Jen málokterý film je opředen tolika mýty a historkami jako Apokalypsa Francise Forda Coppoly, strhující příběh o rozpadu lidské mysli tváří v tvář následkům vlastní imperialistické války. Filmový festival Litoměřice letos uvádí nejen zrestaurovanou verzi, ale i dnes již klasický dokument Srdce temnoty: Filmařova apokalypsa.
Už nám neutečeš!
Okolo novely Srdce temnoty Josepha Conrada z roku 1899 se motali filmaři prakticky po celé 20. století, nicméně si na ní vždy vylámali zuby. Jedním z nejslavnějších nerealizovaných počinů všech dob je třeba verze Orsona Wellese. Na přelomu 60. a 70. let už však literární materiál nemohl díl odolávat. Zhlédla se v něm celá generace filmových spratků, která v něm viděla jasný potenciál k alegorii nenáviděné vietnamské války. Příběh cesty za vlastním šílenstvím skrz dekadentní svět následků kolonialismu musel konečně nevyhnutelně dorazit plátna.
Úspěšnou realizaci inicioval Francis Ford Coppola, byť původně neměl v plánu projekt režírovat. Chtěl jen prostřednictvím své produkčky popostrčit scenáristu Johna Miliuse k tomu, aby děj přesunul do současnosti a paralely k Vietnamu udělal mnohem doslovnějšími. Režijní křeslo měl obsadit někdo jiný, ideálně Francisův zatím ne zcela prominentní kamarád George Lucas. Ten se však nakonec nemohl role zhostit, protože dostal zelenou na své komorní drama Star Wars. Kdo ví, jak to s ním asi dopadlo…
Coppola, tou dobou už renomovaná superstar s dvěma díly Kmotra v portfoliu, se proto vypravil do džungle osobně. Tedy po dlouhém procesu obsazování, během nějž ho odmítla většina z jeho preferovaných herců. Jeho zoufalství poznáme podle toho, že angažoval notoricky problémového Marlona Branda, s nímž přitom po předchozí zkušenosti nechtěl mít profesně už nic společného. Stejně jako v případě Kmotra ale potřeboval slavné jméno na plakát, jinak by u investorů neměl šanci. A nikdo jiný od Steva McQueena po Al Pacina nebyl ochotný vypravit se na náročné filipínské lokace.
Nakonec se ho něco natrápil nejen Brando, ale i celá další řada nešťastných okolností. Jeho hlavní herec Martin Sheen dokonce v pouhých 37 letech utrpěl během natáčení infarkt, což ohrozilo nejen jeho život, ale co hůř, i Coppolův projekt! Dokopat tedy tohle klubko neštěstí k premiéře byl nadlidský úkol, který se ale ve všech ohledech vyplatil. Nejednalo se možná o tak obrovský komerční úspěch jako v případě Kmotra a nejdůležitější získaný Oscar byl „jen“ ten za kameru Vittoria Storara, americký režisér si ale odnesl Zlatou palmu a Cannes a stvrdil svou pozici žijícího mistra.
Takhle to bylo
Přesně jak si Coppola přál, vznikl ultimátní protiválečný film. Se vší intenzitou špinavého svědomí Západu přicházejícího o zdraví rozum, když se musí střetnout s následky svých činů. Ale i nevyhnutelnou paradoxností každého zobrazení války, které chce být odrazující, ale v důsledku užití chytlavého filmařského jazyka se stává nezáměrně lákavým: Wagnerova Jízda Valkýr, použitá při scénách bombardování, se stala jedním z nejcitovanějších hudebních motivů historie filmu, ovšem s tím, že šiky helikoptér vypalující bezbranné vesnice vyznívají neskutečně cool.
