Od pouliční smažky po distingovaného kanibala Hannibala. Od oscarových dramat po temná fantasy. A proč si nestřihnout záporáka v marvelovce nebo rozpadajícím se spin-offu Harryho Pottera? Mads Mikkelsen, v dobré tradici evropského herectví, nikdy nebyl vybíravý na role a zdá se, že s nadšením naskočí do každého správně zafinancovaného projektu s občasnou méně zištnou službičkou filmařským kamarádům. Z téhle kvantity ale vyvstává špičkové portfolio plné žánrově různorodých filmů a typově bohatých rolí. Tím spíš, že Mads i tu nejblbější postavu prodá na jedničku a i v tom nejhorším filmu jako by okolo něj bylo silové pole, díky němuž sám vyvázne bez poskvrnky. Charismatický Dán právě slaví 6o. narozeniny a do kin uvádí povedené fantasy Prachová příšera.
Madse James Bond nezajímá
Mads je jméno stejného původu jako Matěj či Matthew, pochází z výrazu pro „dar od boha“. Mikkelsenovi rodiče tu pak rozhodně byli od počátku na dobré stopě, protože tak by ho dnes nejspíš označil každý nejen dánský cinefil. Jak tomu tak ale bývá, všechno mohlo být jinak.
Zatímco jeho o rok starší bratr Lars, rovněž herec, se nejprve pokoušel budovat kariéru v armádě a chvíli studoval bilologii, Mads se profesionálně věnoval gymnastice a tanci. Jako tanečník si vystačil celých deset let života. Nakonec se, opět s ročním rozestupem, rozhodli oba bratři už jako skoro třicátníci pro hereckou školu a z obou vyrostla ve skandinávském prostoru silná jména. Lars se ale snad neurazí, když přiznáme, že jeho mladší bratr to dotáhl o pořádný kus dál.
Mads tedy na plátna vstoupil trochu později, než by se u začátečníka slušelo, ale zato ve velkém. Debutoval v kultovním Dealerovi Nicolase Windinga Refna z roku 1996, který se dočkal dvou pokračování. Ve dvojce už hraje jeho populární postava hlavní roli. Výsledek patří k nejlepším filmovým trilogiím všech dob, což tu nepředkládáme jako předmět diskuse, tak to prostě je. Následujících deset let si pak Mads pomalu budoval pozici v evropském filmu. Nás může zaujmout hlavně dánský titul Setkání v Praze z roku 2006, který, a název tu hodně napovídá, se natáčel v našem hlavním městě, takže se tu brzká superstar střetla s Janou Plodkovou, Bořivojem Navrátilem a dalšími.
Právě tou dobou se z talentovaného evropského herce stávala skutečná světová hvězda. Už v roce 2004 si střihl roli v (bohužel neúspěšném) blockbusteru Král Artuš, opravdovým entrée pro něj ale byl bondovský padouch Le Chiffre v craigovském restartu agenta 007 Casino Royale. Zde už vidíme Mikkelsenův pragmatismus – filmy o Jamesi Bondovi ho pranijak nezajímaly (nesmíme zapomínat, že na konci Brosnanovy éry nešlo o zvlášť respektovanou sérii), jednalo se tedy ryze o finanční a kariérní tah, který se jednoznačně vyplatil.
Mads všude, kam se podíváš
Stvrzením pozice byl pro něj seriál Hannibal, který přišel v roce 2013. Dočkal se jen 39 epizod (což v roce 2013 nebylo mnoho), nicméně se stal vskutku kultovní záležitostí s oddanou komunitou, která bizarní adaptaci okamžitě propadla a s každou epizodou žila a dýchala. Přestože celková čísla sledovanosti nebyla pro stanici uspokojivá, což vedlo k předčasnému ukončení projektu, Mikkelsenův obraz se zažral do popkulturního zeitgeistu a už ho neopustil. Hannibal od té doby bezpečně ukotvil v povědomí jako jeden z nejméně uchopitelných a nejsvéráznějších seriálů desátých let a pokud nechcete spadnout do hodně hluboké králičí nory, raději si o tomhle fandomu nic negooglete.
Od té doby je Mads všudypřítomný. Za posledních deset let se dostal do prakticky všech největších franšíz. Byl ve Star Wars, byl u Marvelu, namluvil roli v „hraném“ Lvím královi. Po zrušeném Johnny Deppovi přebral (a jednalo se o jednoznačný krok k lepšímu) roli ve Fantastických zvířatech, promptně zapomenutém a rovněž předčasně ukončeném spin-offu Harryho Pottera. I když tedy ne každý Mikkelsenův projekt vyjde na jedničku, vždy platí, že jeho jméno padá v recenzích jako jedna ze silných stránek.
Nezanevřel samozřejmě ani na evropskou produkci. Hlavní roli si odbyl ve Vinterbergově oscarovém Chlastu či v minimalistickém Bastardovi. Na leden se chystá do českých kin dánská komedie Poslední Viking s ním v čele a aktuálně vstupuje do našich sálů Prachová příšera. Pod podivným názvem se skrývá temné dětské fantasy od tvůrce Hannibala Bryana Fullera. A můžeme vám už říct, že vás opět čekážánrový mix, u kterého se budete v tom nejlepším slova smyslu ptát: „Počkat, oni si opravdu troufli do tohohle? Který blázen jim to dovolil!“
Mikkelsen není herecký chameleon, vlastně představuje určitou konstantu, která se ale uplatněním v různých žánrech a různých kontextech projevuje velmi odlišně. Jedná se o člověka obdařeného bezedným charismatem, takže mu stačí hodně málo, aby plně strhl naši pozornost. Nechybí mu ale ani smysl pro humor, kdy dovoluje tvůrcům, aby si z něj tak trochu dělali legraci, což je ostatně právě případ Prachové příšery. Asi proto se stále neokoukal, přesto posledních deset let je zdánlivě všude a dělá zdánlivě totéž. Snad s tím ale nepřestane… klidně dalších 60 let.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Vertical, Film Europe 2024
