Recenze: Tichá přítelkyně vybízí ke kontemplaci napříč stoletím. Nestává se učebnicí historie, vládne jí lidskost

Dalším filmem z programu Das Filmfestu, na jaký se vyplatí soustředit, je Tichá přítelkyně. Snímek filmařky Ildikó Enyedi nám představuje univerzitní zahradu s jedním osamělým stromem, jehož perspektiva nám možná pomůže pochopit trápení, která pod jeho korunou lidé napříč časem zažívali.

Tři příběhy, tři doby

Tichá přítelkyně je jednou z těch epik, kde sledujeme příběhové linie rozprostřené do celého století a můžeme na nich pozorovat tok času. Pouť začínáme v roce 1908, když německá univerzita Marburgu se skřípěním zubů přijímá první studentku Grete (Luna Wedler), u níž vzhledem k jejím encyklopedickým znalostem botaniky nenašli profesoři záminku k vyhození u přijímací zkoušky. Tím ale strasti mladé ženy jen začínají, touha po emancipaci dokonce přivede její nájemníky k tomu, aby ji pro jistotu vyhodili z domu. Grete tedy přijímá pozici fotografické asistentky a žije na pozemku přilehlém k univerzitnímu parku.

O víc než půl století později, v 70. letech, jsme pak svědky toho, jak se student Hannes (Enzo Brumm) platonicky zamiluje do své spolužačky Gunduly (Marlene Burow), jež bydlí v tomtéž domě, jehož okny před lety Grete sledovala letitý strom ginkgo. Právě pod ním se Hannes a Gundula poprvé setkávají a nacházejí v sobě zalíbení. Problém je, že mladík vyrůstající na farmě se na univerzitě snaží před přírodou utéct, zatímco jeho nová kamarádka se obklopuje rostlinami, u nichž se snaží vyzkoumat schopnost flóry reagovat na vnější podněty. I přes tuto rozdílnost jsou si oba sympatičtí, Hannesova stydlivost a menší podivínství jsou ale překážkou k tomu, aby mohl jejich vztah pokročit.

V nejmodernější a svou prominencí hlavní dějové linii se v Marburgu ocitá honkongský profesor Tony Wong (Tony Leung Chiu-wai), jenž je připravený přednášet o neurologii. Po vypuknutí pandemie covidu však zůstává na celém kampusu prakticky sám, protože na rozdíl od zbytku studentstva a profesorstva se nemá kde izolovat. Během jeho samoty ho učaruje zdejší park a ginkgo v jeho středu, načež se rozhodne spustit experimenty zkoumající vnitřní svět rostlin, jež využívají komplexnější technologii protežovanou před lety Gundulou.

Čistota nade vše

Vyprávění odehrávající se napříč dlouhým časovým úsekem, v němž se vracíme na stejná místa oddělená desítkami let, v sobě přirozeně nesou velkou sílu a melancholii. Většinou nabývají podoby rodinné ságy, vždyť co víc podtrhne tok času než možnost sledovat v jedné linii vnoučka, který je v další dědečkem. To však není případem Tiché přítelkyně. Titul odkazuje na osamělou samici ginkgo stromu, která trpělivě čeká na přítele, jak si alespoň její existenci vysvětluje Wong. Postavy se v jednotlivých časech nezdvojují a není na ně odkazováno (a pokud ano, tak v míře, kterou jsme během jednoho zhlédnutí nezaznamenali).

Mohlo by se to jevit jako promarněná příležitost, berme to ale spíš jako scenáristickou čistotu. Podobné fresky často trpí na to, že se mění v mechanickou přehlídku bezpočtu postav, jež nakonec vyznívají jen jako poslušná ozubená kolečka. Původem maďarská režisérka a scenáristka Ildikó Enyedi ale dokáže udržet dojem intimity a lidskosti, protože se soustředí na tři jasně definované postavy, jejichž příběh má v téměř dvou a půl hodinách stopáže prostor se důstojně rozvinout a dýchat.

Hlavně v klidu

Enyedi stejně tak odolává tomu, aby se její film stal „kronikou doby“. Přestože časoprostor jednoznačně ohraničuje možnosti a smýšlení postav, historická témata jako emancipace žen, studentské antitotalitní protesty či covid slouží k vykreslení osobního konfliktu, nikoliv naopak. Při sledování tedy nemáme onen pocit, že procházíme dějinami, ale že poznáváme život zvolených lidí. Stejně tak, na rozdíl od mnoha podobných filmů, nepůsobí historie jen jako nehotový svět směřující k současnosti – každá z tří zastávek nás zavádí do plně definovaného světa. To vše je důsledkem střídmosti a rozmyslu filmařky, která ví, že méně velmi snadno znamená více.

Tichá přítelkyně na Das Filmfestu:
Praha, Edison Filmhub, pátek 16. 10. 2026, 18:00
Brno, Kino Art, čtvrtek 29. 10. 2026, 17:30
Ústí nad Labem, Veřejný sál Hraničář, neděle, 8. 11. 2026, 17:30

Snímek přesto využívá příležitosti si trochu stylisticky vyhrát. Nejstarší linie je vyvedena černobíle, 70. léta přesně naopak ve výrazných barvách a se silným obrazovým zrnem a covidová linka má blízko k současnému neviditelnému stylu. I přes toto výrazné odlišení ale nečekejte nějakou režijní divokost, to by k zvolenému přístupu příliš nepasovalo.

Tichá přítelkyně je oním filmem, kde je snadné říct, že se za 147 minut „nic nestane“. Postavy mají své konflikty, ty se ale nemanifestují ve velkých dějových obloucích a neeskalují v hlasité okamžiky katarze. Pro Grete je výhrou každý den, kdy může žít podle svého. Hannes tiše zápolí se svou stydlivostí, ovšem bez domnění, že když propásne šanci s Gundulou, nepozná snad nikdy jindy lásku. A profesor Wong většinou tiše rozjímá a čeká na konec karantény. I když snímek nezachází co do své umírněnosti a nezájmu o „velké okamžiky“ do podobného extrému jako jiný letošní festivalový miláček Znenadání, má podobnou ambici nás v první řadě zastavit a nechat rozjímat. Přizpůsobit se alespoň trochu uvažování titulní tiché přítelkyně odpočívající uprostřed parku nehledě na to, co se okolo ní děje.

foto/video: © Pilot Film 2026

Tichá přítelkyně
Silent Friend
Německo / Maďarsko / Francie, 2025, 147 min
Česká premiéra: 30. 7. 2026 Pilot Film
Režie: Ildikó Enyedi
Scénář: Ildikó Enyedi
Kamera: Gergely Pálos
Hudba: Kristóf Kelemen, Gábor Keresztes
Hrají: Tony Leung Chiu-wai, Luna Wedler, Enzo Brumm, Léa Seydoux, Sylvester Groth, Marlene Burow, Yun Huang, Rainer Bock, Johannes Hegemann, Martin Wuttke, Johannes Scheidweiler
Produkce: Reinhard Brundig, Nicolas Elghozi, Mónika Mécs
Střih: Károly Szalai
Zvuk: Daniel Sobrino, Jérôme Wiciak
Scénografie: Imola Láng, Beatrix Pető
Masky: Diana Badalova, Aurélie Cerveau
Kostýmy: Peri de Bragança
Casting: Nina Haun