Recenze: Polibek pavoučí ženy je odvážným mixem politického filmu a popkulturní pastyše. Jennifer Lopez jede naplno

Nemusíte se stydět, pokud vám Polibek pavoučí ženy zní jako podivná komiksovka. Ve skutečnosti se ale jedná o námět s bohatou historií, která nemá nic společného se superhrdiny. Ceněný politický román z roku 1976 argentinského spisovatele Manuela Puiga stihl být adaptován do filmové podoby v roce 1985, která vynesla Williamu Hurtovi vzácný dvojúspěch – hereckou cenu z Cannes i Oscara. Jednalo se také o první nezávislý film vůbec nominovaný americkými akademiky na hlavní filmovou cenu. Neméně úspěšnou se stala muzikálová verze z roku 1993, která opanovala divadelní ekvivalent Oscarů, ceny Tony. Nová verze je inspirovaná všemi dosavadními variacemi příběhu a přestože se nejedná o zvlášť prominentní část populárního kánonu, jde rozhodně o látku těžkého kalibru. Jak si s ní poradil zkušený filmař Bill Condon?

Víš, do čeho jdeš?

Revolucionář Valentin (Diego Luna) je vězněm argentinské pravicové vojenské diktatury ke konci (který všichni tuší, ale nemohou si jím být jistí) občanské války. Ve své cele se pokouší zkrátit čas studiem Leninových textů, zatímco zástupci režimu zjišťují, jak ho zlomit a dostat z něj žádoucí informace, jež by snad mohly zvrátit běh Dějin.

Posledním stéblem je nasadit k němu do cely špeha, jímž se stává mladý a ukecaný Luis (Tonatiuh – ano, má jen jedno jméno), zatčený za veřejné projevy homosexuality. Představitelé režimu doufají, že se právě tomuhle nepravděpodobnému agentovi podaří dostat skrz obranný val jinak ostražitého Valentina. A skutečně se tak děje.

Luis si Valentina svým agresivním optimismem a hrdou naivitou nakonec získává, především pak prostřednictvím svého milovaného béčkového filmu Polibek pavoučí ženy. Jeho děj kousek po kousku převypravuje a dovoluje tak oběma mužům unikat z krušné reality. Snům obou vévodí především herečka Ingrid Luna (Jennifer Lopez) – Luis jí chce být a Valentin si do ní projektuje svou lásku Martu.

Náklonnost je však oboustranná a Luis ve chvíli, kdy už se začne dostávat k užitečným informacím, přechází na Valentinovu stranu. Aniž by se mu přiznal, pracuje na tom, jak svůj úkol sabotovat. Hraje dost nebezpečnou hru – tím spíš, že jeho dosavadní zločin je poměrně marginální, zatímco zaplést se do politického odboje ho může snadno stát život.

Naprosto všechno

Bill Condon je režisérem ikonických queer dramat Bohové a monstra a Kinsey. Nikdy se však nebál ani popkultury, označované hanlivě za „nízkou“, jak prozrazuje jeho angažmá u posledních dvou dílů Twilight ságy nebo hraného remaku disneyovky Kráska a zvíře. Jeho novinka je průsečíkem celé jeho kariéry, přičemž si jde představit, že filmař sám ve svých čerstvých sedmdesáti letech už uvažuje o tom, jaké opus magnum by mělo jeho portfolio završit.

Polibek pavoučí ženy má všechno. Silné politické drama stísněných cel a revolučních debat, ale také cinefilní lásku k dějinám braku ve formě pestrobarevných hudebních fantazií. Nepřekvapí, že se do popředí dostávají i Condonova trademarková queer témata, jež byla s látkou spojena vždy, nyní jsou ale podtržena. Režisér angažuje respektovaného Diega Lunu a do cely ho uvězňuje s hercem ze soap oper Tonatiuhou. Předmětem jejich snění je někdejší největší superhvězda planety J.Lo, které se dnes lidé především posmívají. Vysoké a nízké se ve filmu střetává stejně jako útlak a svoboda.

Tenhle mišmaš člověku musí být z principu sympatický, drží ale pohromadě? Condon je bohužel režisér s jistými limitacemi. Řemeslně je solidní, ale bez rukopisu. Jako vypravěč je pak přemýšlivý, ale bez jiskry. Pavoučí žena je film, v němž je každý prvek z jasného důvodu, který jde pojmenovat a zasadit do kontextu. A to jak z hlediska uměleckého, tak i společenského. Je tedy podnětné o filmu přemýšlet a uvědomovat si, co každý dílek skládačky znamená a proč tu je. Chybí ale poslední krůček, který by vedl k zcela uhrančivému diváckému zážitku. Méně to vadí u konverzačního dramatu, více u muzikálu, který potřebuje strhávat na základní úrovni, jinak působí nevyhnutelně poněkud odtažitě.

