Leden se přehoupl do druhé půlky, rok je ale ještě skoro celý před námi. Kolik času z něj chcete strávit v kině? Jedna návštěva měsíčně se zdá jako rozumný návrh a důstojné minimum, i když víme, že pro většinu lidí to je trochu nerealistický požadavek. Podívali jsme se na program a vybrali na každý měsíc jeden z nejvyhlíženějších blockbusterů. Některé měsíce vyvstal jasný favorit, jiné jde o souboj. A na každý pád platí, že ještě zajímavější snímky dost možná přijdou ze směrů, které nečekáme.
Leden: SOS (29. 1.)
Sam Raimi platí pořád za jednoho z nejinspirativnějších filmařů. Americký samorost se z pobíhání s kamarády po dvorku a natáčení blbostí vypracoval na jednoho z nejrespektovanějších hororových tvůrců, ale také nejspěšnějších komerčních filmařů. Jeho Evil Dead určil hororovou estetiku 90. let a hravá trilogie Spider-Man byla základním kamenem filmové komiksové mánie (fakt děkujeme, Same).
Od premiéry problémové trojky Spider-Mana se ale Raimi maličko zasekl. Jeho návrat k hororu ve Stáhni mě do pekla vedl „jen“ k slušné žánrovce a Mocný vládce Oz byl nefalšovaným digiprůšvihem. Druhého Doctora Strange, v němž se Raimi vrátil ke komiksu, máme docela rádi, ale ve fandomu platí za jeden z příznaků degradace Marvelu.
Rozhodně mu tedy maximálně přejeme, aby se jeho comeback v podobě hororu SOS maximálně vydařil. Jednoduchý námět o ženě a muži (Rachel McAdams, Dylan O’Brien), kteří uvíznou na pustém ostrově, by mohl hračičkovi jako Raimi poskytnou silný a funkční námět k vyblbnutí a menší měřítko bude snad příležitostí k návratu ke kořenům, kdy konečnou roli hraje nápaditost, nikoliv práce digitálních artistů. Držíme tu palce Raimimu i sobě.
Únor: „Bouřlivé výšiny“ (12. 2.)
Na téhle hůrce je pořádně větrno už týdny před premiérou. Novinka Emerald Fennell vzbuzuje na sociálních sítích rozruch svou extravagantní stylizací, která se vymezuje vůči jasnému historickému začlenění. Nečekaně početný fanklub kanonické klasiky 19. století talentované Emily Brontë je poněkud zděšený hlavně z pestrobarevných, době neodpovídajících kostýmů.
A stejně tak z toho, že do role démony pronásledovaného Heathcliffa byl (opět) obsazen běloch, konkrétně všudypřítomný Jacob Elordi. Přičemž role a její dynamika tradičně počítá s postavou s komplikovanějším etnickým původem. Nemluvě o tom, že Margot Robbie v hlavní roli je už skoro o generaci starší než její postava.
Fennell na tyto výtky podotýká, že pokud se člověk pořádně podívá na plakát, všimne si, že titul „Bouřlivé výšiny“ je uveden v uvozovkách, což není náhoda ani pouhý grafický doplněk, ale upozornění na to, že se tu máme těšit na osobitou interpretaci, nikoliv věrnou adaptaci. A to nakonec slyšíme velmi rádi, protože další převyprávění jednoho ze nejvíce adaptovaných románů všech dob nepotřebujeme. Fennell minule rozdělila publikum svým Saltburn, tak uvidíme, jak si povede nyní.
Březen: Spasitel (19. 3.)
Animátorské impérium Phila Lorda a Christophera Millera se rozpadlo v prach a my jich ani trochu nelitujeme. Produkční tým stojící za veleúspěšným Spider-Versem nyní již nechvalně proslul toxickými pracovními podmínkami pro svůj štáb a neschopností dodržovat nasmlouvané termíny, v důsledku čehož byli odstaveni od třetího dílu. Jejich štěstí, bylo, že tou dobou už měli roztočený svůj hraný režijní comeback (což samo o sobě vzbuzuje další sérii pochybností o jejich organizačních schopnostech), protože těžko říct, jestli by se za ně jinak nějaké studio ještě postavilo.
