Supergirl má nelehký úkol: Navázat na americký úspěch Supermana a přesvědčit svět o životnosti Gunnova DC Universa, přičemž tak činí z pozice vedlejší hrdinky, jež zpravidla jen asistuje svému slavnějšímu bratranci. První reakce, a to kritické i komerční, nevypadají jistě tak, jak si produkce představovala. Divák ale nepotřebuje film, která zachrání žánr. Divák potřebuje film, který mu dá pár zábavných okamžiků. A ten přeci jen dostane.
Ne moc super život
Kara Zor-El alias Supergirl má velmi zajímavou osobní historii – možná zajímavější než sám Superman. Zatímco on opustil krachující planetu Krypton jako nemluvně a svůj rodný svět může poznávat jen prostřednictvím historických záznamů v pevnosti samoty, Kara si celou katastrofou prošla na vlastní kůži. Kde Clark Kent vyrůstal v ideální pozemské rodině a neznal nic než lásku a pochopení, tam se musela Kara vypořádat se ztrátou všech svých bližních i své kultury.
Na začátku filmu režiséra Craiga Gillespieho slaví Kara své třiadvacáté narozeniny. Na Zemi nežije ještě ani deset let. Modrou planetu doposud nepřijala za svou a víc času tráví na oběžné dráze ve vesmírné lodi. Popřípadě obráží planety s červenými slunci, kde nemá superschopnosti, takže se mimo jiné může opíjet do němoty, což jí naše žlutá hvězda neumožňuje.
Přestože se jí bratranec Clark Kent pokouší přesvědčit, aby se začala pořádně socializovat a zjistila, jaké je na Zemi její místo, Kara má všechno na háku – nebo tak chce alespoň vypadat. Nestojí o to být součástí žádné skupiny, netouží po tom být aktivní. Jak to tak bývá, dobrodružství si musí nejprve najít ji. Její pes Krypto, jediné, co jí zbylo z domova, je zasažený otrávenou šipkou mezigalaktického pašeráka Krema (Matthias Schoenaerts) a pomalu umírá. Zachránit ho může jen protijed, který zločinec nosí na krku.
Úkol je tedy zjevný: Najít do tří dnů Krema a získat protijed. Na této cestě se ke Kaře přidává ještě dívka Ruthye (Eve Ridley), jež hledá pomstu za vraždu své rodiny. To naše hrdinka nevidí ráda a pokouší se tvrdohlavé holky zbavit, nakonec jí ale nezbývá nic jiného, než ji se skřípěním zubů přijmout.
Ještě že máme Milly
To nejlepší na celém filmu je jistě Milly Alcock, která se po svém mainstreamovém debutu v Rodu draka dostává do své první hollywoodské hlavní role a prokazuje se jako jasný talent. Teprve šestadvacetileté holce, ztvárňující třiadvacetiletou hrdinku, máme uvěřit, že je zcela unavená a frustrovaná životem, což by mohlo velmi snadno vypadat nepřesvědčivě. Milly to ale umí prodat. Stejně jako jiskru naděje, která v jejím nitru stále dřímá. Předně díky jejímu talentu se daří držet film pohromadě a lze ho označit za vcelku uspokojivou podívanou.
Pak tu totiž máme poměrně dlouhý seznam rozhodnutí, která fungují přinejlepším napůl. A nakonec se zdá, že krizí identity netrpí jen Supergirl jako postava, ale celý její film. James Gunn nechal napsat scénář zcela nezkušenou Any Nogueirau, je ale víc než jasné, že jí předal velmi specifické pokyny odpovídající jeho preferencím, jež se pak nešťastná autorka vybavená nulovým know-how pokoušela spojit dohromady.
Měla za úkol předložit film, který působí uvolněným dojmem a je plný chytlavých needledropů, zároveň má ale velké srdíčko a řeší dost závažné otázky. Musela představit brutálního záporáka, který před našima očima vraždí ženy a děti, a pak postavy, jež na něj reagují s posměchem a bez větších okolků. Deprese a humor; ležérnost a trauma; zábava a dojetí. Jo a aby toho nebylo nebylo málo, do vyprávění musela vecpat Loba s tváří Jasona Momoy, který není v předloze a upřímně řečeno nemá co na práci ani zde.
