte doma lva?, který stál u počátků takzvané moderní pohádky. Jiné zase překvapí odvážnou volbou témat a tím, kam až si ve své době dovolily zajít. Dětský film bývá často vnímán jako nevinná zábava, i když v Československu vznikla i řada psychologických titulů, které se nebály dotknout dětských traumat – například téměř zapomenutý film Králíci ve vysoké trávě. Existovala i kategorie filmů, které měly vychovávat vzorové děti socialismu. V pionýrských filmech malí hrdinové dokonce pomáhali zneškodnit západní špióny.

Odtud ostatně pochází i samotný název knihy. „Jednou nebudeme malí“ odkazuje na dobové chápání dětství jako období „přípravy na dospělost“. Z tohoto přístupu vycházela i veškerá kultura určená mladé generaci.

Velebené i proklínané

Kniha ale neoprašuje jen zapomenuté snímky. Odhaluje i nové souvislosti o filmech, které známe nazpaměť. Někoho možná překvapí, že milované pohádky bývaly vedením studia tvrdě kritizovány. Například Šíleně smutná princezna byla v době svého uvedení hodnocena jako jeden z nejhorších filmů roku 1968. Oblíbená hudební komedie Ať žijí duchové! původně vznikala jako pionýrský film – tedy s úplně jiným zadáním, než jak ji vnímáme dnes. Proti zdánlivě neškodným titulům jako Lucie, postrach ulice a …a zase ta Lucie! dokonce protestovaly tehdejší filmové autority. Důvod? Oba projekty původně vznikaly jako zakázky pro německý trh a během schvalovacího procesu zaznívaly obavy, že kvůli podobným „západně laděným“ filmům budou v Československu vyrůstat „tuzexové děti“.

Všechna tato zjištění vycházejí z detailního výzkumu, který mapuje téměř padesát let historie hraného filmu pro děti v barrandovských a zlínských ateliérech. Publikace sleduje i jejich distribuci v kinech a často problematické okolnosti vzniku. S výjimkou pohádek se měly dětské filmy natáčet většinou levně, rychle a bez zvláštních ohledů na obtížnou práci s malými herci. Je to paradox – zvlášť když si uvědomíme, že oficiálně byly tyto snímky neúnavně vyzdvihovány pro svou výchovnou funkci.

Není divu, že se do nich většina režisérů příliš nehrnula. Ti, kteří se žánru přesto věnovali, bojovali s nezájmem nebo náročnými výrobními podmínkami. Patřili mezi ně domácí klasikové dětského filmu – Věra Plívová-Šimková, Josef Pinkava a Milan Vošmik, jimž publikace věnuje samostatné kapitoly.

Kniha připomíná, jak rozmanitý a bohatý svět kdysi český film pro děti představoval. O to víc zamrzí, že po zániku státního filmového monopolu v roce 1993 přišel i konec dětského filmu v jeho původní podobě. Autor Lukáš Skupa k tomu dodává: „Nedá se říct, že by to byl definitivní konec filmu pro děti. Produkce dál pokračovala hlavně díky televizi, ale to už byla úplně jiná kapitola. Doby, kdy u nás vznikalo šest dětských filmů ročně a prodávaly se do celého světa, jsou nenávratně pryč. Zatím to vypadá, že budeme rádi, když se jednou za čas objeví kvalitní film, který děti opravdu zaujme.“

Soutěž o 3 knihy Jednou nebude malí

Publikace Jednou nebudeme malí tedy představuje jednu z nejvýznamnějších kapitol české kinematografie – komplexně, zasvěceně a přitom srozumitelně. Národní filmový archiv pro čtenáře Totalfilmu uvolnil tři výtisky, o které si můžete zasoutěžit.

Knihu můžete zakoupit zde.

–red-
zdroj textu NFA
foto: © Česká televize, NFA, 2025