Nyní to je tedy doslova všechno, nebo nic. Titul filmu je příhodný Project Hail Mary (přeložit by se dal jako „Projekt chytání se stébla“), česky Spasitel. Film musí nyní spasit své tvůrce, protože jestli z něj nebude jednoznačný hit milovaný publikem i kritikou, může to být přinejmenším na nějakou dobu konec téhle dvojky. Sobecky ale máme zájem na tom, aby se tihle talentovaní tvůrci dali do kupy a nepřipravili nás o svůj filamřský cit a smysl pro humor. Jejich LEGO příběh a Spider-Versy patří k tomu nejlepšímu ve svém ranku.
Nyní tu tedy máme sci-fi o středoškolském učiteli Ryanu Goslingovi, který se probouzí na vesmírné lodi a má za úkol zachránit planetu. Po zklamání Kosmonauta z Čech bychom rozhodně ocenili podobné povedené sci-fi ze staré školy. Trailery nevypadají špatně, i když ani zvlášť výrazně, takže ohledně zájmu davů máme své pochybnosti. Snad pomůže relativně malá žánrová konkurence jarních měsíců.
Duben: Ďábel nosí Pradu 2 (30. 4.)
Forbes nás nedávno překvapil zprávou, že nejsledovanějším trailerem roku 2025 nebyl ten na Odysseu ani na Avatara, ale na návrat Meryl Streep v Ďábel nosí Pradu 2. Drama z módního prostředí satirizující ikonickou šéfku Vougue Annu Wintour od roku 2006 zestárlo o dost lépe, než si upřímně řečeno zaslouží. Výkony Streep, Anne Hathaway, Emily Blunt a Stanleyho Tucciho byly vždy tím, na čem zážitek z filmu stál, přičemž úroveň filmařiny nedosahovala závratných výšin.
V tomto ohledu nás tedy trochu mrzí, že se vrací scenáristka Aline Brosh McKenna a režisér David Frankel, kteří nás ani během dvou dekád, jež od jedničky uplynuly, nepřesvědčili o svém výjimečném talentu. Naštěstí se vrací i kompletní herecké kvarteto, které se nejspíš zase postará o řadu památných okamžiků. Určitě jsme pak trochu zvědaví, jestli se dvojce podaří reflektovat dvacet let vývoje popkultury ať už ve světě módy, nebo mimo něj.
Květen: Star Wars: Mandalorian a Grogu (21. 5.)
Krach Star Wars jako jednoho z nejlukrativnějších brandů Hollywoodu se bude diskutovat ještě dlouhé roky. Fandom rád ukazuje prstem na Kathleen Kennedy, která shodou okolností právě před pár dny po čtrnácti letech opustila Lucasfilm (kdo by se jí v jejich 72 letech divil) a žezlo předala dle očekávání Daveu Filonimu a Lynwen Brennan. Filoni má zkušenost s produkcí a Brennan s obchodním aspektem – a Star Wars si potřebuje udělat jasno v obojím.
Kennedy se během let setkala s absurdním množstvím nenávisti, která by nebyla adekvátí, ani kdyby každé špatné rozhodnutí bylo opravdu její vlastní. Takže dlouholeté producentce některých z největších filmových klasik přejeme klidný důchod.
Mandalorian a Grogu samozřejmě vznikal ještě pod její záštitou a my se trochu bojíme, že půjde o rozloučení v podměrečném stylu, alespoň tedy komerčně. Vždy je riskantní vytáhnout televizní projekt na plátna, protože se tím automaticky ohraničuje publikum ochotné vyrazit. Jednak je tu nejistota ohledně přehlednosti děje a jednak nezájem platit za něco, co jsem zvyklý konzumovat doma. Masová hysterie obklopující Baby Yodu je pak dávnou minulostí a sama o sobě projekt neutáhne. A Pedro Pascal ve Fantastické čtyřce nenalákal zvlášť velké davy, ani když mu bylo vidět do obličeje. Snad nás tedy, i kdyby ne trhák, čeká aspoň dobrý film.
Červen: Supergirl (25. 6.)
V červnu už se nám to trochu tře a skoro určitě by větší sázkou na jistotu bylo páté Toy Story. Ačkoliv rozhodně nepovažujeme za nutné, aby tento film vůbec existoval, kvalitativní úroveň série je stále nepopiratelná. Je to tím obdivuhodnější, čím víc Pixar v posledních letech tápe.
My přesto jedeme méně bezpečně a dáváme ještě jednu šanci DC vesmíru Jamese Gunna. Asi i proto, o kolik jsou trailery na Supergirl živější a sympatičtější než zcela nostalgičtí Avengers: Doomsday, kteří slibují na jistotu hrající dobrodružství plné starých známých.
