Žijeme nyní během renesance hororů, o tom není žádných pochyb. Jedná se o žánr verzatilní, ale také s jasně stanovenými pravidly, s nimiž si lze hrát. Jeho nálada se může pohybovat od tísně po humor. Jeho serióznost od braku po ambice na nejprestižnější festivaly. A co je jedno z předních plus, které k žánru láká hlavně mladé talenty: Horor je zpravidla levnější na výrobu. V mnoha ohledech se spíš než o žánr jedná o subkulturu. A o platformu, v jejíchž mantinelech se lze vyjádřit. Leviticus, který upoutal pozornost od své premiéry na Sundance, sice práv čelí obzvlášť velké konkurenci, neměli byste ho ale nechat zapadnout.
Tak takhle ne!
Tichý teenager Naim (Joe Bird) se po smrti otce stěhuje se svou mámou (Mia Wasikowska, jež film také aktivně produkovala a zaštítila svým jménem) na maloměsto, jemuž vévodí konzervativní náboženská komunita. Jde o asi nejméně vhodné místo, kde zjistit, že ho přitahuje jeho vrstevník Ryan (Stacy Clausen), s nímž rychle nastoupí na cestu zapovězeného mladistvého románku.
Než jejich vztah dospěje tak daleko, jak by si přál, však Ryana načapá líbat se s jiným klukem, pastorovým synem. V okamžiku hněvu ho nenapadá nic lepšího než pomstít se tím, že na ně jde žalovat. Oba vyoutovaní mladíci jsou pak před očima Ryana a celé kongregace vystavení podivnému rituálu, který je má očistit od hříchu. Samozřejmě ho neberou vážně, to si jistě jen dospělí na něco hrají! V závěru však propadají do podivného transu, aby po procitnutí zjistili, že jsou prokletí.
Pronásleduje je démon beroucí na sebe podobu osoby, po níž nejvíc touží. Vidí ho jen oni. A cítí jeho rány. Toto opatření je má velmi doslovně naučit vyhýbat se pokušení. Je snadnější přerušit kontakt s člověkem, do kterého jste zamilovaní, když je 50/50 šance, že se vám pokusí rozmlátit hlavu cihlou. Naim, zhrozený vývojem událostí, se v okamžiku slabosti svěřuje mámě se svým černým svědomím, což mu promptně vynáší vlastní exorcistickou seanci. Nyní i jeho pronásleduje démon s tváří Ryana, který je mezitím sám pronásledovaný temnou verzí Naima.
Horší než nemoc
Australský filmový debut Adriana Chiarella je typickým současným elevated hororem. Tedy filmem, který nominálně patří do hororového žánru, vzdává se ale velké části jeho atrakcí. Místo bavení strachem se snaží vyjádřit k nějakému dle tvůrců důležitému tématu. Hororové prvky mají v první řadě alegorickou roli. Na místě je méně přemýšlet o tom, zdali hrdinové utečou strašidlu, zato víc o tom, co jejich trápení vlastně znamená.
Kdyby vznikl Leviticus před dvaceti lety, byla by jeho zápletka jistě považovaná za metaforu AIDS/HIV, obzvlášť v kontextu queer filmu. Největším nebezpečím tu je fyzická blízkost, která sama může vést k újmě. V roce 2026, s vývojem medicíny i kulturním posunem, je ale nebezpečná nemoc méně všudypřítomné téma. V případě tohoto filmu tedy dává větší smysl přemýšlet o obecnějším podobenství sociální ostrakizace, jíž je člověk vystavený, když se odmítne vzdát tabuizované lásky.
Naši pozornost směřuje i název Leviticus – jedná se o odkaz na kapitoly bible určující pravidla pro sexuální styk. Vzhledem k tomu, že autoři biblického textu žili v době, kdy dnešní koncept homosexuality neexistoval (nikoliv ve smyslu, že by neexistovaly vztahy mezi totožnými pohlavími, tyto vztahy se ale kategorizovaly odlišným způsobem), je trvající otázkou, jak přesně tato pravidla uplatňovat dnes. Ve svém extrémním, ne však ojedinělém výkladu se Leviticus stává záštitou křesťanské homofobie a jedná se o slovo, které může mít především na queer křesťany až hororový účinek samo o sobě.
