Michael Douglas měl štěstí i neštěstí. Narodil se jako syn jedné z největších hollywoodských ikon zlaté éry, samotného Spartaka – Kirka Douglase, jehož velikosti a vlivu už žádný dnešní herec nemůže ani snít dorůst. Jenže jak opustit stín takového giganta? Michael nakonec v tomto ohledu ostudu rozhodně neudělal a stal se jednou z největších hvězd vlastní generace. Nyní je hostem karlovarského festivalu. Připomíná se ve své méně známé poloze producenta, v níž dal světu jeden z nejrespektovanějších filmů vůbec, Přelet nad kukaččím hnízdem.
Poděděná kariéra
Jako mnoho dalšího, i Přelet zdědil Michael po otci. Kirk se velmi pohotově zhlédl v románu Kena Keseyho, na jehož adaptaci zakoupil práva hned v roce vydání 1962. Plánem bylo současně vyprodukovat divadelní i filmovou verzi, přičemž v obou by samozřejmě sám ztvárnil hlavní roli. Broadwayský plán vyšel na jedničku. Kirkův Randle McMurphy okamžitě strhl veřejnost a ještě prohloubil skvělou pověst bestselleru.
S filmovou adaptací to ale bylo horší. V průběhu 60. let Douglas senior na své cestě východní Evropou (sám byl východoevropského původu) potkal talentovaného mladého režiséra Miloše Formana, který se okamžitě stal jeho favoritem. Následovala však další série potíží, k nimž se krom domluvy se studiem přidala ještě invaze do Československa, po níž byl Forman na nějakou dobu nedostupný. Šedesátá léta se přehoupla do sedmdesátých a Kirkův zájem se přesunul jinam.
Právě v tuto chvíli ale na scénu vstoupil jeho syn, pozdní dvacátník Michael, tedy ještě neostřílený v branži. Během studií na vysoké škole se připletl do řady kontrakulturních spolků, jež si idealizovaly boj jedince proti systému. Přelet nad kukaččím hnízdem v těchto kruzích platil za kvintesenciální alegorii tohoto vzdoru – pro Michaela tedy byla vzrušující představa, že právě on na stříbrném plátně zvěční příběh, který pro jeho generaci tolik znamená.
Přemluvil otce, aby mu polozapomenutý projekt svěřil, dokonce převzal i jeho československé želízko v ohni Miloše Formana. Kirk souhlasil, stále však s představou, že ztvární hlavní roli. Nebyl to jen jeho syn Michael, kdo v produkčním týmu došel k názoru, že otec už je příliš starý, přesto právě od něj tato „zrada“ nejvíce bolela. Podle všeho narušila vztah obou mužů na několik let. Zpětně je samozřejmě snadné uznat, že obsazení mladšího Jacka Nicholsona představujícího novou generaci filmového herectví byla správná volba – asi proto nakonec Kirk svému synovi odpustil a usmířil se s ním, i když to nebyl snadný proces.
Další projekce filmu Přelet nad kukaččím hnízdem na 59. KVIFF:
Úterý 8. 7. – 9:00 – Kino Čas
Sobota 12. 7. – 17:30 – Malý sál
Čtyřicátník na vrcholu
Pro Michaela šlo o vynikající kariérní start. Kde se jeho otec musel vypracovat od píky, tam on svým prvním prestižním a vyhlíženým filmem ovládl Oscary. Ale to byl stále jen začátek. Michael Douglas tak, jak ho známe dnes, se totiž zrodil s až překvapivým odstupem. Bezprostředně po Přeletu, a dokonce i nějakou dobu před ním, sice sem tam hrál a produkoval, ovšem bez extrémní odezvy. Opravdovým startem jeho popkulturní dominance byla až českým divákům blízká Honba za diamantem z roku 1984. Devět let po premiéře Přeletu, kdy už mu bylo rovných 40 let. Dobrodružný snímek v režii Roberta Zemeckise jistě není třeba představovat, nejspíš si ale dnes málokdo uvědomuje, že až díky jeho kasovnímu úspěchu se Douglas stal hollywoodskou stálicí.
O tři roky později, v roce 1987, pak přišla klíčová sezóna, během níž se objevil ve dvou rolích, které určily jeho následnou filmovou, ale trochu i veřejnou persónu. Kontroverzní a produkčně problémový thriller Osudová přitažlivost a ostrá antikapitalistická satira Wall Street. Tvrdá kritika byznysových praktik měla podobný vliv jako Kmotr, po němž se skuteční mafiáni snažili chovat jako ti filmoví, protože nepobrali, že vyprávění je mířeno proti nim. Stejně tak Gordon Gekko se stal ultimátním burzovním králem a idolem skutečné Wall Street, což nepotěšilo Stonea ani Douglase. Co však Michaela jistě potěšilo, byl jediný Oscar za herectví, na nějž byl kdy nominován, a kterého si také odnes.
Můžete mě nenávidět
Douglas se od té doby stal ultimátní volbou pro ztvárnění privilegovaných a často úlisných mužů. Vrcholným filmem je pro něj v tomto ohledu Základní instinkt, erotický thriller Paula Verhoevena, který dotahuje motivy, jež se v Osudové přitažlivosti poněkud ztratily pod nánosem studiových zásahů a přetáček. Ikonický film o vražedné femme fatal, která si obtočí kolem prstu sebevědomého policistu, velmi vědomě pracoval s postavením Douglase v popkultuře a skvěle završil čtvrtou dekádu jeho života, jistě tu nejproduktivnější a nejzásadnější.
Devadesátá léta Michael udržoval svou pozici. Stále se nebál ostrých projektů, jako byl agresivní Volný pád. Stejně jako dál dovoloval režisérům situovat ho do pozice nesympatických zazobanců, jako to udělal David Fincher ve Hře. Nové století už jistě není jeho érou, ale stále umí sem tam přijít s výrazným kouskem, jako byl třeba Soderberghův Liberace.
Úvod k filmu Přelet nad kukaččím hnízdem
Poslední roky ho trápila rakovina krku a odchod jeho otce Kirka, který se dožil neuvěřitelných 103 let a zůstal synovou oporou až do své smrti v roce 2020. Od roku 2000 je svůj s o čtvrt století mladší Catherine Zetou-Jones a po tolika letech manželství jim už asi můžeme dát s tím věkovým rozestupem pokoj – zřejmě si vážně sedli. Mezi jeho poslední herecká dobrodružství patří seriál Kominského metoda, za kterou si v roce 2018 odnesl zlatý glóbus, a několik marvelovek, v nichž ztvárnil původního Ant-Mana předchozí generace. Ještě vloni, kdy oslavil 80. narozeniny, ztvárnil Benjamina Franklina v jeho seriálové biografii od Applu. Zdravotním komplikacím a věku navzdory tedy stále dělá, co může, a nutno říct, že je pořád na co koukat.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Film Servis Festival Karlovy Vary © 2025
