Dilema bez jednoduchých odpovědí. Tanec s medvědem zkoumá mimořádně citlivé téma bez patosu i moralizování (recenze)

Tanec s medvědem patří k nejznámějším motivům českých masopustních průvodů. Zvyk má hluboké folklorní a symbolické kořeny, jeho symbolika je ale poměrně přímočará. Měl přinést hospodářství plodnost v nadcházejícím roce a ženě zdravé děti. Kéž by se to poštěstilo i Lindě s Markem, stojícím před jedním z nejtěžších životních rozhodnutí. Úspěšná houslistka a pilot v zácviku se ve dvacátém týdnu těhotenství dozví, že její nenarozená dcera má vážnou vrozenou vadu. Čelí tak dramatickému dilematu, kdy jim zákon dává poslední měsíc na rozhodnutí o interrupci.

Mně se to stát nemůže!

Downův syndrom a život s ním se v posledních letech v českém filmu posledních let objevuje častěji a častěji. Herci s touto genetickou odlišností si zahráli v Betlémském světle, Dream Teamu a samozřejmě Karavanu, jehož námět se okolo ní přímo točil. Dává smysl, že téma postupně víc a víc proniká do popkultury. V Česku dnes žije podle odhadů ke třem tisícům lidí s Downovým syndromem a každý rok se narodí zhruba padesát dalších.

Možnosti moderní genetiky a medicíny nám v podstatě dávají možnost nahlédnout do budoucnosti; před lety nebylo možné vědět dopředu již v průběhu těhotenství, že vaše miminko čekají zdravotní a vývojové komplikace. Radostné očekávání a těšení se na rodinnou idylu se tak rázem může proměnit v nejtěžší rozhodování v životě. Jakkoli totiž péče o dítě s Downovým syndromem může nepochybně být plna lásky, nepochybně ani nejde o žádnou legraci, a dosavadní osobní i profesní životy rodičů s jejím počátkem mohou v podstatě vzít za své.

Film s námětem tematizujícím, zda takovou budoucnost přijmout, nebo ne, tančí nejen s medvědem, ale i na tenkém ledě. Jednak proto, že nehledě na kvality snímku není legrace nahnat na podobně nelehkou podívanou diváky, jak se ostatně před dvěma lety přesvědčili tvůrci vynikajícího Roku vdovy; a jednak proto, že snadno může sklouznout k alibismu i zaujímání rychlých soudů, k agitce jednoho či druhého názoru na věc, k patetické hře o emoce i chladně popisné odtažitosti. Je obdivuhodné, jak moc se scénáři Tance s medvědem daří vyhnout všem těmto úskalím.

„Co tomu řeknou lidi?!“

Názorů na to, jak se s dusivým dilematem vypořádat, ve filmu ústy postav zazní hned několik. V podstatě totiž jde o mozaiku možných pohledů a řešení, jaké lze v podobné situaci zaujmout, očima několika modelových figurek. Jedna z maminek ústředního páru, v podání Zuzany Kronerové, je silně věřící, a umělé přerušení těhotenství po jejím soudu nepřipadá v úvahu. Ta druhá, s tváří Kláry Melíškové, je zase ztělesněním pragmatismu a nechápe, o čem tady vůbec diskutujeme. Podobně se seznamujeme i s pohledy několika lékařů, sourozenců, přátel i kolegů. Většinou mají poměrně jasno a jsou s celou záležitostí dost rychle hotovi.

V kůži našich hrdinů ale pochopitelně o tak zřejmou věc nejde, a filmu se k ní daří přistoupit s obdivuhodnou vyvážeností. Rozhodně se nejedná o propotratovou ani protipotratovou agitku, argumenty pro i proti i emotivní stránka věci dostanou svůj prostor. S Lindou u a Markem pak strávíme i nějakou dobu poté, co rozhodnutí učiní, abychom nezavírali oči ani před jeho dlouhodobějšími následky. Podobně jako již zmíněný Rok vdovy tak i Tanec s medvědem hezky pracuje s plynutím času, roční cykličností a tím, co se za takový čas může v lidském životě proměnit. Z filmu je navíc zjevné, že kroky jeho páru určitě nemají vyznít jako univerzální řešení pro všechny obdobné situace.

Ohlušující ticho

Z principu věci jde o poměrně upovídané drama, režírující Jitka Rudolfová se ale nebojí ticha ani nedořečeného. Evidentně jde o zručnou řemeslnici, schopnou poradit si s různým zadáním. Po rozjařené komedii Život pro samouky a exaltované fantasy pohádce Hodinářův učeň u své novinky zvolila podobně soustředěnou, střízlivou režii, jako ve více než dekádu staré Rozkoši.

Hezky pracuje s ruční kamerou i propojením hudební složky s dějem a s citem pro rytmus vytuší, kdy se u postavy pozdržet i kdy ji na chvíli opustit. Dokonce se i vyhýbá bujícímu a nadmíru otravnému neduhu tuzemské kinematografie, kdy tvůrci s absolutní nedůvěřivostí vůči divácké empatii cítí potřebu každou emoci červeně podtrhovat prvoplánovým hudebním doprovodem. Tanec s medvědem je díky tomu citlivým, civilním, seversky uměřeným dramatem, které svému publiku věří a nesnaží se mu své emoce ani názory vnutit.

Podívejte se na video s reakcemi prvních diváků po premiéře v pražské Lucerně nebo na názory maminek ze spolku Úsměvy po předpremiéře v kině Art v Brně.

Velkou zásluhu na nepodbízivosti výsledku mají i herecké výkony Pavly Gajdošíkové a Kryštofa Hádka v hlavních rolích. Lindu s Markem přesvědčivě ztvárňují ve chvílích radosti nad pozitivním těhotenským testem. V očích jim vidíme přesný moment, kdy během ultrazvuku radost zhasne a srdce se propadnou až do podzemí. A věříme jim i ve chvílích, kdy nenadálá situace zafunguje jako katalyzátor k výbuchu všeho nefunkčního, co dosud jen tiše pobublávalo pod povrchem.

Tanec s medvědem
Drama
Česko / Slovensko, 2026, 110 min
Režie: Jitka Rudolfová
Scénář: Lucie Bokšteflová
Kamera: Ferdinand Mazurek
Hudba: Jonatan Pjoni Pastirčák, Martin Štefánik
Hrají: Pavla Gajdošíková, Kryštof Hádek, Klára Melíšková, Vladimír Javorský, Zuzana Kronerová, Petra Špalková, Petr Pěknic, Katarína Šafaříková, Tomáš Palonder

foto/video: © Bontonfilm, Luminar Film 2026