Finská řežba Sisu z roku 2023 byla svěží a přitom starosvětskou podívanou, která musela uspokojit každého s příklonem k tomuto typu filmů. Nezastavitelný zlatokop Jorma Tommila povraždil bez jediného slova komando SSáků a vyrazil domů za rodinou. My se k němu vracíme o dva roky později, kdy jeho milovaní skonali rukou Sovětů. Pokud si pamatujete, co hrdina dokázal minule, když mu šlo prostě o kus drahého kovu, umíte si vůbec představit, jak bude vypadat jeho Odplata za vlastní rodinu? Neumíte!
Zabili mu rodinu. To neměli!
Aatami Korpi (Jorma Tommila) se po své zlaté odysee konečně dostává domů, ale zjišťuje, že zdivočelá sovětská komanda zabila jeho ženu a děti. Měli tu smůlu, že žili na finském území, které musel fašistický loutkový stát po válce postoupit vítězům. Ti se rozhodli pro „sudetské řešení“ a civilisty vyhnali za hranice. Tedy, pokud měli na rozdíl od hrdinovy rodiny to štěstí.
Po teskném procházení poli a zuřivých pohledech na kameru rozkládá Aatami svůj dům trám po trámu, nakládá ho na korbu, čapne psa a vydává se za nové hranice. Zdá se, že mezitím novým pánům trochu zatopil, protože Sověti nechtějí riskovat a dovolit mu v klidu odejít. Uvězněný válečný zločinec Draganov (Stephen Lang), který zavraždil Korpiho rodinu, dostává za úkol stanout v čele malé armády, která „Nesmrtelného“ odpraví dřív, než se dostane za nově vytyčené hranice. Výměnou získá svobodu a slušný balík peněz závdavkem. Hádejte, jestli se mu to povede. Nápověda: Aatami cestou najde tank.
Jako byl první díl ukázkou čiré radosti z možnosti točit filmy, tam je Sisu: Odplata stejnou radostí z toho, když se zadaří a na dvojku máte zásadně víc peněz. Ve skutečnosti jde s nějakými 11 miliony eury o jednu z nejdražších finských produkcí všech dob. Možná se vám to zdá jako relativně málo, pokud jste zvyklí považovat za standard hollywoodské blockbustery; myslíme však zcela vážně, když říkáme, že druhý Sisu vypadá líp než jakákoliv americká akce, kam až naše paměť sahá.
Berte tuhle srandu vážně
Na hrdinu útočí motorky, auta, letadla, obrněné vozy a ještě víc obrnění elitní vojáci. Pouze ve finální akční sekvenci, odehrávající se na rozjetém vlaku (plus samozřejmě u letadel), přitom jasněji identifikujeme práci digitálních efektů. Celý film je zaplněný poctivou fyzickou akcí a praktickými kaskadérskými efekty, na které je radost koukat.
Režisér a scenárista Jalmari Helander se nezajímá o nic jiného než o čistý adrenalin. Sisu není ničemu alegorií ani metaforou, nemá smysl hledat ideologická a politická vyznění. Když hodně chcete, můžete mluvit o podobenství o lidské odhodlanosti, ale upřímně řečeno nevíme, proč byste něco takového proboha chtěli dělat. Sisu je prostě jen úžasnou podívanou. Každá scéna má myšlenku, každá má koncept. I něco tak základního jako potřeba proplížit se tiše vagóny plnými spících vojáků je realizováno s nápaditostí, napětím a vtipem.
Násilí zde doopravdy nebolí, protože nepřátelé jsou anonymní padouši a hrdina je nesmrtelný. Snímek ale neobsahuje ani „pomrkávání“ na diváka a až na pár výjimek nevolí explicitní komediální postupy. Stejně tak násilí, které hrdinovo tělo přečkává, není zcela odhmotněné a film často ulpívá na jeho zraněních a jizvách. Úroveň akční nadsázky (plus hrdinova urputnost ohledně ochrany své hromady dřeva a všudypřítomného psa) je přesto tak velká, že výsledek vyznívá uvolněným dojmem. Chápeme, že štáb se dobře baví, aniž by nás na to musel upozorňovat. Nemáme přemýšlet ani tak o bolesti, jako spíš o fyzičnosti Tommilova výkonu a o nápaditosti jednotlivých řešení. Ne že by byl příběh bez jakékoliv emocionální katarze, i ta je ale velmi čistá a minimalistická.
Prostě jděte
Helander tedy osekává vše kolem a vystačí si s poctivě naplněnými 88 minutami, kde servíruje akční scény roztřízené do přehledných kapitol. Propojují je pouze záběry na mlčenlivě odhodlanou a zuřivou tvář Tommily, nebo rozkošně slizkého padoucha Langa. Americký import tu rozhodně maximálně ždíme své angažmá v Avatarovi a své padoušství zde roztáčí na maximum. Je to ten typ postavy, co odpravuje vlastní nohsledy, pořádá zápasy v zírání s hrdinou a udílí rozkazy typu: „Unleash hell!“ Ano, těch pár linek dialogu, co zazní, je v angličtině, protože jedničce se mezinárodně dařilo a producent v tuto chvíli uvažuje ve velkém. A my mu to přejeme.
Budeme se řídit samotným Sisu a taky to dneska nebudeme protahovat. Není totiž, co víc řešit. Pokud máte z principu problém s ultranásilnou řežbou, která si prostě užívá radost z pohybu a interakce, není nic, co můžeme napsat a co by vás mohlo zlomit. Pokud vám ale tahle pocta filmové akci, která jako by přicestovala z Itálie 60. a 70. let, koncepčně sedne, dáváme ruku do ohně za to, že je druhý Sisu prakticky tak dobrý, jak při svém námětu a záměru jen může být.
-
Režie
-
Scénář
-
Herci
-
Kamera
-
Hudba
Sisu: Odplata (2025)
Sisu je zpátky. Je naštvanější než dřív. Můžete na něj s motorkami, můžete na něj s letadly, můžete ho zkusit přejet vlakem. Umřete. Jalmari Helander přináší nášup filmu jak z jiné éry, který naprosto chápe, čím je. A těžko by to mohlo být lepší.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Falcon © 2025
Sisu: Odplata
Sisu: Road to Revenge
Finsko / USA, 2025, 88 min
Česká premiéra: 20. 11. 2025, Falcon
Režie: Jalmari Helander
Scénář: Jalmari Helander
Kamera: Mika Orasmaa
Hudba: Juri Seppä, Tuomas Wäinölä
Hrají: Jorma Tommila, Stephen Lang, Richard Brake, Einar Haraldsson, Jaakko Hutchings, Ergo Küppas, Tommi Korpela, Irina Björklund
Produkce: Petri Jokiranta, Mike Goodridge
Střih: Juho Virolainen
Zvuk: Timo Anttila, Leonid Bragin, Tuomas Seppänen
Kostýmy: Pille Küngas