James Gunn se nechal slyšet, že odmítá začít natáčet, dokud scénář filmu není vybroušený k dokonalosti. Tomu se ale v případě Supergirl věří jen velmi těžko. Jedná se o film, v němž takřka není prostor se nadechnout. Pokud v něm mělo být tolik věcí, musel by mít víc než 107 minut, nebo, v lepším případě, by bylo třeba některé prvky vypustit. takhle tu máme vyprávění, které žene kupředu a každá scéna má až moc jasný mechanický účel, mnohdy sotva navazující na scény předchozí a následující.
Je to tam. Někde hluboko
Režisér Craig Gillespie musí napínat veškeré síly, aby vyvolal alespoň iluzi kontinuity. V čemž mu, jak už padlo, pomáhá hlavně Alcock. Ta zjevně rozumí vnitřnímu traumatu své postavy a umí dát najevo o kus víc, než so se bezprostředně nachází na papíře. Což je jeden z ukazatelů dobrého herce. Díky tomu se daří udržet určitou emocionální kontinuitu a motivovanost.
Výsledek není katastrofa a pořád tu máme zábavný film, který ostatně nemá mnoho prostoru k tomu začít nudit. Zamrzí spíš nenaplněný potenciál, a to jak směrem k emocionálně rezonující tragédii, tak uvolněné zábavě. James Gunn si objednal obojí naráz a jak tomu tak bývá, nakonec nemá v plné míře ani jedno. Trochu chápeme, co si představoval – sám podobný mišmaš ukočíroval překvapivě dobře ve své trilogii Strážci galaxie. Tehdy si ale psal scénář sám, namísto, aby ho svěřil úplnému nováčkovi.
V tuto chvíli to vypadá, že se DC tenhle tah nepěkně nevyplatí. Kritické reflexe po padnutí embarga padly k průměru a komerční projekce prvního víkendu jsou neslavné. Doufáme ale, že si Gunn nevezme špatné ponaučení. Neúspěch komiksových filmů má často tendenci padat na bedra hlavních herců, přitom Milly Alcock je jednoznačný pozitivní objev. Problém není ani se Supergirl jako postavou, vždyť ty momenty, kdy snímek přeci jen trochu zpomalí a dává jí prostor žít, patří k těm nejsilnějším.
Problém je třeba, že se před kameru pořád cpe Momoa, jemuž přitom scénář nenašel aktivní roli v příběhu. A že Gunn chtěl aplikovat svůj ozkoušený model humoru a emocí, aniž by ale stloukl dost pevný scénář, který to utáhne. Konečný film neuráží zdaleka tak moc, jak si od ledaskoho v následujících dnech možná přečtete. To nás jen pálí všechny nevyužité příležitosti, které v něm vidíme. Zdá se, že prakticky ten samý tým by dosáhl výraznějšího dojmu, kdyby se jen o trochu víc zamyslel. Takhle tu máme jen fajn blockbuster, na který se pořád vyplatí jít, pokud máte rádi komiksy, brzy ale zapadne.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Supergirl (2026)
Supergirl sice občas poněkud plácá páté přes deváté, především co do účasti Jasona Momoy, a emocionální linka není vždy tak silná, jak by si tvůrci přáli. Milly Alcock má ale nepopiratelné charisma a celý zážitek bez problému utáhne. Rozhodně doufáme, že se stane pevnou součástí nového DC, a že stranou komiksové série čeká mladou herečku slušná kariéra.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Vertical Entertainment 2026
Supergirl
USA 2026 107 min
Česká premiéra: 25 6. 2026, Vertical Entertainment
Režie: Craig Gillespie
Předloha: Tom King
Scénář: Ana Nogueira
Kamera: Rob Hardy
Hudba: Claudia Sarne
Hrají: Milly Alcock, Eve Ridley, Matthias Schoenaerts, David Krumholtz, Emily Beecham, David Corenswet, Jason Momoa, Ferdinand Kingsley, Emily Piggford
Produkce: James Gunn, Peter Safran
Střih: Fred Raskin, Tatiana S. Riegel
Zvuk: Jimmy Boyle, Chris Burdon, Chris Munro, Mark Taylor
Scénografie: Neil Lamont, Alastair Bullock, Lee Sandales
Kostýmy: Anna Biedrzycka-Sheppard, Michael Mooney
