Hollywood se dál snaží najít rovnováhu mezi jistotou a rizikem. Na jedné straně stojí obří značky, které pořád vydělávají miliardy, ale už ne tak suverénně jako dřív, na té druhé roste tlak na efektivitu a opatrnější plánování. Nejlépe je to vidět na budoucnosti ságy Avatar, která se po slabším výkonu třetího dílu ocitá v bodě, kdy se bude muset rozhodnout, jestli dál tlačit technologickou revoluci, nebo hledat udržitelnější model. Podobné dilema ale řeší i Marvel, kde se sice nabízí další týmovky s Deadpoolem, zároveň se však musí chytře dávkovat nástup X-Menů a dalších velkých značek. Do toho studia dál zkoušejí nové trendy i staré jistoty. Sydney Sweeney se veze na vlně úspěchu a rychle rozšiřuje svůj „žánr nebezpečných brigád“, zatímco A24 znovu potvrzuje, že i z provařené látky lze vytěžit svěží a nepříjemně intenzivní podívanou. Mezitím kina balancují mezi vlažnější návštěvností a jednotlivými hity, které drží čísla nad vodou.
Jak to vypadá s návratem na Pandoru?
Budoucnost série Avatar zůstává navzdory obrovským celkovým číslům nejistá. Zatímco první dva díly patří mezi nejvýdělečnější filmy historie, třetí Oheň a popel s tržbami kolem 1,5 miliardy dolarů zůstal lehce pod očekáváním. Ve vzduchu visí otázka, jak moc se novému vedení Disneyho aktuálně chce pustit do plánovaných pokračování, která by se navíc musela natáčet současně a vyžádala by si obří rozpočet. Ve hře je tak hledání hranice mezi úspěchem a rizikem, obzvlášť v době, kdy extrémně sílí tlak na efektivitu.
Cameronova sága stojí na extrémně náročných a často nově vyvíjených a revolučních technologiích, od pokročilého performance capture přes virtuální kamery až po roky vyvíjené inovace typu podvodního snímání, které sice výrazně posouvají filmové triky dopředu, ale taky je výrazně prodražují a zpomalují produkci. Právě proto se nyní mluví o tom, že by další díly mohly vznikat s dostupnějšími postupy a menší mírou technologického experimentování. To by sice pomohlo zkrotit rozpočet a urychlit natáčení, aby se napsaný a již roztočený příběh dopověděl, zároveň by to ale znamenalo ústup od přístupu, který z Avatara dělal technologický průlom. I proto se jako reálná varianta jeví, že by James Cameron předal režii dál a zůstal jen v roli kreativního dohledu, zatímco značka bude hledat udržitelnější cestu, jak pokračovat bez dalšího riskantního navyšování nákladů.
Pomocnice? Domovnice!
Sydney Sweeney má za sebou po kontroverzní kampani na džíny a prodeji mýdla ze své koupelové vody na krku další kontroverzi, nově díky třetí řadě Euforie, jejíž zápletka ohledně natáčení pro OnlyFans v kostýmu pejska či dítěte je podle mnohých diváků už trochu přes čáru. Herečka ale evidentně rozhodně nehodlá kariérně zpomalovat a po úspěchu thrilleru Pomocnice a chystaném pokračování si mezi své projekty přidává další projekt. Po Pomocnici přichází Domovnice. Pro Universal vznikne hororový thriller Caretaker, adaptace stejnojmenné knihy, v níž mladá žena přijme krátkodobou práci domovnice v odlehlé oregonské divočině, jen aby zjistila, že jde o nabídku s dost ďábelskými podmínkami.
Po miliardovém úspěchu Pomocnice se dalo čekat, že studia zkusí vytěžit její momentum na maximum, nečekali bychom ale, že tak rychle vznikne regulérní nový subžánr, ve kterém se brigády geneticky obdařené blondýny zvrhávají v krvavé peklo. Caretaker má ale ambici být víc než jen rychlou sázkou na jistotu. Režírující David Bruckner za sebou má zajímavé V/H/S nebo remake Hellraisera a patří k režisérům, kteří dokážou z komorních námětů vytěžit nepříjemnou atmosféru, a pokud se podaří přenést na plátno i pověst předlohy, mohl by z výsledku být jeden z těch hororů, které nenápadně přerostou očekávání.
