Revoluční Toy Story mělo skončit jako trilogie, to už je sám o sobě tak trochu meme. Ale neskončila. Čtvrtý díl možná dramaturgicky rozbil celou sérii, ale vydělal opět ohromné peníze a v neposlední řadě nešlo o špatný film. Asi vás nepřekvapí, že u pětky se situace opakuje a Příběh hraček se vrací ve formě, jakou by jiné série, které se dočkaly tolika zářezů, mohly závidět.
Příběh digitálního plastu
Toy Story se stalo tak trochu maskotem CGI animace. Celý námět vznikl technologii na tělo – prakticky vše, co primitivní nástroje konce století zvládly renderovat, vypadalo jako vyrobené z plastu. Co jiného tedy s jejich pomocí odvyprávět než Příběh hraček? Hvězdné obsazení s Tomem Hanksem dodalo projektu legitimitu a enormní zájem publika nevratně strhl kormidlo animace novým směrem. Každý další díl byl pak událostí. Návratem vlajkové lodě studia.
Na sérii pak bylo vždycky fascinující, že lépe než jakákoliv jiná funguje dvojím způsobem. Pro děti tu je pestrobarevná zábava plná přívětivého humoru, který přesně balancuje na hraně vlezlosti tak, jak mají rády. Nepadá přitom nikdy do propasti neomluvitelného kýče, aby bylo pro rodiče utrpení své děti doprovázet v kině. Starší publikum tu pak má námět, který vyloženě vybízí k alegorickému čtení. Vyprávění o v praxi nesmrtelných hračkách oddaných svým dětem, jimž se přitom musí nevyhnutelně dřív nebo později omrzet. Série s sebou vždy nesla prvek existenciálního hororu, díky čemuž je i častým terčem profesionálních i amatérských filmových esejistů.
Tento dojem byl jen stvrzen čtvrtým dílem, který k rozhořčení mnohých (včetně Quentina Tarantina) odmítl respektovat ukončení trilogie. Místo toho sérii posunul do pozice nekonečného cyklu. Postavy jsou navěky odsouzeny k životu ve strachu z opuštění. Co pět let musí řešit, jak se dostanou k nějakému novému dítěti, které o ně bude mít zájem. Což je vzhledem k tomu, jak rychle hračky vycházejí z módy stále obtížnější úkol. Zatímco dítě se v sedačce kina nadšeně směje, dospělý si může říkat: Uf, ty hračky ví, co je to život!
Existenciální horor
Právě v tomhle bodě začíná i pátý díl. Dívenka Bonnie, která nahradila Andyho, patří k jedněm z mála dětí, jež si stále hrají s hračkami. Možná proto, že jí rodiče zatím drželi stranou od černých zrcadel. Nyní se však začínají obávat, že tím svou dceru izolují od ratolestí jejího věku, které už prakticky všechny tráví čas na internetu, kde spolu komunikují v online prostoru.
Bonnie se tedy dočkává vlastního žabího tabletu, který rychle pohlcuje veškerý její čas. Sám přístroj, živý stejně jako hračky, věří, že tím dívce pomáhá konečně najít kamarády. Parta v čele s šerifkou Jessie a Buzzem (Woody se pořád stará o opuštěné hračky na ulici, nicméně se připojí) ale správně tuší, že tudy cesta nevede. Zároveň jsou pohlceni strachem a žárlivostí. Jde se tedy do bitvy o Bonnie! Jo, a asi protože se nepodařilo zaplnit stopáž, sledujeme stranou všeho jednotku modernizovaných Rakeťáků putovat z pustého ostrova až za svým cílem. I když přesně neví, co ten cíl je.
Série realizovaná pomocí nejnovějších digitálních technologií se paradoxně vyprofilovala jako oddaná nostalgii a klasickým hračkám, jejichž role v životě dětí je stále menší a menší. Nový díl je zcela vyděšený z hrozby, jakou představují smart přístroje v rukách dětí. Což je jistě ironické vzhledem k tomu, že spoluzakladatel Pixaru Steve Jobs je jedním z předních inovátorů, kteří tento posun zažehnuli.
V pátém díle se tedy hodně mluví o „opravdovém hraní“ a „opravdovém dětství“, a přestože se z žabího tabletu nevyklube jednoznačný padouch, nedojde ani k smíření mezi starou a novou technologií, jež bychom od Disneyho asi čekali. Kdepak, klasické hračky tu jednoznačně vítězí a snímek jasně volá po tom, abychom na jejich hodnotu nezapomínali. Budeme doufat, že to jde víc od srdíčka než od prodejců merche.
Padouch netřeba
Film vlastně žádného padoucha nemá, což je poměrně unikátní. Antagonistou je prostě tok času, což v téhle sérii dává smysl. Zatím jsme si z toho dělali legraci, ale čím je série starší a čím se doba víc mění, tím víc je existenciální přesah „prokletí“ života hraček patrnější a tím palčivěji může mluvit k té části publika, která se sérií vyrůstá od dětství. Už se neidentifikujeme s Andym ani Bonnie, ale s Woodym, kterému se na hlavě kvůli ošoupání barvy tvoří „pleš“. Sice to není úplně tematicky čisté, protože hračky doopravdy nestárnou – Woodymu musí být okolo šedesáti a pokud se o něj budou majitelé dobře starat, je hypoteticky neměnný a nesmrtelný. Dává ale smysl, proč tvůrci zdůrazňují dojem stárnutí a chátrání.
A aby to nezapadlo, zatímco se my dospělí propadáme do sedačky a přemýšlíme o vlastní smrtelnosti, děti se smějí a mají radost z dobře realizovaného animáku. To je skutečně hlavní deviza téhle série, protože obvykle platí, že buď rodiče, nebo děti odejdou z kina z pocitem, že byli jen doprovodem. V případě Toy Story sledují všechny skupiny s plným zaujetím – i když každá vidí trochu jiný filmu.
Jistě se dá v principu připojit k Tarantinovi a hořekovat nad neochotou Pixaru sérii ukončit. Tohle je ale Hollywood. Příběh hraček vydělává moc na to, aby směl skončit, a když to přijmeme, máme tu další uspokojivý film, který navíc vašim dětem řekne, že nemají trávit tolik času s telefonem v ruce – to se vždycky hodí!
-
Režie
-
Scénář
-
Animace
-
Český dabing
-
Hudba
Toy Story 5: Příběh hraček
Toy Story 5 našlo bezpečný kout dětského pokoje, kde si může hrát navždy. Jako dětský film to funguje pořád skvěle, jako komedie pro dospělé říznutá existenciálním hororem taky. Tarantino má sice (výjimečně) pravdu v tom, že nastavovat sérii je vypravěčsky nemístné, nicméně to tolik nemění na tom, že i pátý díl je sám o sobě povedený rodinný film.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Falcon 2026
Toy Story 5: Příběh hraček
Toy Story 5
USA 2026 102 min
Česká premiéra: 18. 6. 2026, Falcon
Režie: Andrew Stanton, McKenna Harris
Scénář: Andrew Stanton, McKenna Harris
Kamera: Matt Aspbury, Jean-Claude Kalache
Hudba: Randy Newman
Hrají: Tom Hanks, Tim Allen, Joan Cusack, Greta Lee, Ernie Hudson, Tony Hale, Blake Clark, Conan O’Brien, Kristen Schaal, Jeff Bergman, Anna Vocino, Keanu Reeves
Produkce: Lindsey Collins
Zvuk: Coya Elliott, Ren Klyce, Stephen Urata
