Recenze: Patty je hodně holčičí jméno citlivě vypráví o mladé judistce manévrující mezi ambicemi, láskou a zmatením

Sportovní dramata mají tendenci k rutině. Ať už na sport nahlížejí pozitivně, nebo je pro ně přetěžující povinností, zvykli jsme si už na celkem odhadnutelná schémata. Řecký snímek Patty je hodně holčičí jméno z programu zlínského festivalu zaujme tím, že proti této tradici nijak nerevoltuje, přesto nalézá poměrně svěží přístup.

Lekce na Sylvestra

Zkušenější diváky ani čtenáře Totalfilmu už tím nijak nepřekvapíme, ale sportovní dramata čelí vždy jedné základní otázce: Co vlastně pro hrdinu znamená vítězství? Dramatický sportovní příběh totiž nejde odvyprávět o tom, jak někdo závodí či se s někým utkává čistě pro vyšší bodové ohodnocení. Tak to nefunguje. Nedává přece smysl dramaticky aranžovat fiktivní střet s tím, že jediné, co by nám takový zážitek měl dát, je totéž co autentický sportovní záznam.

Hrdina tedy může prostřednictvím sportu bojovat jako černý kůň proti soupeři, který má k dispozici materiální výhody dražšího vybavení a lepší tělocvičny. Jako když stál Rocky proti Apollo Creedovi. Nebo může mít vlasteneckou agendu, jako když Rocky porazil Ivana Draga a nejen pomstil Apollovu smrt, ale vlastnoručně rozložil Sovětský svaz. Motivy mohou být i pragmatičnější, jako když Rocky přišel o veškerý majetek a musel se navzdory zhoršujícímu zdravotnímu stavu ještě jednou vrátit do ringu, aby zachránil svou rodinu před pádem na dno. Uf, ten Rocky si vážně prošel vším!

Musí to něco znamenat

Na každý pád je vždy důležité propojit sport s osobní linkou a ujasnit si, jestli fyzický výkon vede k sebenaplnění, nebo mu naopak brání. Větší množství sportovních dramat končí euforickým vítězstvím, jež symbolizuje překonání nějaké další vnější překážky. Mnoho ikonických snímků přesto končí pochopením toho, že prohrát v aréně se nevylučuje s možností vyhrát v životě.

Patty je hodně holčičí jméno ve Zlíně
neděle 31. 5., 19:00, GAC

Způsobů, jimiž proměnit sport v podobenství, lze tedy vyjmenovat nepřeberné množství. Přičemž stejný akt může v rukou různých vypravěčů nabrat dokonale opačného významu. Je ostatně dost dobře možné, že výhra znamená morální prohru, pokud hrdina obětuje celou svou rodinu a spálí v osobním životě všechny mosty. Obvykle bychom pak řekli, že je zcela zásadní, aby měli tvůrci velmi jasno v tom, co sport znamená právě pro ně. Protože není nic horšího, než když vyprávění celou dobu ukazuje, jak sport protagonistovi rozvrací život, přesto se po závěrečném vítězství rozezní epická hudba a my si máme najednou myslet, že všechny problémy byly zdárně vyřešeny.

Tvůrci řeckého dramatu Patty je hodně holčičí jméno na to jsou od lesa – celý tenhle vztah sportu a života je pro ně, respektive pro jeho hrdinku, zcela nejasný. Ale právě to je jeden z pádných závěrů, jež si máme odnést. Sledujeme talentovanou judistku Patty (Mort Klonaraki), která se stěhuje z řeckého zapadákova do Athén, aby se vycepovala až na případnou olympiádu. V cizím prostředí se trápí nejprve s příkrým a poněkud nepříjemným trenérem Jurym (Vangelis Mourikis), a pak se zamiluje do zápasnice z konkurenčního týmu Zoe (Filippa Kaye).

Co si počít?

Nečekejte ale judistickou verzi Heated Rivalry, Patty pociťuje spíše bolestivé aspekty takového vztahu. Zároveň eskalují její konflikty s Jurym, když se Patty dozvídá, že by její trenér mohl mít historii sexuálního násilí na svých svěřenkyních. Režisér a scenárista Giorgos Georgopoulos si tu tedy vybírá celkem složitá témata. Vlastně ta nejvíce komplikovaná, jaká si vůbec vybrat může. Jeho cesta pak není najít jednoznačnou odpověď, ale nechat mladou ženu manévrovat situaci, které úplně nerozumí. Jednak nemá všechny informace, aby věděla, co se přesně stalo, a nakonec ještě nerozumí sama sobě dost na to, aby věděla, co přesně chce. Některá východiska jsou pak poměrně nečekaná vzhledem k tomu, co bychom od takového dramatu běžně čekali.

Snímek se však nepokouší o důslednou dekonstrukci klišé a základní kostra vyprávění a mnohé součástky budou publiku povědomé. Od tréninkových montáží po finální zápas, jehož výsledek symbolizuje kompletní hrdinčin emocionální vývoj.  „Polovičatost“ je pak možná moc příkré slovo, přesto se zdá, že tvůrci mohli být v tomto ohledu trochu odvážnější. Rozhodli se však udržet formát sportovního filmu.

Nejsilnější je výsledné dílo přesto v momentech vyčuhujících zpoza tropů typických pro sportovní dramata. Z okamžiků, kdy Patty udělá něco, co nečekáme. Skoro zamrzí, když pak film jako celek přesto zapadne do povědomé záklopky. Možná ale, že se díky tomu přiblíží mladšímu publiku, pro něž pak bude snadnější se zorientovat a udělat si v dění jasno. Georgopoulos na dorostence rozhodně myslí a v několika momentech dává užitečnou lekci, jak přistoupit k některým těžko čitelným situacím. To mu jistě slouží ku cti a možná omlouvá občasnou opatrnost a zdrženlivost.

Krom zlínského festivalu můžete pod názvem Říkají mi Patty zhlédnout snímek i na HBO Max.

foto/video: © Zlín FF 2026

Patty je hodně holčičí jméno
Poly koritsistiko onoma to Patty
Řecko 2025 113 min
Režie: Giorgos Georgopoulos
Scénář: Giorgos Georgopoulos
Hrají: Mort Klonaraki, Vangelis Mourikis, Youla Boudali, Melina Kotselou, Tasos Nousias, Maria Kallimani, Yannis Economides
Produkce: Fenia Cossovitsa, Christos V. Konstantakopoulos
Střih: Giorgos Georgopoulos
Scénografie: Elena Vardava
Kostýmy: Vassilia Rozana