Bez kámošů ani ránu
Budoucnost Deadpoola v rámci MCU zůstává otevřená, přestože úspěch Deadpool & Wolverine by naznačoval rychlé pokračování. Film režiséra Shawna Levyho utržil přes 1,3 miliardy dolarů a potvrdil, že spojení Ryana Reynoldse a Hugh Jackmana funguje skvěle a že Wolverine se ani popadesáté divákům neokoukal, Marvel ale zatím neoznámil jejich účast v chystaných Avengers: Doomsday ani Avengers: Secret Wars. Všichni ale tušíme, že se jim největší crossover a tečka za posledními dvaceti lety marvelovek nevyhne. Reynolds pak tenhle týden v podcastu potvrdil, že na novém projektu s Deadpoolem sice pracuje, ale postava by se už neměla vracet jako hlavní tahoun vlastního filmu, protože lépe funguje jako součást týmu. Podle zákulisních šuškand by se v takovém projektu nabízelo hned několik známých tváří – vedle Wolverina se mluví o návratu Cablea i Storm, ve hře je ale například i oživení projektu X-Force, který vznikal ještě za éry studia 20th Century Fox, ale po akvizici Disney skončil u ledu.
Zároveň se objevují spekulace, že by právě další Deadpool mohl po Avengers: Secret Wars odstartovat novou fázi MCU, což by dávalo smysl i vzhledem k jeho schopnosti bořit čtvrtou stěnu a komentovat změny v rámci rebootu. Takový krok by ale mohl oddálit plnohodnotný nástup X-Menů, protože Marvel zřejmě nebude chtít v jednom období uvádět Deadpoola, Black Panthera 3 i mutantí restart zároveň. Pokud by se tak studio drželo střídmějšího tempa a velké projekty dávkovalo postupně, mohli by se první X-Meni na plátnech objevit klidně až kolem roku 2030.
Jednou větou…
Studio Warner Bros. zčistajasna založilo nový label Warner Bros. Clockwork, který se zaměří na odvážnější, autorské a společensky rezonující projekty s ambicí uspět u kritiků i na filmových cenách.
Ze znělky Simpsonových oficiálně mizí tradiční gaučové gagy, které seriál provázely po celou jeho existenci – údajně kvůli většímu časovému fokusu na samotnou zápletku dílu a prostému faktu, že diváci je na streamu stejně přeskakují.
Držitelka dvou Oscarů Cate Blanchett ztvární v připravovaném životopisném filmu Good Thing kontroverzní mediální ikonu Marthu Stewart, který se zaměří na její raketový vzestup i pád spojený s finančním skandálem.
Brady Corbet se po monumentálním Brutalistovi pouští do další, ještě ambicióznější a zatím nepojmenované filmové fresky o americkém okultismu na pomezí hororu a westernu.
Po historickém oscarovém triumfu Anory chystá Sean Baker nový film Ti amo!, stylizovaný jako poctu italským erotickým komediím, který do kin dorazí v roce 2027.
Nejen, že se oba díly Top Gunu k příležitosti 40. výročí jedničky v půlce května podívají znovu do kin, studio Paramount oficiálně potvrdilo přípravy třetího dílu, do něhož se má vrátit Tom Cruise jako Maverick, i když detaily o ději a tvůrčím týmu zatím zůstávají neznámé.
Trailer týdne
Jak jsme tu probírali pár dní zpátky, model recyklace osvědčených látek napříč národními kinematografiemi po vzoru Naprostých cizinců se ukazuje jako solidní producentská strategie. Komedie V dobrém i zlém takhle převzala model jedné návštěvy, čtyř postav a postupně bobtnajícího napětí a teď se k téhle původem španělské látce vrací Olivia Wilde a Hollywood. Ještě posledně jsme brbali, že si nedovedeme moc představit, že by další pojetí téhle látky dovedlo jakkoli překvapit. Musíme ale uznat, že trailer nás přesvědčil, a jeho střihači v A24 si zaslouží dostat přidáno.
