Recenze: Pixar se vydává Na skok do divočiny. Zvířata v něm chystají revoluci proti lidským stavařům

Pixar už není, co býval, a v jeho filmech už nevidíme moc velký rozdíl od jeho mateřského Disneyho. Nejsmutnější na tom je, že nové projekty jako Elio, často v důsledku zbabělých zásahů seshora, přicházejí o jakoukoliv unikátnost, načež si nenacházejí cestu k publiku a studio se musí spoléhat na pokračování třeba i několikrát ukončených sérií. Proto je taková radost, když se jednou za pár let objeví nová pixarovka, schopná stát na vlastních nohách. Je jí i Na skok do divočiny.

Jak se starat o přírodu a nezbláznit se z toho

Mabel Tanaka byla vždy problémová dívka, která se plně fixovala na ochranu přírody, a to k nelibosti prakticky všech okolo. Její potřebu ochraňovat vše živé nakonec zkrotila až babička, která její lásku sdílela, dokázala tak ale činit způsobem, který nehraničí se sebedestrukcí. Mabel tedy k babičce přimknula a vedle ní vyrostla v okolí krásné tůňky.

Pixar tu opět vytahuje emocionální drápy a babička mezi prologem a začátkem skutečného vyprávění umírá. Mabel se tedy vrací ke svému agresivnějšímu já, což nijak nesvědčí její vysokoškolské presenci. Vše eskaluje, když se starosta Jerry, usilující o znovuzvolení, rozhoduje zlikvidovat babiččinu tůň. Obhajuje se tím, že z ní už dávno zmizela všechna zvířata, což by stavbě legálně zabránilo. Dokud je ale vodní plocha nevyužívaná, je pro developery přístupná.

Hrdinka si tedy vytyčuje úkol: přilákat zpět k vodní ploše bobra, jehož činnost by automaticky znovu roztočila celý koloběh. Jejím nástrojem se nečekaně stává vědecký projekt její učitelky, jež po vzoru Avatara (ač to srovnání nerada slyší) přesouvá lidskou mysl do umělých zvířat, aby mohla přirozeně infiltrovat a studovat místní faunu.

Mabel se proti vůli dospělých protlačí do mysli bobřího robota a vstupuje do sousední zvířecí komunity. Zde poznává zvířecí společenství, kde má každá kategorie bytostí svého krále. Savcům vládne dobrosrdečný bobr George, lidé, hypoteticky rovněž jeho poddaní, se mu ale zjevně vymykají z rukou. A když Mabel zjišťuje, že starosta Jerry plaší zvířata vysokofrekvenčními zvuky, což je důvod, proč opustila pozemek určený ke stavbě, chce věci napravit. Neuvědomuje si, do jakého vosího hnízda píchá a jak blízko jsou zvířata k tomu, aby se rozhodla vzít zpět nejen okolí jednoho rybníčku, ale celý svět!

Povědomý příběh + chlupatí roboti

„Zlá korporace/ zkorumpovaný politik staví v naší komunitě megaprojekt, který ji zlikviduje“ je jeden z nejopotřebovanějších námětů amerických dětských filmů, odkud se dostal do celého světa. Jedná se o velmi vděčný konflikt, protože vychází z každodenní zkušenosti a vede přitom k potenciálu velkého dramatu. A děti učí občanské zodpovědnosti a aktivitě, tedy nepřijímat vše, co se okolo nich děje, se samozřejmostí.

Divočina tedy v tomto ohledu zasahuje do velmi dlouhé tradice, což může vyvolávat obavu. K čemu je nový námět, když je složený z tak opotřebovaných součástek? Dostaneme se zase do situace, kdy nedotažený projekt selže a producenti si z toho odnesou poučení, že lidi nestojí o originalitu? V případě Divočiny to rozhodně hrozilo, zvlášť když je při pohledu na ni zjevné, jak moc její podobu určuje potřeba merche a doprovodného zboží. Není náhoda, že je film přeplněný roztomilými zvířátky, která se pak dají natisknout na trička a školní penály.

