Už se zdálo, že jsme Sama Raimiho nadobro ztratili v pustém světě amerických blockbusterů. Režisér první (a té lepší) spidermanské trilogie fatálně selhal s Mocným vládcem Oz a jeho Dr. Strange se setkal s rozporuplným přijetím. Tvůrci kultovního Evil Dead se ale za pět minut dvanáct vrací ve svých stopách k minimalističtějšímu pojetí filmu a přináší hravou žánrovou subverzi SOS.
Stačilo!
Linda (Rachel McAdams) je zaměstnankyní oddělení pro strategie a plánování jakéhosi obřího konglomerátu, kde dnes a denně přichází s brilantními nápady a vylepšeními. Ředitel jí dávno slibuje povýšení, než ale stihne svému slovu dostát, natáhne bačkory a pozici přebírá jeho rozmazlený syn Bradley (Dylan O’Brien). Ten na přislíbenou pozici okamžitě dosazuje kamaráda ze školy, čímž vyprovokuje Lindu k prvnímu hlasitému protestu v jejím životě.
Ačkoliv se Bradley příliš netají tím, že podivínská Linda je mu bytostně odporná, rozhoduje se jejím směrem projevit alespoň malé vstřícné gesto a bere ji sebou na prestižní obchodní jednání do Bangkoku. Už v letadle ale nešťastná žena pochopí, že je součástí delegace jen proto, aby mohla oddřít všechnu práci, pod kterou se jako vždy podepíšou jiní.
Asijské břehy ale nakonec zůstávají v nedohlednu, letadlo se řítí v Thajském zálivu do moře a, kdo by to tušil, přežívá jen Linda s Bradleym. Přesněji řečeno přežívá Linda, která Bradleyho pracně zachrání a pomalu přivádí zpět k životu na pusté pláži. Kde na to bere know-how? Tím nejpovolanějším způsobem! Je věrnou fanynkou Survivora a roky se neúspěšně účastní casting callů. Umí tedy rozdělat oheň na tři způsoby, postavit přístřešek a připravit jídlo. Ne že by Bradley dokázal cokoliv z toho ocenit. Zatímco se válí na pláži a čeká, až se mu trochu vyléčí bolavá noha, pokřikuje po Lindě s nespokojeným tónem rozkazy.
Chceme krev!
Kdyby film jako SOS vznikl třeba ještě před deseti lety, byl by o tom, jak k sobě dva velmi odlišní lidé najdou cestu a nakonec se do sebe zamilují. A Sam Raimi se nás jistě z počátku snaží trochu zmást a předstírat, že právě takový film sledujeme. Linda si bere za úkol Bradleyho „převychovat“ a buduje okolo něj skoro ráj na zemi, aby jí konečně začal považovat za rovnocennou. Situace jí vlastně natolik vyhovuje, že nevynakládá žádnou snahu se z ostrova dostat, což Bradleyho nepřestává iritovat. Přesto se zdá, že si k Lindě přeci jen nachází cestu a po počátečním handrkování ji začíná mít trochu rád. Směřování děje se v tu chvíli zdá dané.
Raimiho byste však podcenili, kdybyste věřili, že neuhne z kurzu. Žijeme nakonec po nehodě Oceangate, kdy se celý svět semknul při oslavě imploze miliardářské miniponorky. Napravování boháčů? Kdo stojí o nějaké jejich napravování? My chceme krev! Dřív nebo později nám dochází, že Bradley veškeré své sympatie předstírá. A Lindino podivínství sahá ještě o kus dál, než jsme si mysleli. Pokud byste o tom pochybovali, zeptejte se divočáka, kterého brutálně zavraždí a celou událost si užívá o kus víc, než by bylo zdrávo.
SOS se stává nevyřčeným hororem, v němž v každý okamžik očekáváme možnost exploze násilí. Dvojice předstírá přátelské soužití, jeden druhým se ale nepřestává snažit manipulovat ke svému cíli. Bradley chce za každou cenu pryč a Linda chce za každou cenu zůstat, dokud nebude Bradley „spravený“. Žena z oddělení strategie a plánování má přitom poprvé v životě jednoznačně navrch.