Jak se zdá, nepůjde zdaleka o rutinní variaci a ve srovnání s poněkud pitvořivou tuzemskou verzí je fascinující vidět, jak různě se dá přistoupit k témuž. Ingredience zápletky tu jsou stejné, středobodem je stále manželská krize, jedna večeře a sousedé, kteří postupně rozloží zdánlivě klidný večer na atomy. Trailer ale ukazuje výrazně ostřejší, nepříjemnější polohu, než jakou jsme znali z české verze – méně sází na gagy a víc na trapno, napětí a postupně houstnoucí atmosféru, která se láme od civilních dialogů k čím dál bizarnějším situacím. A samozřejmě pomáhá i silné obsazení v čele s nezvykle civilním Sethem Rogenem, sexy Penélope Cruz a tradičně přesným Edwardem Nortonem, jejichž dynamika stojí v centru celého filmu. Po velmi dobře přijaté premiéře na Sundance, kde snímek sklidil nadšené reakce, tak Pozvání působí jako jeden z nejslibnějších projektů příštích týdnů. Česká premiéra je v plánu na 2. července.
Na co se chodilo
Nová hororová Mumie doplácí na slabší marketingový tah, a diváky do kin příliš netáhne – snad i díky prapodivnému umístění režisérova jména do názvu. Nejde ale o žádný velký průšvih, díky nízkému rozpočtu kolem 22 milionů dolarů se může časem zaplatit. Film se vědomě distancuje od dobrodružné série s Brendanem Fraserem i nepovedeného pokusu s Tomem Cruisem a sází na krvavější, temnější pojetí, které si u publika vede lépe než u kritiků. Vznikl projekt balancující mezi autorským hororem a studiovou zakázkou, jeho start v kinech ale zůstává spíš vlažný a hrozí mu rychlé stažení z programu, zvlášť s blížícími se velkými premiérami. V kontrastu s tím si Super Mario galaktický film dál drží silnou pozici a míří k miliardě tržeb, i když i jeho tempo oproti prvnímu dílu citelně zpomaluje.
Česká kina mají za sebou spíše mdlý víkend. První místo potřetí udržel Super Mario, který ale s celkem okolo 136 tisíc výrazně zaostává za očekáváním i konkurencí v podobě Spasitele, jenž z druhé příčky překonal hranici 200 tisíc diváků a stal se dosud nejúspěšnějším titulem roku. Z domácích novinek nejlépe odstartovala krimi Říkají mi Lars, ale její výsledek kolem osmi tisíc je hodně pod očekáváním pokusu o fresh žánrovku.
Na co se podívat
Životopisný film Michael se po komplikované produkci vydává cestou opatrného, výrazně vykleštěného vyprávění, které končí v období alba Bad a zcela se vyhýbá nejkontroverznější fázi Jacksonova života. Místo komplexního portrétu tak sledujeme především dětství, dospívání a boj s dominantním otcem, který tvoří hlavní dramatickou linku. Výsledkem je snímek, jenž působí jako verze příběhu, jakou by si sám Jackson přál vyprávět – s důrazem na nevinnost, zranitelnost a mýtus o ztraceném dětství. Kritici filmu vyčítají sterilitu a neochotu jít do hloubky, zatímco část publika oceňuje silnou nostalgii a hudební čísla. Tak si sami vyberte, co vy na to. My zbaběle volíme centristické, středové, béžové hodnocení.
Právě v této rozpolcenosti se skrývá podstata filmu. Michael není výrazně autorský ani formálně výjimečný, ale funguje jako dobře řemeslně zvládnutá podívaná plná perfektních hudebních čísel, která spoléhá na sílu známých momentů a hudby. Paradoxně přitom z nevyřčených míst a prázdných prostorů prosakuje pocit vnitřní prázdnoty hlavní postavy, což dodává příběhu nečekaně melancholický rozměr. Film tak zůstává na půli cesty mezi opatrnou oslavou a nechtěným portrétem hluboce narušeného člověka – a jeho výsledná hodnota závisí hlavně na tom, co od něj divák očekává.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
