Recenze: Polští Ministranti jsou trefná sonda do nedůvěryhodnosti a korupce dospělého světa

Těžko říct, jak to Poláci dělají, ale jejich civilní dramata si zachovávají standard, jaký by u nás atakoval pozici jednoho z filmů roku. Ministranti Piotra Domalewského jsou relativně nenápadným snímkem, který ale na zlínském festivalu jednoznačně zaujme. I když má dětské hrdiny, jedná se spíš o typickou festivalovku, která cílí na dospělé publikum. Ne ve smyslu, že by se dělo něco drastického či nepřístojného, ale v důsledku nuancí, které vyprávění rozplétá.

Kdy dospějí dospělí?

Děti mají být ty zlobivé a nepořádné, zatímco dospělí mají určovat řád a být kotvou v tomhle nebezpečném, nepředvídatelném světe. Mladí ministranti z polského maloměstského kostelíka v čele s Filipem ale zjišťují, že realita je o dost složitější. Ti samí knězi, učitelé a rodiče, kteří je trestají za každou transgresi, se často ve chvílích, kdy si myslí, že je nikdo nevidí, dopouštějí stejných, nebo i větších přešlapů.

Mešní pohár trpělivosti přeteče, když kluci bezděky zahlédnou svého faráře, jak z kostelní sbírky ukusuje pořádný kus fondu na úplatek výše postavenému členovi církve. Chlapci se rozhodnou, že peníze potřebným budou rozdávat sami, aby se ujistili, že se k nim vůbec dostanou. Ze sbírek tedy začínají sami krást a lup do posledního zlotého rozdávají těm, kteří si to podle nich zaslouží.

Jde ale pouze o jeden z kroků, které Ministranti činí. Navíc umístí do zpovědnice kameru v naději, že nahrají přiznání kněžích o jejich korupci. Bezděky se jim místo toho dostávají do rukou zpovědi občanů celého města. Rozhodnou se je poslechnout, aby lépe poznali, kdo si zaslouží jimi „přerozdělené“ peníze, ale zároveň se před nimi otevírá svět zklamání, pokrytectví, lítosti i hořkosti. Muž žádá o odpuštění za mlácení své dcery, které „myslí dobře“. Matka necítí lásku ke svému synovi, protože jí moc připomíná nenáviděného partnera. Dostavuje se značná deziluze ze světa dospělých, u každého z nichž se ukazuje, že žije za maskou přetvářky.

O dětech pro dospělé

Sledujeme zoufalou snahu Filipa a jeho party přijít na to, jak se v tomhle světě chovat „správně“, když dospělí se ukazují být jako vzory zcela nepoužitelní. Jejich řešením je vzít zodpovědnost na sebe, stává se z nich vlastně náhradní pánbůh. To oni nakonec poslouchají modlitby, to oni se rozhodují, komu pomoct. Dokonce jednotlivé lidi testují, aby zjistili, jestli se ze svých chyb poučili a pomoc si zaslouží. Nebo je trestají, když vidí, že své hříchy neberou vážně. Jedná se o velmi silný a nápaditě rozvedený koncept.

Ministranti pak patří k těm filmům, které sice mají dětské hrdiny, ale mnohem víc mluví k dospělým, kteří se mají chytit za nos a rozpoznat ve svém životě to, před čím doposud zavírali oči. Puberťáci ostatně nemají schopnost ani možnost doopravdy posunout svět jako celek k lepšímu, to můžou udělat jedině dospělí. U mnoha zlínských filmů se bavíme o tom, že při jejich reflexi je třeba chápat cílové dětské publikum, tentokrát tu ale máme film pro typické návštěvníky tradičních festivalů. Ne že by na něj nemohly vyrazit děti ve věku klučičí party a v základní rovině chápat, co se děje, nejedná se o nějaký abstraktní art. Nejde ale o „dětský film“.

Polská hvězda

V důsledku toho by se taky dalo bavit o tom, zda někdy Domalewski trochu nezapomíná, že jeho postavy jsou dětmi. Třeba při jedné z finálních konfrontací na střeše, kdy jsou chlapci až příliš schopní pojmenovat své problémy. Není to ale zase tak velký problém a v jiných okamžicích si hrdinové svou dětskost zvládají uchovat. Vůdce party Filip navíc pochází z rozbité rodiny a musí se starat o nemocnou mámu, což vede i k jeho větší sebeuvědomělosti.

Ministranti ve Zlíně
pondělí 1. 6., 19:30, GAC, sál 3

Piotr Domalewski je ostatně zkušený filmař, řemeslo má tedy pevně v rukách. Jednou z nejsilnějších stránek snímku je přesto šestnáctiletý Tobiasz Wajda v hlavní roli. Pochází z hereckého klanu sahajícího generace do minulosti, není tedy divu, že je vycepovaný k naprosté dokonalosti. Suverénnější dětský výkon ve filmu jen tak neuvidíte, skoro se chce opakovat tradiční povzdech: „Narodit se kluk v Americe, je z něj světová hvězda!“ Herecké vedení je obecně silné a přesvědčiví jsou všichni. Tenhle klučina ale utáhne hlavní roli v dramatu se zdáním naprosté samozřejmosti. Možná pomáhá, že v době natáčení mu muselo být okolo čtrnácti, přičemž ale působí ještě o trochu mladším dojmem, což vede k silnějšímu dojmu z jeho sebekontroly. Není ale potřeba jeho talent nějak relativizovat – jedná se o silný debut.

Pro někoho možná Ministranti skončí až moc velkým gestem. Filip začne spatřovat stále víc paralel v sobě a Ježíšovi a jeho potřeba zachránit svět nabere sebedestruktivního rozměru. Vede to však k silné a efektní tečce, která ještě zdůrazňuje smysl celého vyprávění. Jde cítit tíhu na jeho ramenou i zklamání z nespravedlivosti světa. Pokud tedy máte pozornější děti, nebo budete mít ve Zlíně chvíli času pro sebe, Ministranti patří k těm nejdospělejším věcem z programu, na jaké vyrazit.

foto/video: © Zlín FF 2026

Ministranti
Ministranci
Polsko 2025 110 min
Režie: Piotr Domalewski
Scénář: Piotr Domalewski
Kamera: Piotr Sobociński Jr.
Hudba: Wojciech Urbański
Hrají: Tobiasz Wajda, Bruno Błach-Baar, Mikołaj Juszczyk, Filip Juszczyk, Daria Kalinchuk, Sławomir Orzechowski, Tomasz Schuchardt, Kamila Urzędowska
Produkce: Leszek Bodzak, Aneta Cebula-Hickinbotham, Piotr Walter
Střih: Agnieszka Glińska
Zvuk: Jerzy Murawski
Scénografie: Jagna Dobesz, Paula Kukla
Masky: Daria Siejak
Kostýmy: Aleksandra Staszko