Slovenské historické drama Štúr vstupuje nečekaně i na tuzemská plátna s ambicí přiblížit jednu z nejzásadnějších postav slovenských národních dějin i českým divákům. Místo učebnicového portrétu národního buditele sází na emoce, osobní dilemata a intimní rovinu příběhu, což vyvolalo na Slovensku živou debatu. Recenze se shodují, že jde o výpravný a myšlenkově ambiciózní film, který ale publikum i kritiky rozděluje v tom, nakolik dokáže skutečného Ľudovíta Štúra opravdu zachytit.
Revoluce nebo láska?
Na návštěvě u strýce v Zemianskom Podhradí potká Adéla, jediná dcera váženého šlechtice a majitele panství na Ostré Louce, neobyčejného muže. Učenec, filozof a básník Ludovít Štúr se bouří proti společenským poměrům v Uhrách a tím, že upozorňuje na politickou nespravedlnost, balancuje na hraně zákona. Navzdory zdravému rozumu se do něj dvacetiletá Adéla vášnivě zamiluje. Věří, že pokud se jí podaří být mu nablízku, tak jí tento hrdý a sarkastický muž lásku opětuje. Poskytne mu tedy dočasný domov ve svém zámečku, platí mu za jeho soukromé hodiny filozofie a využije vliv svého otce, aby Štúra zvolili do Uherského sněmu. Ve chvíli, kdy se zdá, že Adelině její plán začíná vycházet, vypukne revoluce a Štúr se dostane do víru událostí, které navždy změní Evropu i jejich osud.
Film je adaptací knihy Milenec Adely Ostrúckej. Autorka knihy, Mariana Čengel Solčanská, je zároveň scenáristkou, režisérkou a o svém filmu říká: „Štúr je mohutnou personou našich dějin, mimořádně charismatická osobnost s pevnými morálními zásadami. Jako romantický bouřlivák obětoval osobní štěstí ve jménu vyššího principu, což je definice hrdinství, jak ho chápe naše civilizace. Náš film vypráví příběh muže, který se rozhoduje mezi láskou a sebeobětováním se pro národ.“
Slovenské recenze filmu jsou převážně smíšené. Kritici oceňují snahu vyhnout se školometské biografii, důraz na emoce a osobní rovinu příběhu i výpravnou vizuální stránku. Pozitivně bývá hodnocena kamera, kostýmy a atmosféra doby, stejně jako odvaha pojmout národní ikonu méně pateticky.
Zároveň se ale objevují výtky ke scénáři a dramaturgii. Část recenzentů upozorňuje, že film klade až přílišný důraz na romantickou linii a vedlejší postavy, zatímco samotný Štúr jako historická osobnost zůstává místy upozaděn. Dialogy jsou podle kritiků místy těžkopádné a portrét hlavního hrdiny ne vždy dostatečně plastický.
Celkově se hodnocení pohybují spíše v průměru: film je vnímán jako důstojný, ale ne zcela přesvědčivý pokus o moderní portrét klíčové národní postavy, který osloví spíš diváky otevřené civilnějšímu a emotivnímu výkladu historie než tradičnímu „učebnicovému“ pojetí.
Zakladatel moderní slovenské identity
Ľudovít Štúr (1815 – 1856) patří k nejzásadnějším postavám slovenských dějin 19. století a jeho význam daleko přesahuje rámec běžné historické osobnosti. Pro Slováky je především symbolem národního probuzení, člověkem, který dal modernímu slovenskému národu jazyk, politický hlas i sebevědomí. Kodifikace spisovné slovenštiny v roce 1843 nebyla jen lingvistickým aktem, ale kulturním a politickým gestem: Štúr tím jasně formuloval existenci samostatného národa v rámci mnohonárodnostního Uherska. I proto je vnímán nejen jako intelektuál, ale jako zakladatel moderní slovenské identity.
Zároveň je Štúr v kolektivní paměti pevně spjat s představou osobní oběti. Byl politicky perzekuován, zbaven pedagogického působení, žil pod dohledem úřadů a zemřel relativně mladý, navíc za okolností, které dodnes budí otázky. Právě tato kombinace myšlenkové radikality, vlasteneckého étosu a osobní tragédie z něj činí pro Slováky postavu téměř mýtickou. Pro mnoho Slováků není Štúr „jen“ historická figura ze školních učebnic, ale morální autorita a ztělesnění zápasu o právo na vlastní jazyk, kulturu a politické uznání.
V českém kontextu má podobné místo především František Palacký. Stejně jako Štúr byl architektem národního sebeuvědomění, formoval moderní identitu svého národa a propojoval historickou reflexi s politickou vizí. Zatímco Palacký vystupuje spíše jako „otec národa“, uměřený historik a státník, Štúr je vnímán emotivněji, jako radikálnější a existenčnější postava boje o samotné přežití národa. Pokud Palacký Čechům vysvětlil, kým byli a proč mají právo existovat v rámci Evropy, Štúr Slovákům pomohl dokázat, že vůbec mohou vystupovat jako svébytný národ. Právě v tomto rozdílu spočívá specifická váha Štúrova odkazu – je méně akademický, ale o to silněji zakořeněný v národní představivosti.
Do českých kin film vstupuje 12. února. Uvádí ho CinemArt.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © CinemArt 2026
