Ve Velkém sále proběhla v neděli večer slavnostní premiéra dramatu Pramen režiséra Ivana Ostrochovského. V hlavní roli se představila Aňa Geislerová jako lékařka Ingrid, žena, která se v polovině osmdesátých let ocitá na křižovatce mezi profesní loajalitou, osobním životem a vlastním svědomím. Působivé drama bylo zařazeno do Hlavní soutěže. Podívejte se na náš rozhovor s hlavní představitelkou filmu.
Gynekoložka Ingrid pracuje v zapadlé okresní nemocnici v Československu 80. let. Má respektované zaměstnání, stabilní zázemí i perspektivu profesního postupu. Přesto v jejím životě narůstá pocit prázdnoty. Zlom přichází ve chvíli, kdy se spřátelí s mladou sanitářkou Agátou. Nové přátelství začne narušovat jistoty, na kterých Ingrid dosud stavěla svůj život, a přiměje ji podívat se jinak nejen na svět kolem sebe, ale i sama na sebe.
Nejednoznačnost hlavní postavy
Aňa Geislerová na place Pramene rozhodně nebyla jedinou zkušenou jistotou. Jak sama s úsměvem připomíná, ve filmu hraje „spousta zkušených herců“, včetně slovenských kolegů nebo Vlada Ivanova, kterého označuje za „mezinárodní superstar“. Práce s neherci ale podle ní přece jen vyžaduje jiný druh soustředění. Profesionálové se v takové chvíli často musí přizpůsobit těm, pro které je natáčení úplně novou zkušeností. Nejde o mentorské vedení shora, spíš o citlivou oporu v situaci, kdy někdo stojí před kamerou poprvé a musí překonat stud, nejistotu i zvláštní trapnost hereckého procesu. „My se musíme snažit být stoprocentní vždycky a jim pomáhat, aby jim to šlo,“ říká Geislerová.
Na své postavě ji přitom přitahovala hlavně její nejednoznačnost. Geislerová nemá dle svých slov potřebu mít u každé role všechno vysvětlené do posledního detailu, protože tak podle ní nefunguje ani život. „Kolikrát v životě víte, co si člověk opravdu myslí? Nevíte,“ říká. Právě tahle mezera mezi tím, co člověk dělá, co říká a co v něm skutečně probíhá, ji herecky zajímá nejvíc. Baví ji, když v postavě zůstává druhý plán a divák nedostává jednoduchou odpověď. Lidé se přece i ve skutečnosti často chovají podivně, nelogicky nebo nečitelně — a málokdy u sebe nosí návod, proč jsou takoví, jací jsou.
Premiéra v Thermalu není samozřejmost
Ani festivalová premiéra ve Velkém sále Thermalu pro ni po letech neztrácí váhu. Nervozita už možná není tak ostrá jako dřív, ale respekt zůstává. Karlovarský sál, první diváci a slavnostní uvedení filmu pro ni pořád nejsou rutina. „Mám velkou pokoru,“ říká Geislerová a mluví o tom, že si podobných okamžiků stále váží. Ne jako samozřejmosti, která patří k profesi, ale jako chvíle, kdy se dokončený film poprvé opravdu setká s publikem. V takových momentech u ní podle vlastních slov převažuje „radost, nadšení a úžas“.
Morální probuzení
Nejsilněji ale Geislerová mluví o morálním probuzení své hrdinky. Ta podle ní není jednoduchá záporná figura ani člověk, který by si od začátku vědomě liboval ve zlu. Spíš někdo, kdo dlouho funguje uvnitř systému, přijímá jeho pravidla a dokáže sám sebe přesvědčit, že vlastně „nedělala nic špatně“. Teprve vztah s Agátou v ní otevře něco, co do té doby zůstávalo uzavřené. Najednou už nejde o proceduru, profesní roli ani anonymní mechanismus, ale o konkrétního člověka. Geislerová v té souvislosti připomíná větu „zachráníš-li jednoho člověka, zachráníš celý svět“. A právě od chvíle, kdy její postava zahlédne lidský rozměr vlastního jednání, už podle ní nemůže pokračovat stejně jako předtím.
Pramen se inspiruje skutečnými událostmi spojenými s reprodukční politikou komunistického Československa. Ostrochovský se však nesoustředí na historickou rekonstrukci ani na hledání viníků. Mnohem více ho zajímá okamžik, kdy člověk začne pochybovat o systému, jehož byl dosud součástí. „Je snadné přestat pochybovat a podřídit se logice své doby. Mnohem těžší je zpochybnit vlastní předsudky nebo představy, které jsme převzali od druhých. Pramen je pro mě pokusem porozumět právě tomuto procesu,“ svěřil se režisér.
Film vstupuje do českých kin 16. července, kdy jej uvede distribuční společnost Aerofilms.
Pramen příjezd před Thermal
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © Aerofilms, Totalfilm Media 2026
