Ve věku 86 let zemřela herečka Jana Brejchová, jedna z nejvýraznějších a zároveň nejkrásnějších tváří československého filmu druhé poloviny 20. století. Patřila k herečkám, které dokázaly zaujmout pohledem, zdrženlivým gestem, vnitřním napětím, ale na druhou stranu i výrazným a excentrickým komediálním talentem. Její filmografie je dnes kronikou jedné herecké éry, která stavěla na civilnosti, morální váze postav a schopnosti nést příběh bez okázalých hereckých manýr. Jan Werich o ní prohlásil, že byla naší jedinou filmovou hvězdou. Výrazně zaujala i evropskou filmovou scénu, zejména v 60. a 70. letech. V Cannes Brejchovou označili jako českou Brigitte Bardot.
Od třinácti se nezastavila
Jana Brejchová se narodila 20. ledna 1940 na pražském Žižkově. Poté se rodina v jejích dvou letech přestěhovala na Střížkov v Praze, kde mezi loukami a zemědělskými usedlostmi dospívala v chudých poměrech společně s pěti dalšími sourozenci. Pro film Janu objevil režisér Ladislav Helge v jejích třinácti letech. Šlo o film Olověný chleba, kde hrála roli Píďalky. Nebyl to film o přírodě a housenkách, jak se malá Jana původně v čase konkurzu domnívala, ale byl to dobově poplatný děj o dětské partě z pražské periferie. Po natáčení už bylo zřejmé, že Jana je opravdu nevídaný talent, zřejmě se v Janě ozvaly rodinné geny, její děda Vojtěch Lorenz hrál kdysi divadlo v Malostranské besedě. Sen o konzervatoři si musela nechat zdát, doma ji čekala péče o mladší sourozence. Ve čtrnácti letech nastoupila hned po škole do práce na místo písařky do mlékárenského podniku Laktos, kde působila dva roky a ve stejné době v tzv. neplaceném volnu už natočila další dva filmy. S kariérou písařky byl konec. V šestnácti letech Jana definitivně opustila domov, začala si sama vydělávat a přicházely další role (Štěňata, Vlčí jáma), první cesty a úspěchy na festivalech v zahraničí. Jak píše v životopise: Od třinácti jsem se nezastavila, točila jsem několik filmů ročně. Nedívala se dopředu, žila tady a teď..
Setkání s režisérem Krejčíkem
V osmnácti letech potkává režiséra Jiřího Krejčíka, se kterým natočila celkem čtyři filmy (zásadní bylo Probuzení a Vyšší princip) a pod jeho vedením se naučila základy řemesla. Následovala práce pro Bavaria Film v Mnichově, kde dostala velkorysou nabídku v podobě finančně atraktivní smlouvy na sedm let, tu ale přerušila kvůli spolupráci s Evaldem Schormem a zůstala v Čechách.
Schorm, Kachyňa a Svoboda
Evald Schorm jí dal pocit herecké jistoty a ukázal jí, nakolik je důležitá herecká svoboda. Spolu v zlatých šedesátých realizovali: Každý den odvahu, Návrat ztraceného syna a Farářův konec. Evald Schorm z ní udělal skutečnou herečku, silnou, intelektuální bytost, jak poznamenala dobová kritika: Známe Brejchovou od jejích tvůrčích začátků, vždy to byla nadaná, příjemná mladá herečka, ale nyní se stalo něco jako se Sophií Lorenovou v Horalce, kde se z krásné dámy proměnila v herečku. V roce 1967 poprvé točila s Karlem Kachyňou drama Noc nevěsty a její soustředěný výraz, obličej, zejména nádherné oči opět uchvátily kritiku. Posledním osudovým režisérem byl Jiří Svoboda, který měl cit pro kvalitní předlohy a hereckou improvizaci, vrcholem jejich práce bylo psychologické drama podle předlohy a scénáře Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof.
Objevila se také v mnoha oblíbených českých komediích. Za všechny zmiňme Ďábelské líbánky, Hodíme se k sobě, miláčku? nebo historický muzikál Noc na Karlštejně.
Poslední výraznou filmovou rolí byla postava stárnoucí obětující se ženy v tragikomedii Kráska v nesnázích, opak zářící hvězdy, kterou diváci znali pod jménem Jana Brejchová. Režisér Jan Hřebejk o ní řekl: Před našima očima se proměnila z krásky a idolu do obyčejné, křehké ženy. Zahrála ji nenápadně, moderně a pravdivě. Za svůj výkon získala svého prvního Českého lva 2006 za vedlejší roli. V roce 2009 následovala druhá prestižní soška za dlouholetý umělecký přínos české kinematografii.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © FSB Barrandov, Totalfilm Media archiv 2026