Filmový Leviticus si odnáší zpravidla kladné přijetí, dokáže sugestivně reprodukovat strach, jaký cítí Naim, když se má vypořádat s vlastní identitou. Výtky směřují hlavně k nerozpracovanosti mnohých motivů a prvků. S ani ne 90 minutami není o mnoho víc času než jít mechanicky ze scény do scény a funkčně posouvat vyprávění. Individualita Naima přesahující jeho vzplanutí, jeho vztah s náboženstvím a především jeho vztah s matkou skýtají mnoho potenciálu, zůstávají ale jen načrtnuté v těch nejvíce hrubých obrysech.
Mnozí také poznamenávají, jak moc jim námět připomíná vlivný horor Neutečeš, v němž nezastavitelná a z velké části neviditelná entita pronásleduje postavy na základě sexuálního přenosu. Za nás je ale horor žánr se silnou tradicí „vypůjčování“ a sledování trendů, takže s podobností námětu nemáme žádný problém. Víc souhlasíme s tím, že bychom rádi viděli například rozpracovaný vztah s hrdinovou matkou, která nepůsobí jako náboženská fanatička, přesto syna okamžitě odevzdává do rukou „vymítačů“.
Třetí v řadě
Tak, jak film existuje, je definovaný svým singulárním zaměřením na Naimovo zmatení, jeho nejistotu a snad i hněv ohledně toho, že nemůže být tím, kým se cítí být. Tvůrcům se daří demonstrovat tíseň z nutnosti popírat sám sebe bez jakéhokoliv lepšího důvodu, než že to cizí lidi chtějí.
Komerčně se přesto Leviticus nemůže zařadit mezi hororové hity poslední doby a vedle Posedlosti a Backrooms vypadá jako chudáček. Už se našli tací, kteří se na sociálních sítích posmívali, že zatímco na jiných hororech jsou narvané sály, Adrian Chiarella se musí uskromnit. Tomu ale nemohlo být jinak, a to nejen v důsledku nižšího nasazení a nižšího rozpočtu na marketing.
Roli hraje i zjevná neochota podřídit se pravidlům popového hororu. Ačkoliv je film o dospívajících klucích, jazyk filmu se k nim přímo neobrací a projekt nemá v nejmenším „Gen Z vibe“, jakým plnými hrstmi oplývají oba souběžné žánrové trháky. Chiarella volí chladný odstup a nestará se o výrazné obrazy, které by šlo snadno šířit na sociálních sítích, v čemž taková Posedlost naopak vyniká.
Nálepka „queer film“ má navíc (bohužel) stále poněkud izolující tendenci. Ve vašem filmu mohou být queer postavy, aniž by ho to bezprostředně ohrožovalo; jakmile je ale film jako celek označen za queer, čeká ho v distribuci peklo.
Leviticus tedy nevyhnutelně stojí trochu stranou hlavního proudu, což je ale velká škoda. Možná to není film, který zcela pohltí zeitgeist, přesto jde o silný a přesvědčivý žánrový kus, jímž se daří předat jasný vzkaz.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Leviticus (2026)
Přesvědčivé hororové podobenství o kletbě, jakou uvaluje společnost na queer lidi. Se svými 90 minutami není moc prostoru na komplexní příběh, emocionální přesvědčivost ale tvůrcům upřít nejde.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Bionaut Zero Gravity 2026
Leviticus
Austrálie 2026 86 min
Česká premiéra: 25. 6. 2026, Bionaut Zero Gravity
Režie: Adrian Chiarella
Scénář: Adrian Chiarella
Kamera: Tyson Perkins
Hudba: Jed Kurzel
Hrají: Joe Bird, Stacy Clausen, Mia Wasikowska, Jeremy Blewitt, Rose Flanagan, Ewen Leslie
Produkce: Kristina Ceyton, Samantha Jennings
Střih: Nick Fenton
Scénografie: Bethany Ryan
Kostýmy: Zohie Castellano
