Jako poctiví mediální partneři jsme si na zlínský festival chystali recenze dopředu, některé filmy jsme si tedy pustili doma a texty připravili tak, aby mohly vyjít před všemi projekcemi a nasměřovat tedy publikum správným směrem. V případě francouzského animáku Odysea pampelišky japonské autorky Momoko Seto ale naši festivaloví kolegové trvali na tom, že musíme počkat na samotný festival a neochudit se zážitek ze snímku na plátně. Po zhlédnutí rozhodně chápeme proč – pro dětské publikum může být dokonce tahle vesmírná pouť jedním z iniciačních „kinematografických“ zážitků.
Začalo to nukleárně
Odysea pampelišky není první ani poslední spektákl, který začíná totální nukleární apokalypsou, jež pohltí planetu Zemi. Pak se ale přeci jen od očekávaného vývoje trochu odkloníme. Místo následování rakety s přeživšími lidmi sledujeme chuchvalec semen jediné pampelišky, který je vymrštěný do vesmíru a jeho prázdnotou doputovává až k černé díře. Ta ho po pohlcení vysílá neznámo kam časem i prostorem, aby nakonec skončil na neznáme planetě s několika měsíci a prstenci.
Cestu přežila jen čtyři semínka, z nich jedno přišlo o většinu chmýří. Putování těchto hrdinů však teprve začíná – kupředu je žene přirozená potřeba najít místo, kde mohou zakořenit. Mají štěstí, že planeta, na níž přistáli, se svými podmínkami podobá Zemi. To s sebou však nese i nemálo rizik v podobě po potravě lačnícího hmyzu a sírou otrávených kusí půdy.
Mimozemská realita
Pokud se ptáte, jak si Momoko Seto poradí s výzvou protagonistů neschopných komunikace, s možností pohybu jen, když zafouká vítr, tak vězte, že si situaci příliš nekomplikuje: Jednoduše na ni rezignuje. Její semínka umí svévolně skotačit a vydávají roztomilé pískavé zvuky, díky čemuž se přibližují typickým pišišvorům z mainstreamových animovaných pořadů pro děti. Tohle jedno rozhodnutí možná rozhodne o tom, jestli si snímek užijete, nebo ho budete považovat za promarněnou šanci, jejíž ústřední kompromis zcela rozbíjí avizovaný koncept.
Seto se pustila do nesmírně náročného procesu, kdy počítačová animace doplňuje autentické makrozáběry přírody. Ty vznikaly s pomocí sedmnácti vysoce citlivých kamer, díky nimž můžeme sledovat detaily mnohých živočichů a rostlin, jež se daří obklopit aurou jiného světa. Což je tím působivější, když víme, že se ve skutečnosti jedná o naši přírodu, s níž jen režisérka nápaditě pracuje.
Odysea pampelišky ve Zlíně:
středa 3. 6., 14:00, GAC
Nicméně rozhodnutí to vše podřídit „jen“ tomu, aby vzniklým prostředím poskakovala digitální semínka, na nichž není autentického vůbec nic, je diskutabilní. Nedávno jsme se u nepříliš povedeného hororu Primát bavili o jediném jeho zajímavém aspektu: Tápání nad tím, jak omezené perspektivě se vystavujeme svou neustálou potřebou antropomorfizovat zvířata. Tím, že protagonisty Odysey pampelišky jsou bytosti sice nemluvné, nicméně obdařené lidskou individualitou a emocionalitou, se celý film vzdává možnosti přehlédnout náš lidský horizont. Nakonec sledujeme v principu vlastně úplně stejný příběh, jako kdybychom skutečně následovali raketu s lidskými utečenci.
Dává to smysl
Důvod, proč vidíme smysl v hledání smířlivosti k této volbě, spočívá především v zacílení projektu na mladší publikum. Podle zlínského programu od deseti let, my bychom se nebáli pustit i odvážnější děti od sedmi, pokud se nebudou bát makrodetailů hmyzu. Nechceme vyloženě tvrdit, že by bylo zcela nemístné výzvu přijmout a pokusit se pojmout tuto Odyseu bez toho, aby její protagonisté měli vědomí a vlastní osobnost. Rozhodně by to bylo ale těžší a nejspíš by to odcizilo pořádnou porci cílového publika.
Když se na to díváme z tohoto úhlu pohledu, můžeme docenit silnou vizuální stránku a ochotu vyprávět alespoň beze slov. Pro některé malé diváky a divačky může jít o iniciační kinematografický zážitek, kdy prohlédnou skrze příběh jako středobod zážitku, zaměří pozornost na samotnou vizualitu a budou tápat, jak daný záběr mohl vzniknout. Při projekci se zdálo, že snímek zvládá udržet pozornost i nejmenších dětí, z nichž některé projevovaly nahlas zvídavost a zájem (přičemž zlínský festival je ten jediný, kde je něco takového nejen přípustné, ale dokonce pozitivní).
Takže tu jsme zase jednou v pozici, kdy z pozice dospělého cinefila můžeme lamentovat nad poněkud promarněným potenciálem, ale při přihlédnutí k cílovému publiku nám tvůrčí volby dávají trochu větší smysl. Ne ve smyslu, že snižujeme laťku náročnosti, ale že chápeme nutnost jiných priorit a jiného typu komunikace. Kdyby se Seto rozhodla k větší koncepčnosti a nekompromisnosti a skutečně jsme sledovali cestu semínek pampelišky neobdařených rozumem, slušelo by to takovému filmu víc ve Varech, ale méně ve Zlíně.
-
Režie
-
Scénář
-
Animace
-
Hudba
Odysea pampelišky (2025)
Poměrně zvláštní mix, který možná všechnu tu krásnou animaci propůjčuje vyprávění, které míň hluboké a víc banální, než by byli příhodné. Na plátně však film vypadá krásně a pro mladší publikum může jít o jeden z prvních „kinematografických“ zážitků.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Zlín FF 2026
Odysea pampelišky
Planètes
Francie / Belgie 2025 76 min
Režie: Momoko Seto
Scénář: Momoko Seto
Hudba: Quentin Sirjacq, Nicolas Becker
Produkce: Emmanuel-Alain Raynal, Pierre Baussaron, Emmanuel Chaumet
Střih: Michel Klochendler
Zvuk: Nicolas Becker