Oproti tomu Supergirl v režii Craiga Gillespieho s Milly Alcock působí jako uvolněný film, který dokáže vyvolat radost, což by u komiksů mělo být mnohem samozřejmější, než nyní v praxi je. Přitom ani nejde říct, že by se tu hrálo o méně. Američani zvedli po Supermanovi jednoznačně palec nahoru, zbytek světa byl ale o řád rezervovanější jak co do hodnocení, tak prodaných lístků. DC rozhodně potřebuje vítězství, zvlášť když je mýtický druhý The Batman stále v nedohlednu.
Červenec: Odyssea (17. 7.)
Červenec už je typicky nabušený letní měsíc, takže se v něm o naši pozornost bude prát hraná Odvážná Vaiana a Spider-Man: Zbrusu nový den – oba utrží ranec a ujistí Disneyho o jeho hegemonii. Filmem měsíce ale musí být jedině Odyssea Christophera Nolana, natáčená komplet na IMAX kamery právě tak, jak si to přál Homér.
Je zajímavé, že krom povinného cinefilního nadšení provází Odysseu podobná debata jako Bouřlivé výšiny, tedy že stylizace filmu nerespektuje původní materiál. Jen z přesně opačného směru. Zatímco Fennel čelí výtkám za extravaganci a exces, Nolan nabízí podle mnohých v dosavadních trailerech jen fádnost a rutinu, jež neodpovídají barvitosti homérského Řecka, kterou si zatím žádný filmař netroufl zobrazit ve vší parádě.
Kdo ale čekal, že se Nolan vzdá hypermaskulinní sošnosti, byl značně naivní. Britský režisér má rozhodně své slepé skvrny, to víme už dlouho. Nezbývá než doufat, že je jako ne poprvé vyrovná svými silnými stránkami. Mezi ně patří hlavně odhodlání nabídnout jedinečný filmový zážitek udržující standard oboru mimo horizont audiovize paralyzované leností streamovacích produkcí. Asi nikdo si nikdy nepředstavoval Odysea kalo Matta Damona, ale Nolan si během let vysloužil dost důvěry, abychom mu s nadšením vyšli naproti.
Srpen: Flowervale Street (13. 8.)
Postapokalyptická novinka Ridleyho Scotta The Dog Stars zatím nemá pevně stanovenou českou premiéru, nicméně pokud se nic nepokazí, mělo by to být koncem srpna. Kdybychom si tím byli jistí, vybereme nejspíš ji, jako dosavadního náhradníka ale volíme návrat Davida Roberta Mitchella, jehož horory Neutečeš a Záhada Silver Lake patří k nejlepším žánrovkám své éry.
O Flowervale Street toho moc nevíme – jen že se odehrává v 80. letech a sleduje rodinu, v jejímž sousedství se začínají dít velmi divné věci. Špičkové obsazení s Anne Hathaway a Ewanem McGregorem v čele je ale lákadlem samo o sobě. Sezóna 2025 byla nesmírně bohatá na úspěšné horory všeho druhu, pokud se zadaří i letos, můžeme mluvit o nástupu zlaté éry, jíž se snad studia rozumně chopí.
Září: Resident Evil (17. 9.)
My o vlku… Zach Cregger svou Hodinou zmizení a dříve Barbarem rozhodně přispěl k současnému hororovému boomu. České publikum si navíc získal tím, že obcházel náhodné české projekce své novinky a bavil se s lidmi, čímž narušil jindy velmi přísnou pomyslnou karanténu, do níž se tvůrci natáčející na Barrandově uzavírají.
Cregger v Praze připravoval svůj Resident Evil. Pokus o resuscitaci série, jež se během let dostala do pořádně zatuchlé slepé uličky. Ačkoliv k filmům Paula W. S. Andersona cítíme kus nostalgie a Mille Jovovich bychom odpustili i mnohem víc, nedá se popřít, že pokoušet se do nekonečně o totéž nemůže procházet navěky.
Produkce by si pak nemohla přát nic lepšího, než že jí podařilo ulovit režiséra s resumé Creggera, k němuž v tuto chvíli mnozí vzhlíží jako k jedné z vůdčích osobností hororové subkultury. Všechny předchozí přešlapy série jsou zapomenuty a zvědavost je na maximum. Snad nejde o plané naděje.
Říjen: Digger (1. 10.)