Tým pod hlavičkou Daniela Chonga, tvůrce populárního animovanoho seriálu Mezi námi medvíďaty, naštěstí umí okolo studiových kvót a podmínek slušně tančit, takže tu vzniká film povědomý a bezpečný, ale také zábavný a působivý. Ozvláštnění v podobě robotích zvířat s lidskou myslí zní možná absurdně, plní ale svůj účel a dává tvůrcům možnost oživit jinak rutinní příběh. Nemluvě o tom, že jakkoliv může být roztomilost vypočítavým nástrojem marketingu, neznamená to, že je neúčinná a že nám všichni ti různorodí chlupáči nemůžou dělat radost.

Tak už to chodí

Divočina má náznak ostnu v tom, že neodvrací zrak od koloběhu života, tedy skutečnosti, že sledujeme zvířata, jež se navzájem požírají a zabíjejí. Nedávno jsme u Zootropolis řešili, jak nejistí jsou si tvůrci ohledně toho, která zvířata mají lidský intelekt a co z toho vyplývá ve vztahu masožravců a jejich kořisti. V Divočině má skutečně lidský intelekt každý tvor do poslední žížaly, která se Mabel představí a řekne jí, jak je skvělé být na světě – a právě v tu chvíli ji se země sebere pták a sežere ji.

Tvůrci nezacházejí do absolutního důsledku, protože by v takovou chvíli nebylo možné odvyprávět potřebný příběh a sledovali bychom 105 minut dlouhá jatka. Přesto se dravost a násilí přírody dostávají občas na povrch, byť většinou rozmělněný humorem. Tvoří pak kontrast k dravosti a násilí developerů, odlišných tím, že neznají míru a pro celý systém jsou likvidační.

Na skok do divočiny nenalézá při střetu Mabel a Jerryho opravdové řešení. Uhýbá k myšlence, že když si spolu všichni v klidu promluví, nakonec se nějak dohodnou. Jak věří král George, každý má nakonec srdce na pravém místě. Když už někdo někoho musí sežrat, činí tak jen proto, že nemá na výběr, a jen v míře, v jaké je nezbytně nutné. A lidé se k téhle prapůvodní pravdě mohou navrátit, jen když budou chtít. Samozřejmě víme, že se jedná o naivní pohled na celý problém, ale vracíme se k tomu, že poučením tu není konkrétní postup, ale samotná pobídka k tomu starat se a nenechat mocné dělat si, co chtějí. Způsob a míru odporu už snímek určit nedokáže, ale opak bychom od podívané pro nejmenší mohli očekávat jen stěží.

V první řadě tu máme odsýpavý film se sympatickými postavami a designem, který je nakažlivě roztomilý, ale ještě nepřekračuje hranici přeslazené vlezlosti. Pixar dostal velmi zjevně za úkol uvést jednodušší, přímočařejší a jasně čitelný koncept, v jeho rámci jde ale o skvělý výkon. V nejlepších okamžicích si můžeme vzpomenout na vrcholy studia.

foto/video: © Falcon 2026

Na skok do divočiny
Hoppers
USA, 2026, 105 min
Česká premiéra: 5. 3. 2026
Režie: Daniel Chong
Scénář: Jesse Andrews, Daniel Chong
Kamera: Jeremy Lasky, Ian Megibben
Hudba: Mark Mothersbaugh
Hrají: Jon Hamm, Piper Curda, Bobby Moynihan, Dave Franco, Meryl Streep, Nichole Sakura, Isiah Whitlock Jr., Eduardo Franco, Sam Richardson, Kathy Najimy
Produkce: Nicole Paradis Grindle
Střih: Axel Geddes
Zvuk: Ren Klyce, Coya Elliott
Scénografie: Bryn Imagire