Novela Love Me Tender francouzské spisovatelky Constance Debré se dočkala
českého překladu pět let po svém uvedení v roce 2020, jeho vydání je tak pro příznivce literatury stále čerstvou událostí. Hezky se to pak sešlo s uvedením filmové adaptace režisérky a scenáristky Anny Cazenave Cambet. Ta měla ve svém druhém filmu možnost režírovat herečku Vicky Krieps, jejíž renomé poslední roky opustilo evropský kontinent. V Česku je snímek k vidění na festivalu Mezipatra.
Čekal na záminku
Clémence (Vicky Krieps) se už před několika lety rozešla, ale stále nerozvedla se svým manželem Laurentem (Antoine Reinartz). K legální odluce necítí důvod, protože jim to spolu pořád klape coby přátelům. A snad je to lepší i pro jejich malého syna Paula (Viggo Ferreira-Redier), o jehož pohodlí a bezpečí by přece rodičům mělo jít především.
Vše se změní, když se před svým bývalým partnerem přizná, že ji přitahují ženy a nyní je v dlouhodobém vztahu. Laurent to nechce přiznat, je však zjevně značně vyvedený z míry. Na odchodu ze setkání má ještě nasazený falešný úsměv, nejspíš už se mu ale v hlavě rodí plán. Paul, kterého má matka na víkendy, se s ní najednou odmítá setkávat a po několika měsících jí přichází jednak informace o rozvodovém řízení a jednak zbavení opatrovnických práv.
Clémence se vzdala lukrativní právnické kariéry a snaží se prosadit jako autorka. To samo o sobě nevzbuzuje dojem příkladné matky, která staví zajištění svého syna na první místo. Její nově nalezená sexualita byla nejspíš pro Laurenta poslední nutnou záminkou, aby vytasil drápy a vydal se na svou pomstu, v jejímž středu je úplné obrácení syna proti matce.
Je něco, co nevíme?
Love Me Tender je těžkým a ne zrovna příjemným zážitkem, v němž jednak sledujeme hrdinku bojovat o své dítě, ale také zvažovat, jak velkou roli mateřství v jejím životě vlastně má. V podobném vyprávění bychom tradičně čekali, že žena věnuje synovi veškerou energii a nespočine, dokud ho nezíská zpět. Jenže Clémence není typ osoby, který chce být definovaný touto jedinou rolí. Paul by měl být důležitou součástí jejího života, s tím naplno souzní, neměl by ale být tou jedinou. Od muže se přece nic takového nečeká! Nicméně když dá žena najevo, že odmítá podřídit veškeré své bytí roli dokonalé matky, je velmi snadné ji vykreslit jako někoho, kdo neplní svou povinnost.
Love Me Tender na Mezipatrech
Praha: ne 9. 11. 2025 / 17:30 / Kino 35
Praha: út 11. 11. 2025 / 18:30 / Edison Filmhub
Brno: ne 16. 11. 2025 / 20:30 / Kino Art, velký sál
Během sledování nás může párkrát napadnout, jaký je Laurent ubožák. Pak si vzpomeneme, že sledujeme adaptaci částečně autobiografické knihy, a tedy osobní zpovědi se všemi úskalími subjektivní lidské mysli. Constance Debré nemusí vědomě lhát, aby se viděla ještě o kus víc ukřivděněji a aby byl exmanžel v jejích očích ještě o kus větším padouchem. Bohužel nám není dáno moc příležitostí uvažovat o věcech z jiného úhlu pohledu – Cambet se skoro programově vyhýbá tomu, aby nám Laurenta jakkoliv přiblížila, ten tak zůstává jen nepříjemným ksichtem, který posílá hrdince zamítavé e-maily.
Při sledování také není úplně jasné, na základě jakého principu je vlastně Clémence od svého syna s takovou intenzitou izolovaná a je pro ni natolik obtížné s tím něco dělat. Paula nevidí dlouhé měsíce v kuse a nakonec se s ním smí setkávat jen v přítomnosti sociálních pracovnic. Na začátku filmu jí přijde obsílka s obviněním z pedofilie a incestu, což je prakticky jediné, co víme. Následující dění ale intuitivně nedává moc smyslu, protože pokud by se událost prošetřila a ukázala jako pravdivá, těžko by protagonistka mohla jen tak bojovat o svého syna, spíš bychom čekali trestní stíhání. A pokud by se ukázalo, že exmanžel lže, předpokládali bychom negativní důsledky pro něj.
Vicky to táhne
Je možné, že pravda se skrývá v právnickém žargonu a francouzské legální praxi, ale scénář by udělal rozhodně lépe, kdyby situaci vysvětlil. Takhle máme dojem, že nám vypravěčka něco zatajuje. Ne nutně incest a pedofilii, s touhle možností vyprávění nepočítá, ale rozhodně jiné transgrese dost vážné, aby vedly k drastickým opatřením. Není přitom jasné, nakolik Cambet chce, abychom o těchto věcech uvažovali a nakolik o Clémence pochybovali – zdá se, že primárně máme stát na její straně. Což není vyloženě problém, jen to snad šlo lépe vykomunikovat.
Podobné zádrhely se daří uhladit hlavně díky hereckým výkonům, a to jistě především Vicky Krieps, která se po několika rolích v americkém mainstreamu, včetně pochybné role v třetím Monstru Ryana Murphyho, zase vrací k poctivému evropskému kumštu a předvádí jeden z těch strhujících velmi centralizovaných výkonů, za jaké se rozdávají Oscary. Tedy ne, že bychom ho mohli očekávat v tomto případě, Love Me Tender, názvu navzdory, není v angličtině a nestojí za jím dost silné lobby.
Román je podle anotací psaný záměrně chladným právnickým jazykem, imitující zčásti způsob, jakým s hrdinkou komunikují autority. Cambet nás oproti tomu přibližuje její subjektivitě. Jedná se o vyprávění velmi soustředěné na emoce ve svém středu. Pár neduhům navzdory se pak i díky intenzivní Krieps daří to hlavní, a sice ponořit se do hrdinčina tápání o vlastní identitě. O tom, co dluží druhým a co má nárok očekávat od druhých. A protože tenhle nosný prvek obstojí, zápory jsou méně podstatné.
Stranou sledujeme i její partnerský vztah se Sarah (Monia Chokri), který jen potvrzuje, jak složitou a individualistickou osobou Clémence je, z čehož ostatně pramení mnohé její problémy. Není tu od toho, abychom si ji zamilovali a chtěli ji za kamarádku. Je tu od toho, abychom si jejím prostřednictvím položili otázky o životě ve společnosti a plnění určených rolí. O tlaku, který se jeví neviditelný tak dlouho, dokud se jím nepřestanete řídit.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Love Me Tender (2025)
Smí být žena i něčím jiným než matkou? Love Me Tender možná není úplně dotažené v mechanismu zápletky, ale otázky, které si pokládá, jsou platné. A Vicky Krieps se stará o to, abychom její hrdinku museli brát vážně.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto: © Mezipatra, 2025
Love Me Tender
Francie, 2025, 134 min
Režie: Anna Cazenave Cambet
Předloha: Constance Debré
Scénář: Anna Cazenave Cambet
Kamera: Kristy Baboul Grémeaux
Hudba: Maxence Dussère
Hrají: Vicky Krieps, Antoine Reinartz, Monia Chokri, Viggo Ferreira-Redier, Féodor Atkine, Manuel Vallade, Aurélia Petit, Salif Cissé, Julien de Saint-Jean
Produkce: Raphaëlle Delauche, Nicolas Sanfaute
Střih: Joris Laquittant
Kostýmy: Vanessa Deutsch
