Irské animátorské studio Cartoon Saloon si za necelé tři dekády své existence stihlo vytvořit slušné renomé nejen v evropském kontextu. Pět nominací na Oscara, dva na Zlaté glóby a vítězství na cenách BAFTA a Emmy – to je chvályhodný výkon, který dokazuje, že tenhle tým objevil recept na kvalitu. Na letošním Anifilmu zastupuje studio animátor Andrzej Radka, který i uvede výstavu k jednomu z jeho nejúspěšnějších titulů Vlkochodci. Étos studia je důvodem, proč letošní ročník jako téma vybral Mýty a legendy.
Desetileté maratony celovečerní animace
V roce 1999 se tři spolužáci z animátorského kurzu univerzity v Ballyfermotu rozhodli, že založí vlastní studio. Tomm Moore, Nora Twomey a Paul Young se usídlili v třicetitisícovém městě Kilkenny, kde začali budovat infrastrukturu a know how.
Jak to tak v animaci bývá, šlo o dlouhý proces. Trailer na svůj první celovečerní film Brendan a tajemství Kellsu byl jednou z prvních věcí, na jaké začali pracovat, samotný film se ale do produkční fáze dostal až v roce 2005 a do kin o další čtyři roky později – animace je finančně i čistě lidsky nesmírně náročný a dlouhý proces, přičemž na celovečerních filmech musí většinou pracovat početné týmy desítek, pokud ne stovek lidí, které mladé irské studio nemělo po ruce. Proto to někdy vypadá, že na celovečerní animaci má monopol jen pár velkých filmových studií, která si tento produkční exces mohou dovolit.
V Cartoon Saloon se ale nezalekli, začali si vydělával produkcí reklamní animace a dalších zakázek, což jednak naplnilo firemní pokladu a jednak umožnilo týmu se sehrát, procvičit, narůst na dvanáct členů a postupně si utvořit funkční systém práce. Nakonec začátkem století studio stranou svého komerčního provozu pracovalo krom Tajemství Kellsu i na celovečerním animáku Píseň moře, který byl eventuálně uveden v roce 2014. Režisérem obou titulů se stal Moore, přičemž vzorem pro oba tituly byla disneyovka Mulan a legendární nedokončený film Richarda Williamse z počátku 90. let na motivy jedné z pohádek tisíce a jedné noci Zloděj a švec.
Čtyři celovečeráky, čtyři oscarové nominace
Studio nakonec našlo oporu u francouzských kolegů z Les Armateurs – Francie je asi jedinou kontinentální národní kinematografií, jež alespoň v nějaké míře zvládá udržovat komerční animovaný trh celovečerních filmů. Premiéra Tajemství Kellsu v roce 2009 a oscarová nominace, kterou si snímek připsal, byla potřebnou vzpruhou a legitimizací studia, která vedla nejen k pojištění vzniku Písně moře, ale i dalších projektů přesahujících komerční zakázky.
V tuto chvíli má studio připsané další čtyři uvedené celovečerní filmy. Živitele, Vlkochodce, Tátův drak a Kamarádi z Papuchalkovy skály. První čtyři byly nominované na Oscara, což je v této kategorii pro evropskou produkci tak daleko, jak se jde realisticky dostat. Američtí akademici cítí značný tlak ocenit domácí blockbustery a musíte být osoba velikosti Hajaoa Mijazakiho, aby se nechali strhnout mimo domácí mantinely.
Téma Mýty a legendy se stává hlavním motivem celého letošního ročníku Anifilmu. S jedním z animátorů studia Andrzejem Radkou chystáme rozhovor. Na výstavu artefaktů z Vlkochodců pak můžete zajít každý den v prostorách Galerie – lázně.
Co je důležitější, všechny filmy si udržují laťku devíti pozitivních recenzí z deseti. Jak naznačují prvotní inspirace studia Mulan se Zlodějem a ševcem, trademarkem Cartoon Saloonu je hledat způsoby, jak využít klasické motivy způsobem, který je uplatnitelný na mezinárodním trhu. Ukazuje se, že investoři mají rádi myšlenku méně známých mytologických příběhů, pokud jsou přeloženy tak, aby jim rozumělo mezinárodní publikum. To je ostatně Disneyho taktika prakticky odnepaměti.
Irsko má pak v zásobě bohatou místní mytologii, která poskytuje prakticky bezedný zdroj inspirace. Tak vzniklo především Tajemství Kellsu, tuto tendenci ale najdeme napříč celým portfoliem. Živitel však ukazuje i ochotu věnovat se současným tématům, když vypráví příběh o dívce prchající před Tálibánem. Její taktika, tedy ostříhat vlasy a vydávat se za chlapce, je přesto opět odleskem klasických příběhů.
Vydřené sny
Snad nejlépe vypadajícím snímkem studia jsou Vlkochodci z roku 2020, které možná našinci na první pohled připomenou styl tuzemského herního studia Amanita, jež principy ruční kresby užívá v prostoru videoherního designu. Vypráví o mladé lovkyni, vydávající se do Irska pomoct s vyhubením divokých vlků – asi nepřekvapí, že tento plán si nakonec rozmyslí.
Nejnovější dvojice filmů Tátův drak a Kamarádi z Papuchalkovy skály myslí víc na nejmladší publikum a plně využívají spolupráce s Netflixem, což snímky dostává k více párům očí, i když v praxi vzdaluje Oscarům. Jedná se ale o daň, kterou se tvůrci rozhodli zaplatit, možná protože první čtveřice filmů, nehledě na nadšené reakce, nevydělala v kinech víc než polovinu svého rozpočtu. Tedy snad s výjimkou levnějšího Živitele.
Produkce celovečerních animáků je s výjimkou několika málo trhů jako USA, Japonsko a Francie zkrátka před vším ostatním prakticky vždy důsledkem osobního autorského zájmu, kdy musí studia své sny financovat plněním vedlejších komerčních zakázek. Zdá se ale, že Cartoon Studio v tuto chvíli našlo docela funkční model, který mu umožňuje dál operovat.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Anifilm, Cartoon Studio 2026
