Jeden z nejvýznamnějších světových choreografů, český rodák Jiří Kylián, zasvětil více než půl století tanci a své celoživotní partnerce Sabine Kupferberg. Ačkoliv pro ni vytvořil desítky choreografií, nikdy s ní sám nevystupoval. To se mění v novém celovečerním dokumentu Návrat do neznámé země, v němž se devětasedmdesátiletý umělec poprvé stává tanečním partnerem své osudové lásky. Poetický film režisérky Olgy Malířové Špátové vstoupí do českých kin 12. listopadu.
Půl století lásky, tance a společné tvorby
Jiří Kylián patří k nejvýznamnějším osobnostem moderního tance. Český choreograf, který se prosadil především v Nizozemsku, zásadně ovlivnil podobu současného baletu a během své kariéry vytvořil více než stovku choreografií. Jeho díla uvádějí přední taneční soubory po celém světě a jeho jméno se stalo synonymem pro originální pohybový jazyk, v němž se potkávají technická preciznost, filozofické otázky i osobitý humor. Vedle všech profesních úspěchů však stojí také jeden mimořádný osobní příběh. Již více než padesát let sdílí život s německou tanečnicí Sabine Kupferberg, která se stala nejen jeho partnerkou, ale také nejvýznamnější uměleckou inspirací.
Dokument Návrat do neznámé země zachycuje oba umělce v neobvyklé situaci. Kylián, který dlouhá desetiletí vytvářel pohybové kompozice pro ostatní, se ve svých devětasedmdesáti letech rozhodl sám vstoupit před kameru a tančit po boku Sabine. Společně vytvářejí nové choreografické obrazy, které vznikají přímo během natáčení na nizozemském ostrově Terschelling. Jejich pohyby, vzájemné pohledy i drobná gesta přitom postupně odhalují příběh vztahu, v němž se umělecká tvorba už dávno stala neoddělitelnou součástí každodenního života. Film zároveň využívá archivní záběry jejich spolupráce sahající až do roku 1975 a připomíná zásadní okamžiky obou životních cest.
„S Jiřím se vzájemně inspirujeme už více než padesát let, ale nikdy jsme spolu nevystupovali. To, že nyní stojíme bok po boku před kamerou a vyprávíme tak obsáhle náš životní příběh, činí tento film naprosto výjimečným,“ vysvětluje Sabine Kupferberg, která během své kariéry spolupracovala také s choreografy Williamem Forsythem, Mauricem Béjartem nebo Matsem Ekem. Přesto zůstalo její nejzásadnější profesní partnerství spojené s Kyliánem. Jak sama dodává, vždy se snažila interpretovat jeho představy co nejvěrněji, protože jeho uměleckému úsudku bezvýhradně důvěřovala.
Ostrov jako připomínka emigrace i pomíjivosti života
Důležitou roli ve filmu hraje samotné prostředí. Ostrov Terschelling na severu Nizozemska se svými rozlehlými plážemi, písečnými dunami a neustále se proměňujícím světlem poskytuje prostor pro choreografie, které by na klasickém divadelním jevišti působily zcela odlišně. Příliv a odliv, proměnlivé počasí i nekonečný horizont moře se stávají součástí vyprávění o lidské konečnosti, stárnutí a hledání smyslu života. Pro dvojici má navíc nizozemská krajina hlubší osobní význam. Připomíná zemi, v níž po odchodu ze střední Evropy našli nový domov a prostor pro vlastní uměleckou svobodu.
Kylián odešel z Československa v roce 1967, kdy získal stipendium na londýnské Royal Ballet School. Následně působil ve Stuttgartu, kde se také setkal se Sabine Kupferberg. Jeho další životní cestu ovlivnila sovětská okupace Československa v roce 1968 a postupné usazení v západní Evropě. V roce 1975 se stal uměleckým ředitelem Nederlands Dans Theater v Haagu, kde zásadně proměnil podobu tamního souboru. Průlomovým úspěchem se stala choreografie Sinfonietta na hudbu Leoše Janáčka z roku 1978, která nizozemskému souboru otevřela cestu k mezinárodnímu uznání.
Nový dokument se proto vrací také k tématům emigrace, domova a hledání vlastní identity. Prostřednictvím vzpomínek i obrazů zachycuje Kyliánovo dospívání v Československu, Sabinino dětství v poválečném Německu a jejich společnou cestu k umělecké svobodě. Významnou úlohu přitom hraje hudba Janáčka, Beethovena, Debussyho, Pucciniho či japonského skladatele Tōru Takemitsua, jejichž tvorba Kyliána dlouhodobě inspirovala. Výsledkem je obrazově komponovaná úvaha o tom, co po člověku zůstává a jakou roli v jeho životě hrají blízkost druhého člověka a potřeba tvořit.