Specifikem Apokalypsy je, že nedílnou součástí zážitku je i povědomí o jejím složitém vzniku. Tempo určuje představa Coppoly pomalu propadajímu šílenství paralelně k hrdinům jeho filmu. A nosným pilířem této mytologie se stal dokument Srdce temnoty: Filmařova apokalypsa, uvedený 11 let po premiéře v roce 1991. George Hickenlooper a Fax Bahr se tu chopili materiálu pořízeného na místě režisérovou manželkou Eleanor, dotočili k němu sérii rozhovorů a doprovázeni nemalým zájmem s ním objeli světové publikum, jež tak získalo kanonickou podobu kolujících legend.
Filmový festival Litoměřice dělá dobře, že promítá jak Apokalypsu, tak Srdce temnoty. Pro úplný zážitek jde o nezbytnou kombinaci. Otázkou přesto zůstává, nakolik bychom vzniklému meta-narativu měli propadat a nakolik bychom ho měli dál podrobovat analýze.
Poslední roky se učíme čím dál tím víc zpochybňovat romantické představy tvrdohlavých géniů, kteří jdou přes mrtvoly a jejich sebedestruktivní umělecká agenda dává vzniknout nesmrtelným majstrštykům. Když se podíváme na ty největší z nich, jako je Orson Welles, Werner Herzog, Lars von Trier nebo právě Coppola, nejde si nevšimnout, s jakým nasazením tito „velcí muži“ svůj zdánlivě nelichotivý obraz aktivně malují. Co je k tomu vede?
Příběh za příběhem
Kdo tedy můžeme dát ruku do ohně za to, že když Filmařova apokalypsa začíná Coppolovým typicky intenzivním projevem z canneského festivalu, v němž mluví o tom, jak jeho vlastní obsese odráží realitu vietnamské války, nejde o performanci a součást uměleckého projektu, jímž je pro Coppolu méně individuální film a více vlastní persóna?
Záměrně to nerámujeme jako součást marketingu či pokus o reklamu, to by bylo zbytečně pejorativní a značilo by to, že tato performance existuje čistě ze zištných, nebo přímo komerčních důvodů. Tak přímočaré to jistě není. Může jít zkrátka o masku, kterou filmař nasazuje nejen proto, aby nalákal druhé, ale protože se mu takové představa sebe sama autenticky zamlouvá. Herzog chce být snílek, který přesto umí zajít za hranu v míře, v níž se s Klausem Kinským málem navzájem zavraždí. Welles chce navždy být „neposlušným dítětem Hollywoodu“ umístěným na černou listinu za provokativního Občana Kanea. A Coppola chce být sebeobětavý blázen, který pro každý svůj projekt položí na sůl jako obětinu celé své živobytí.
Apokalypsa: Final Cut na FIFELI:
Pátek, 28. srpna, 13:30, Kino Máj
Dvojfilm Apokalypsa/Srdce temnoty je pak jasným nepřítelem trendu „nové historie“, který se pokouší individualistické příběhy filmových režisérů opouštět. Přesto nese určité stopy subverze. Už skutečnost, že hlavní vypravěčkou je Eleanor Coppola, která pořídila nosný materiál, strhává k přemýšlení o tom, jaký může mít Francisovo počínání dopad na jeho rodinu. Eleanor předčítá poznámky bez většího emocionálního zbarvení, i když mluví o tom, že její manžel ručí za prostředky na realizaci rodinným majetkem. V některých momentech se Coppolovy monology zdají být maličko ješitné a vychtěné. Člověk musí začít maličko pochybovat.
Srdce temnoty: Filmařova apokalypsa na FIFELI:
Sobota, 29. srpna, 9:00, Kino Máj
Apokalypsa je unikátní film, z velké části v součinnosti s příběhem o svém vzniku. Vzrušující představy o odhodlaně tvrdohlavém Coppolovy a světu, který mu padá na hlavu, se není třeba zcela vzdávat. Přesto je dobré si uvědomovat, že tu existuje přinejmenším ještě jedna další vrstva, která je za příběhem příběhu tohoto filmu. To ho nakonec nedělá méně zajímavý, spíš naopak.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Aerofilms 2026
