Robert Redford byl coby herec na Oscara nominován jen jedinkrát, aniž by vyhrál. Sošku si však odnesl za režii. A vděk celého filmového průmyslu mu patřila za patronát největšího světového festivalu nezávislých filmů Sundance, pojmenovaný po jeho nejslavnější roli. Redford zkrátka vždy věděl, jak zužitkovat vrtkavý komerční úspěch při realizaci odvážnějších plánů, což je jedním z jeho největších přínosů. Muž, který mohl žít snadno život bezstarostné hvězdy a playboye, se vždy staral v první řadě o umění. A nejen své vlastní, ale o umění každého, kdo se chce vyjádřit. Proto bude jeho úmrtí v nedávno oslavených 89 letech rezonovat světem filmu skrz naskrz.
Robert Redford měl nakročeno k pořádnému průšvihu. Z vysoké školy ho vyhodili kvůli problémům s alkoholem, načež se vydal na dobrodružnou cestu Evropou – to mohl být pro kluka, který vyrůstal střídavě v Kalifornii a Texasu, začátek konce. Nakonec se přeci jen trochu srovnal a koncem 50. let chodil nejprve na kurzy malby, než se ocitl na herecké škole.
Jak to tak bývá, první role na Broadwayi si odbyl v roce 1959 na divadle. A jeho úspěch byl okamžitý. Ve filmu tedy debutoval záhy v roce 1960, když si v adaptaci Tall Story zopakoval vlastní chválený divadelní výkon. Jednalo se rovněž o debut Jane Fondy, s níž se během dlouhé kariéry střetl ještě několikrát.
V roce 1962 si odnesl první nominaci na televizní Emmy za roli v seriálu Rescue 8, nicméně od poloviny 60. let až do roku 2019 se v původní tvorbě na obrazovkách neobjevil – rostl v ten typ hvězdy ze staré školy, pro níž je představa televizního angažmá ponižující. V roce 1965 si odnesl Zlatý glóbus pro začínající hvězdu za ztvárnění bisexuálního herce v dramatu Jaká je Daisy Cloverová.
Následovalo několik dalších projektů, při nichž hrál Redford vždy objekt milostného zájmu, což mu začínalo nevyhovovat. Odmítl tedy účast na dnes ikonických filmech Kdo se bojí Virginie Woolfové? a Absolvent, jež vznikaly jako adaptace prestižních divadelních her, a místo toho zvolil mnohem nejistější projekt. Butch Cassidy a Sundance Kid se do kin dostali v roce 1969 a pokud byl před tím Redford úspěšným mladým hercem, nyní byl jednou z největších světových star. Okamžitě se vyšvihl takřka na pozici svého tehdy zásadně slavnějšího kolegy Paula Newmana.
Sundance Kid se stal prototypem módního hrdiny. Citlivý, inteligentní, ale stále nebezpečný. Otevřený těm, které miluje, ale nevyzpytatelný protivník. 70. léta byla érou Redforda coby herce. Dočkával se komerčních i kritických úspěchů i řady cen, byť jen jediné nominace na Oscara za Podraz v roce 1973. Během této dekády přišly kanonické výkony ve filmech jako Jeremiah Johnson, Tři dny Kondora, Všichni prezidentovi muži či Velký Gatsby.
Během 80. a 90. let se jeho zájem viditelně přesouval za kameru. V roce 1980 režijně debutoval dramatem Obyčejní lidé, zobrazujícím rozpad rodiny vyšší střední třídy po smrti syna. Chválený snímek mu mimo mnoha jiných cen vynesl i režijního Oscara, což musel pro Roberta být velmi silný signál, že tudy cesta rozhodně vede.
Do režie přesto neskočil po hlavě, druhotinu Válka o fazolové pole režíroval až o osm let později. Pak přišlo Teče tudy řeka s mladým Bradem Pittem v roce 1992 a Otázky a odpovědi z roku 1994, jeho druhý nejlepší režijní počin. To vše Redford prokládal hereckými rolemi, nicméně se tou dobou už psalo, že když vyráží Robert před kameru, bere už jen poměrně bezpečné a nevyzývavé role. Veškerá jeho touha a ochota riskovat se přesunula do jeho režijních počinů.
Jak Redford stárnul, ztrácel nevyhnutelně hranu i jako režisér. Století už překračoval jako tvůrce starosvětských hollywoodských melodramat jako Zaříkávač koní a Legenda o slavném návratu s Willem Smithem. V novém století režíroval tři filmy, vždy s tím nejšpičkovějším obsazením a vždy přijaté na určité rovině spokojenosti. Nešlo však už o projekty, které by nějak výrazněji zasahovaly do zeitgeistu, určovaly trendy a svět kinematografie o nich cítil potřebu diskutovat.
Redford stále nezanevřel ani na herectví. V roce 2017 se ještě naposledy objevil vedle Jane Fonda v netflixovském dramatu Our Souls at Night. Předváděl vždy solidní výkony, i když ani zde už nevzbuzoval nadšení. Ne že by se z něj stal úplný suchar, do povědomí nejmladší generace se mohl zapsat, když si ještě v letech 2014 a 2019 střihl roli coby záporák Captaina Ameriky. Nepatřil ale k těm osmdesátníkům typu Scorseseho či Herzoga, kteří zůstávají v první linii – působil spíš jako zasloužená hvězda, která už žije primárně pro filantropii a před kameru stoupá, čistě aby si udělala radost.
Na což měl jistě plné právo. I když Redford sám maličko ustoupil z výslunní, jeho nadace Sundance a především stejnojmenný festival se od roku 1978 vyšvihly na pozici nejprestižnější světové instituce svého druhu. Samozřejmě, že jako takový začal být Sundance festival terčem kritiky za to, že se stal moc mainstreamovou a korporátní akcí, a že kvůli obří konkurenci na něm nemají opravdu nezávislí-nezávislí filmaři šanci. S tím ale Redford stěží mohl něco dělat. Už to, že okolo nejistého byznysu, jímž je nezávislý film, vznikla s jeho přispěním takmohutná infrastruktura, je jednoznačný úspěch.
Tak se Redford postaral o svou trojitou nesmrtelnost. Jeho tvář bude v popkultuře navěky spojená se Sundance Kidem, jeho intelektuální povaha s Obyčejnými lidmi a jeho filantropie s filmovým festivalem, o jehož existenci se v tuhle chvíli rozhodně nemusíme bát. Robert Redford skutečně dokázal, co jen mohl, a odchází jako všestranně stěžejní figura americké kinematografie.
Martin Svoboda, Totalfilm.cz
foto/video: Paramount, Warner Bros., Disney © 2025