Režisérka se na film připravovala šest let
Za snímkem stojí dokumentaristka Olga Malířová Špátová, která má s portrétováním významných uměleckých osobností bohaté zkušenosti. Natočila například dokument Oko nad Prahou o architektu Janu Kaplickém, Dobře placenou procházku ’07 zachycující Miloše Formana při práci v Národním divadle nebo filmy Karel a Django, věnované Karlu Gottovi a Petru Jandovi. Tentokrát se ale rozhodla pro formálně odlišný přístup. Namísto tradičního životopisného vyprávění s rozhovory a archivními materiály staví příběh především na pohybu, obrazové symbolice a samotném tvůrčím procesu.
„Od chvíle, kdy jsem oslovila choreografa Jiřího Kyliána a jeho ženu, tanečnici a herečku Sabine Kupferberg k natočení filmového příběhu o jejich tvořivém vztahu, uteklo šest let,“ přibližuje režisérka dlouhou přípravu projektu. Během této doby vedla s oběma umělci rozhovory o podobě filmu, jejich tvorbě i konečnosti lidského života. Zvlášť ji podle vlastních slov překvapil Kyliánův zájem o zenový buddhismus, soustředění na přítomnost a jeho přístup k ostatním lidem. Jeho tvorbu podle ní charakterizuje také humor, který umožňuje přistupovat i k závažným životním otázkám s určitým nadhledem.
Jedním z důležitých motivů filmu je také vztah tanečníka k vlastnímu tělu a nevyhnutelnému konci aktivní kariéry. Profesionální tanečníci zpravidla odcházejí z jeviště mnohem dříve než umělci jiných oborů, což pro Sabine představovalo bolestnou životní zkušenost. Kylián ostatně už v roce 1991 založil soubor Nederlands Dans Theater 3, určený tanečníkům starším čtyřiceti let, kteří jinak jen obtížně nacházeli příležitosti pokračovat ve své profesi. V novém filmu se oba k otázce stárnutí vracejí prostřednictvím vlastních těl, jejichž možnosti se za půl století společného života proměnily. Pohyb ale zůstává způsobem, jak spolu komunikovat i vyjadřovat emoce.
Ocenění ze zahraničí a premiéra na Ji.hlavě
Návrat do neznámé země se již před českým uvedením představil zahraničnímu publiku. Světovou premiéru absolvoval v roce 2026 na novozélandském festivalu Doc Edge, kde získal cenu za nejlepší kameru v mezinárodní soutěži. Evropská premiéra následovala 23. října na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, jehož jubilejní třicátý ročník snímek slavnostně zahájil. Uveden byl také v soutěžních sekcích Opus Bonum a Česká radost.
Za kamerou stála sama Olga Malířová Špátová, na výsledné podobě snímku se dále podíleli zkušená střihačka Šárka Sklenářová a kameraman Jan Malíř, který měl na starosti světelný design. Zvukový design připravil Tomáš Kubec a dramaturgicky se na projektu podílel hudebník Michael Kocáb. Mezi producenty figurují Jiří Kylián, Carmen Thomas, Michal Sikora a režisér Viktor Tauš, spojený například s oceňovanou Amerikánkou. Film tak propojuje taneční, dokumentární i hranou filmovou zkušenost několika výrazných osobností české a nizozemské kulturní scény.
Přestože Kylián patří k nejuznávanějším českým umělcům v zahraničí a v roce 2024 obdržel od prezidenta Petra Pavla Řád Bílého lva, jeho dílo zůstává pro část tuzemského filmového publika poměrně neznámé. Nový dokument proto nabízí příležitost seznámit se nejen s jeho profesními úspěchy, ale také s osobním příběhem člověka, který zasvětil život hledání nových způsobů uměleckého vyjádření. A především se vztahem dvou lidí, kteří spolu i po více než padesáti letech dokážou vytvářet něco nového.
Dvaasedmdesátiminutový dokument Návrat do neznámé země uvede do českých kin 12. listopadu 2026 společnost Artcam Films.
Nepříliš kritický divák z povolání. Vystudoval mediální management v Praze a v Lipsku, věnoval se marketingu a produkci. Přes práci pro kina a distribuční společnost nakonec zapustil kořeny v Totalfilmu, kde řídí tvorbu obsahu a kreativu a moderuje podcast.
foto/video: © Lonely Production s.r.o. 2026
