Vítěz z Cannes Drobná nehoda je hlasitým obviněním íránského režimu (recenze)

Drobná nehoda si letos odnesla hlavní cenu z Cannes, což ji automaticky dělá jedním z nejfrekventovanějších filmů uplynulého roku. V Česku ji po karlovarském festivalu s více než půlročním odstupem můžeme konečně vidět i v distribuci, takže široké divácké obci tento důležitý počin neunikne. Perzekuovaný íránský režisér Džafar Panahí v něm zvyšuje intenzitu a po propuštění z vězení přináší film, který už není jemnou alegorií problémů íránské společnosti, místo toho nahlas křičí o svojí bolesti. Snímek je nominován na Oscara.

Tebe už jsem někde viděl!

Muž (Ebrahim Azizi), jeho těhotná manželka a dcerka se v noci vrací autem domů a mají jednu smolnou nehodu za druhou. Nejdřív přejedou psa, což zneklidní hlavně dívku, pak jim klekne auto. S posledním zbytkem štěstí končí u jisté dílny, kde je mechanik ochotný jim auto opravit. Jeho kolega Vahid (Vahid Mobasseri), který si právě odbyl povinný telefonát se svojí mámou, zaslechne kroky hlavy rodiny a něco se v něm okamžitě změní.

CANNES 2025

V Cannes zvítězila pomsta perzekuovaného režiséra. Nejdiskutovanější film už míří do našich kin

Letošní festival v Cannes je za námi. Na nejprestižnější filmové přehlídce světa se samozřejmě zase v první řadě měřila délka potlesků a jako vždy, ten s nejdelším nevyhrál hlavní cenu. Pro nás je ale nejdůležitější otázka: S kterými tituly se …

Když je auto opraveno a rodina se vydává na cestu, Vahid ve spěchu bez vysvětlení vezme motorku a stopuje vůz na jeho konečnou adresu. Druhý den se vrací s dodávkou a jakmile otec vyrazí do práce, brutálně ho napadne lopatou, hodí do bedny vzadu v autě a ujíždí s ním do pouště. Vykope hrob, kam se muže snaží zaživa pohřbít. Ten se probouzí a požaduje po vysvětlení. Vahid, zatímco dál hází hlínu, ho informuje, že v něm poznal svého mučitele, který ho před deseti lety týral v zajetí. Jednoznačně ho prozrazuje protéza nohy, jejíž specifické vrzání je pro něj nezapomenutelné. Muž tvrdí, že jde o omyl, že o nohu přišel teprve minulý rok a nikdy nikoho nemučil.

Vysílený dělník je zviklán pochybností, nakládá tedy muže zpátky do bedny a vydává se na další odyseu. Od někdejšího spoluvězně, který s plánem na pomstu nechce nic mít, dostává kontakt na ženu, jež by mohla pomoct s identifikací někdejšího tyrana. Vzniká řetězová reakce, během níž Vahid nabírá oběti íránského režimu, které mají různý názor na hodnotu násilné pomsty, ale i když jsou proti, nedokážou zůstat stranou. Nakonec v dodávce sedí pětice postav. Krom Vahida ještě fotografka a její sestra se snoubencem (právě měli zkoušku svatby, jsou tedy oblečení jako ženich a nevěsta), kteří obecně váhají nad tím, jak se ujistit o mučitelově identitě a jak na ni reagovat. Poslední přibraný muž je nejradikálnější a ostatní mají co dělat, aby podezřelému okamžitě nepodřízl krk.

Řekněme si to na rovinu

Drobná nehoda je velmi černá komedie, v níž scény, u nichž se můžeme v klidu smát nad temnou absurditou, přechází plynule do okamžiků čisté bolesti, z nichž prýští nevýslovná traumata. Panahí je tu nejdoslovnější a nejvíce přímočarý, co kdy byl, což mu někteří možná vytknou. V kontextu pozadí režisérova života i vzniku tohoto filmu (samozřejmě nevznikal v Íránu) ale tento posun dává smysl. Režisérova touha produkovat kritické umění uvnitř své země se rozplynul a necítí teď potřebu držet se zkrátka.

Proto se snímek vyznačuje určitou neotesaností. Skutečně je třeba brát výsledek jako absurdní film, v němž chování postav ne vždy dává logický smysl. Lze pro to hledat argumenty uvnitř vyprávění – oběti brutálního násilí tu čelí své největší noční můře, v důsledku čehož se chovají iracionálně až šíleně. Stejně tak ale postačí žánrové vysvětlení, tedy že k filmu nemusíme přistupovat podle kritérií realismu. Užitečné to bude hlavně během jisté výpravy do nemocnice v poslední třetině. Tehdy totiž nezmatkují jen postavy, ale celý fikční svět.

Důležitější než nimrat se v logice je soustředit se na ústřední otázky, jež se týkají cyklu násilí. Mají naši hrdinové právo se pomstít, a i pokud ho mají, je to dobrý nápad? Pokud pomstu vykonají, kdy a jak se cyklus násilí zastaví? Jenže pokud nechají svého věznitele jít a nastaví druhou tvář, jak mohou doufat, že se v jejich zemi něco změní? Kdo za ně má bojovat, když oni nevyužijí příležitost?

Lepší vědět

Jak se občas stává, máme tu trochu rozkol mezi marketingem a samotným filmem ohledně dávkování informací. Mnohé texty, včetně těch oficiálních, o zajatém muži mluví automaticky jako o mučiteli, což ale ze samotného filmu není vůbec jisté až do posledních scén. V tomto případě se ale stavíme na stranu jistoty, protože když ke všem etickým otázkám přidáme „možná to není on“, poněkud to blokuje debatu. Jakmile je tu reálná šance, že tu protagonista zavraždí nevinného člověka, ostatní morální otázky jsou poněkud redundantní a publikum by nikdy nepřipustilo, že postavy by byly v takovém případě v právu.

Drobná nehoda je možná poněkud ukřičenější a méně sofistikovaný film než předchozí režisérovo portfolio, nabídnutá říznost má ale také něco do sebe. Střídání absurdních scén, při nichž nevěsta s lopatou v ruce pobíhá po poušti, s drásavými vzpomínkami na utrpení, které člověka nikdy neopouští, překvapivě fungují. Změna nálady nikdy nepůsobí nepřirozeně ani nuceně. Debata nad správnou volbou pak vůbec není jednoznačná. Část publika považuje snímek za advokacii nenásilného odporu (a část je tím značně otrávena), tak přímočaré to ale nakonec vůbec není.

O prominenci snímku jistě nerozhoduje jen jeho kvalita, ale i téma a kontext vzniku, ale to je zcela v pořádku – takové umění má možná největší smysl. To, které tne do živého a provokuje k diskuzi. A že se dá u Drobné nehody jako bonus i zasmát, je příjemný bonus.

foto/video: © Artcam 2025

Drobná nehoda
Un simple accident
Drama / Thriller / Krimi
Írán / Francie / Lucembursko, 2025, 101 min
Premiéra: 26. 2. 2026 Artcam
Režie: Džafar Panahí
Scénář: Džafar Panahí
Kamera: Amin Jafari
Hrají: Vahid Mobasheri, Mariam Afshari, Ebrahim Azizi, Hadis Pakbaten, Majid Panahi
Produkce: Džafar Panahí, Philippe Martin, David Thion
Střih: Amir Etminan
Scénografie: Leila Naghdi Pari