Říjen je v Americe měsícem, kdy se začínají kina zaplňovat filmy s ambicemi na zlaté sošky. Letos se tak dočkáme dvojky generační Sociální sítě s názvem The Social Reckoning, v níž se Aaron Sorkin pokusí zachytit zeitgeist bez pomoci Davida Finchera. Romantický mysteriózní thriller Remain uvede i M. Night Shyamalan, který poslední dobou zažívá něco jako malou osobní renesanci.
Největší pozornost mnohých ale směřuje k Alejandru Gonzálezu Iñárrituovi, jehož Digger se pokusí urvat Oscara pro Toma Cruise. Jde o velmi nevděčný úkol vzhledem k Tomově kontroverznímu postavení v Hollywoodu, nesmíme ale zapomínat, že právě Iñárritu přihrál Oscara DiCapriovi ve Zmrtvýchvstání. Snímek se nakonec setkával z kritikou za to, že to byl jediný jeho smysl, což by ale snad nemělo platit v případě Diggera.
Ten v dosavadní kampani zahalené tajemstvím slibuje vyšinutou, žánrově nezařaditelnou podívanou, která nás rozhodně vyvede z míry. Podle dosavadních výroků víme, že Cruise by měl ztvárnit kopáče Rockwella, který je „nejmocnějším mužem na světě“ a vydává se na „zběsilou cestu, během níž dokáže světu, že je jeho spasitelem“. Ať to znamená cokoliv, my u toho budeme.
Listopad: Letopisy Narnie: Čarodějův synovec (25. 11.?)
Trochu si hrajeme s ohněm, Narnie totiž v tuhle chvíli nemá jasně stanovenou českou kinopremiéru, nicméně se s ní počítá. U projektu Netflixu je dobře zdokumentovaná snaha Grety Gerwig dostat svůj velkofilm na plátna, kam podle ní patří. Všichni ale víme, že sám Netflix cítí méně a méně potřeby respektovat tradiční distribuční cesty. Režisérka si nakonec prosadila svou, tím spíš musíme doufat, že půjde o úspěch.
V Česku se Narnie nikdy nezabydlela, v anglofonním světě ale měla až do přelomu století a nástupu Jacksonových adaptací prakticky totožné postavení jako Pán prstenů. Následný pokus jít v jeho stopách dopadl neúspěchem a podařilo se zadaptovat jen polovinu knih.
Gerwig nyní přichází s pokusem č. 2, přičemž trochu nečekaně nezačíná s adaptací první vydané knihy Lev, čarodějnice a skříň, ale prvního chronologického příběhu Čarodějův synovec, jenž vyšel jako prequel. Jsme trochu nervózní, jak tenhle plán vyjde, protože vážně potřebujeme, aby Netflix cítil důvod k udržení kinodistribuce. Gerwig měla velké štěstí s Barbie, jejíž úspěch byl rovněž pochybný.
Prosinec: Duna: Část třetí (17. 12.)
Když Avengers: Doomsdday oznámili svou prosincovou premiéru, mělo se za to, že dříve nahlášená Duna se automaticky lekne a uteče. Zatím se to ale nestalo a čím víc o tom přemýšlíme, tím větší máme strach… o Marvel.
Denis Villeneuve se nechal přesvědčit k okamžitému návratu ke slavnému sci-fi, přestože měl nejdřív v plánu věnovat se osobním projektům. Nicméně avizuje, že tím pro něj Duna končí. A vydá ze sebe naprosté maximum, aby po něm nikdo ani nemohl chtít něco navíc.
Frank Herbert napsal Duna: Mesiáš, protože byl naštvaný na podstatnou část čtenářstva, která nepochopila, že Paul Atreides není hrdina a jeho osud není šťastný a příkladný. Jeho návrat na Arrakis je tedy pořádně temný a nekompromisní, nezanechávající ani špetku sebeklamu. Následně se ale Duna změnila v nekonečnou sérii, v níž po spisovatelově smrti pokračoval jeho syn – a tohle mezigenerační uvěznění ve vlastním úspěchu, vedoucí k neustále slabším výsledkům, rozhodně není něco, co přejeme Denisovi. Trojka nechť je tedy vrcholem série. A kdo ví, třeba se dočká efektu Pána prstenů, kdy se američtí akademici po přehlížení Společenstva prstenu a Dvou věží rozhodli zasypat Návrat krále všemi cenami, co existují.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Totalfilm 2026