Stačí se podívat už jen na to, jak film vypadá. Temnotu a klaustrofobii věznice střídají imitace klasické muzikálové estetiky 50. let. Nicméně čistota digitální kamery dělá obzvláště pestrobarevné dekorace dost nepřesvědčivými, až ošklivými. Film by vypadal řádově lépe, kdyby byl úplně stejný, ale Condona by napadlo alespoň trochu imitovat zrno – jenže on rozhodně není filmař, od kterého bychom mohli čekat podobné nimrání v detailech. Intelektuálně koncept funguje, najatí jsou špičkoví filmaři na realizaci. Co víc chtít? Ve výsledku tu máme film, který je rozhodně odvážný a intelektuálně tak hravý, jak jen jde od sedmdesátiletého queer klasika očekávat, ale jen těžko člověka chytne za srdce.

Postav se za nás, královno!

Dovolte nám menší odbočku ohledně největšího jména filmu. Jennifer Lopez se poslední dobou setkává s dost velkým posměchem a odsudky, které k ní přistupují, jako by byla nezaslouženou divou, jejíž 15 minut slávy pominulo. Upřímně řečeno se to jeví jako typická mizogynie směřovaná k ženským celebritám, které mají tu drzost, že si dovolují stárnout. Jenže je nepopiratelný fakt, že J.Lo si zasluhuje obrovský respekt za to, co dokázala. I kdyby na cestě trochu ztratila kontakt s každodenností (jak se hvězdám stává často). I kdyby už poněkud vyšla z módy.

Lopez se vypracovala vlastními silami „ze dna“, jak se tak říká, a svět upoutala nejprve coby herečka ve festivalových filmech, až potom jako zpěvačka a performerka. Její vzestup na vrchol byl revolucí a předzvěstí nových možností pro další Latinoameričany. I když jde její úspěch vysvětlit celospolečenskými posuny, které umožnily příchod latinskoamerické superhvězdy, jejíž místo musel „někdo“ zaplnit, rozhodně není samozřejmost, že to byla právě ona. Stále musela předvést potřebný talent, ale také odolnost, jak se vypořádat se vším posměchem a rasismem, jež jí vždy byly v patách.

Posledních pár sezón bylo pro Lopez obzvlášť krušných jak kariérně, tak osobně. Neuspěl její pokus o velký comeback, protože zkrátka nestačí trendům spojeným s o jednu, dvě a možná už i tři generace mladšími hvězdami. O (dalším) rozvodu s Benem Affleckem nemluvě. A při tom všem je nejhorší, s jakou radostí a žoviálností veřejnost na všechny její trable reaguje, protože si to prý zaslouží. Její zločin? Prý je někdy namyšlená? Prý se veřejně přetvařuje? Porovnejte si to s věcmi, které procházejí jiným celebritám.

V Polibku pavoučí ženy bohužel nemá příliš mnoho příležitostí připomenout, že kariéru začínala jako dramatická herečka – její role je záměrně stylizovaná do expresivního „přehrávání“ klasického Hollywoodu. V tanečních číslech ale předvádí naprosté nasazení. U všech jejích kolegů vidíme limitace, jaké nese obsazení moderního profesionálního herce do čela muzikálu, J.Lo jediná tu připomíná triple threat éru performerů Freda a Ginger – odehraje, odzpívá a odtančí vše naplno.

A Condon si dává dobrý pozor, aby zužitkoval zpěvačku, která zvládne i komplexní taneční choreografii. Hodí se mu ale jistě i její postavení v historii. Jistě není náhoda, že právě ji obsazuje do role brakové ikony, na kterou svět zapomněl, ale idealizuje si ji queer a potenciálně trans Luis. Queer komunita sice J.Lo ještě nepřijala za jednu ze svých královen, ale ještě není všem dnům konec. Jeden comeback nevyšel, ale nostalgické cykly se nepřestávají točit a kdo ví, třeba právě Polibek pavoučí ženy přispěje k tomu, aby se Lopez připomněla.

Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Bioscop © 2025

Polibek pavoučí ženy
Kiss of the Spider Woman
USA / Mexiko, 2025, 128 min
Česká premiéra: 4. 12. 2025, Bioscop
Režie: Bill Condon
Předloha: Manuel Puig
Scénář: Bill Condon, Terrence McNally
Kamera: Tobias A. Schliessler
Hudba: John Kander, Sam Davis
Hrají: Diego Luna, Tonatiuh, Jennifer Lopez, Bruno Bichir, Aline Mayagoitia, Lucila Gandolfo, Josefina Scaglione, Fabio Aste, Yesenia Ayala, Giuseppe Bausilio
Produkce: Ben Affleck, Matt Damon, Barry Josephson, Greg Yolen
Střih: Brian A. Kates
Zvuk: Tom Fleischman, Ruy García, Luciano Vignola, Ric Schnupp
Scénografie: Scott Chambliss, Andrew Baseman (set dekoratér), Charley Beal
Masky: Christopher Milone
Casting: Adam Caldwell, Tiffany Little Canfield