Sam Raimi se vrací v plné parádě a dává nám připomenout jeho ranou éru trilogie Evil Dead s jejím mixem humoru, strachu a hnusu. Jeho režijní expresivita nemá v americkém mainstreamu obdobu a můžete se těšit na patlání (v tom nejlepším slova smyslu) prakticky každého filmařského postupu, který existuje. Raimi je prototypem filmaře – amatéra, který chápe krásu scén vznikajících na koleni. Každá jeho volba nemusí být realizovaná dokonale, nemusí pohodlně zapadat do celku; důležitá je radost, jakou celkovou hyperaktivitou vyzařuje.
Asi neproblematičtějším prvkem jsou v tomto ohledu digitální efekty, které máme tendenci doceňovat jen za dokonalost. Praktické triky mají své kouzlo, i když neodpovídají standardům realismu, vůči těm digitálním jsme zcela nekompromisní. Raimi by v tomto ohledu mohl být první, kdo nás popostrčí směrem, kdy přijmeme digitální trik jako krásný v jeho ošklivosti – týká se to hlavně již zmíněného souboje s divočákem. I kdybyste ale pořád řekli, že byste raději viděli špatný praktický než špatný digitální trik (což nemůžeme přímo rozporovat – asi by to vážně bylo o kus lepší), pořád je ve filmu tolik dalších nápadů, že by to nemělo za každou cenu zkazit váš zážitek.
Ošklivé káčátko v Survivoru
O’Brien se jako nesnesitelné ufňukané arogantní slizké nepobaby rozhodně činí a je snadné ho nenávidět, aniž by zcela ztratil lidský rozměr. Film ale právem patří McAdams, jež je jako Linda úžasná. Už když s ní prožíváme nesnesitelné ponížení v práci, kde jsme spolu s ní rozhořčení nad tím, jak se s ní zachází. Zároveň je ale Linda bez debat cringe a musíme si připustit, že kdyby byla naší kolegyní, rozhodně bychom se nehnali do vedlejší kóje. Soudili bychom ji stejně tvrdě a bez zájmu jako její kolegové, jednak na základě vlastní sociální lenosti, ale také proto, že k takovému odsudku bychom byli v pracovním prostředí tlačeni.
Na ostrově pak Linda konečně rozkvétá. Vtipné je už to, o kolik líp McAdams vypadá po ztroskotání, Raimi si tu skoro určitě záměrně hraje s klišé ošklivých káčátek. Rachel je do té doby zošklivená flekatým make-upem a slepenými vlasy, nejlepší skin care se ale ukazuje být mořská voda a pražící slunce – kdo by to byl řekl. Změna je ale i psychická, Linda se nachází ve svém elementu a začíná dominovat celému ostrovnímu ekosystému. Jediné, co chybí k absolutnímu štěstí, je validace druhého člověka, proto je třeba přesvědčit Bradleyho k stejně upřímnému nadšení. I za cenu toho, že ho na ostrově udrží proti jeho vůli.
SOS je sympatická filmová jízda, která si hraje s opotřebovaným klišé, posouvá ho ale k nesmírně zábavné variaci. Špičkový Raimiho cit na casting a jeho neutuchající ochota láskyplně patlat páté přes deváté vedou k svižnému a zábavnému zážitku. A vidět toho rozmazleného fracka neustále prohrávat vedle někoho, koho doposud bezohledně ponižoval, je nesmírně uspokojivé. Zároveň spolu mají McAdams a O’Brien takovou chemii, že během pár okamžiků začínáme věřit, že by mezi nimi mohl vzniknout skutečný cit, i když ty okamžiky nikdy netrvají moc dlouho, protože je některá z postav šťavnatě sabotuje. A je radost u toho být.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
SOS (2026)
Sam Raimi jako za mlada řádí ve zběsile excentrické jízdě, která srší zcela bezostyšnou filmařskou radostí. Rachel McAdams tu navíc září jako šílená ženská z kanclu, které budete na pustém ostrově vedle jejího nabubřelého šéfa fandit, i když z ní jde strach.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
SOS
Send Help
USA, 2026, 113 min
Česká premiéra: 29. 1.2026, Falcon
Režie: Sam Raimi
Scénář: Damian Shannon, Mark Swift
Kamera: Bill Pope
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Rachel McAdams, Dylan O’Brien, Dennis Haysbert, Chris Pang, Xavier Samuel, Emma Raimi, Thaneth Warakulnukroh, Edyll Ismail, Bruce Campbell
Produkce: Sam Raimi, Zainab Azizi
Střih: Bob Murawski
Zvuk: Marti D. Humphrey
Masky: Chiara Tripodi
Kostýmy: Anna Cahill
Casting: Nancy Nayor
