Dustin Hoffman osobně uvádí ve Varech Absolventa! Jeden z největších herců historie pronese pár slov ke své stěžejní roli. Událost jistě výjimečná, ale také zkalená posledními lety, během nichž se odhalil Hoffmanův nevhodný vztah k ženám na place i mimo něj, provázející ho od prvních okamžiků před kamerou. Co si s jeho odkazem a s odkazem Absolventa počít?
Takové už se netočí
Absolvent je jedním z nejdůležitějších amerických filmů, o tom není sporu. Jedná se teprve o třetí produkci v historii, která si z amerických kin odnesla víc než 100 milionů dolarů. Přičemž na rozdíl od předchozích trháků Jih proti Severu a Za zvuků hudby nejde o opulentní velkoprodukci, ale primárně konverzační drama s neznámým hercem v hlavní roli. (Byť nejde o malou produkci – režisér Mike Nichols byl první, který si kdy odnesl přímý milionový honorář.)
Z dnešního úhlu pohledu se zdá skoro neuvěřitelné, že někdy mohla v čele žebříčku stanout vztahová konverzačka. Nicméně je třeba vzít v potaz, že Absolvent se jako ceněné drama možná jeví zpětně, v době své premiéry však plnil podobnou funkci jako dnešní blockbustery Marvelu – jednalo se o film, který milovali mladí, k nimž nejhlasitěji promlouvá.
Hlavním hrdinou je ostatně dvacetiletý čerstvý bakalář Benjamin (Dustin Hoffman), který se po dokončení studií vrací do rodného domu a zjišťuje, že se jednak smrtelně nudí a jednak v nejmenším netuší, co se životem. Řeší to tím nejzdravějším způsobem: Upíná se postupně na dvě ženy. Nejprve na paní Robinson (Anne Bancroft), manželku otcova obchodního partnera, a posléze na její dceru Elaine (Katharine Ross). Druhá volba je jistě patřičnější, nicméně zrazená Mrs. Robinson udělá vše pro to, aby vztahu zabránila. Nakonec to, že se mstí, neznamená, že nemá pravdu, když si pro svou dceru představuje někoho lepšího než Benjamina.
Co s tebou?
Absolvent je ukázkou absolutní tvůrčí kompetence a porozumění svému publiku. Jde o film plný nezapomenutelných obrazů a hlášek obracejících se přímo k mladým lidem a jejich pocitu nejistoty, nenaplnění a podvědomé touhy co nejdéle oddalovat poslední krok do dospělosti. The Sound of Silence otevírající film, zatímco apatický Benjamin stojí na letištním eskalátoru, člověka okamžitě zaháčkuje. A pak se střídá trefný humor a přesvědčivé melodrama.
Nejedná se o sofistikovaný a hluboký pohled na vztahy, ale hlasité, vědomě rozpustilé dílo, které vystřízliví jen v několika málo scénách. Především pak v té poslední, kde Benjamin vysvobodí Elaine z nežádoucí svatby a při úprku v autobusu se jejich výraz z euforie posunuje k větší nejistotě. Jako by se poprvé začali ptát: „Co jsme to probůh vyvedli?“ Jedná se o jednu z nejznámějších filmových teček, která zpětně dodává vyprávění nový rozměr a hloubku.
Všichni ale víme, že rebelské filmy mají specifickou životnost. Když se podíváme na jakékoliv dva body dějin oddělené tolika dekádami, zjistíme, že se během nich považuje za akt vzdoru pokaždé něco jiného. Vývoj společnosti není lineární, takže některé věci „se směly“ ukazovat tehdy a ne dnes, jiné je právě naopak snadnější rozebírat dnes než dříve. Jak je na tom tedy Absolvent?
Roger Ebert, asi nejznámější mainstreamový filmový kritik všech dob, dal snímku v době jeho premiéry, ve svých pětadvaceti letech, plný počet 4/4. Když se k snímku vracel v devadesátých letech v retrospektivním textu k třicetiletému výročí, poněkud hořce snížil hodnocení na 3/4. S tím, že Absolvent se ukazuje být veskrze dobře realizovaným dílem, ale ne veledílem. Filmem, který s časem bolestivě odhaluje nedostatky sebe sama a své doby. Filmem, od nějž se jako člověk s nabytými životními zkušenosti cítí potřebu distancovat. Na rozdíl od svého dvacetiletého já, které mu propadlo.
Zrušit Absolventa?
Je to tak, Ebert se pokusil Absolventa zrušit o nějakých dvacet let dřív, než to bylo cool! A to v jeho úvahách ještě asi nehrály roli specifické Hoffmanovi kontroverze, jež jakékoliv jeho nadbíhání ženám na plátně dělá automaticky… poněkud nepříjemným. I bez znalosti hercových osobních transgresí však časem začali mnozí považovat Benjamina za „creepa“ a jeho rebelii za projev šovinistického sobectví a narcisismu. Mrs. Robinson při zpětném pohledu sama nepůsobí nejlépe, a přestože Benjamin je technicky dospělý, její chování vůči němu má bez pochyb predátorské rysy. Tahle kritika pak není jen zpětná, její počátky bychom dohledali už v době premiéry, byť zdaleka ne v dominantní pozici. Dnes, v éře hororu Posedlost, už je však nevyhnutelná.
Absolventa samozřejmě nejde vymazat. Je to film s jedním z nejpopulárnějších soundtracků, nejpamátnějších závěrečných záběrů, nejznámějších hlášek a dokonce nejikoničtějších plakátů. Pracovali na něm nezměrně talentovaní lidé od brilantního režiséra až po ansámbl. A co naplat, Hoffman je tak dobrý herec, že se ve svých velmi zjevných třiceti letech mohl stát přesvědčivým symbolem nezkrotné rebelie raného dvacátníka.
Výhodou snímku je, že je problematice sebe sama otevřený. Existuje typ toxických romancí, které se při kritickém pohledu zcela rozpadnou. Za nejtypičtější příklad posledních let se části označuje sci-fi Pasažéři s Chrisem Prattem a Jennifer Lawrence. Jakmile začneme hlouběji přemýšlet o motivacích a činech postav, místo příběhu o lásce tu máme horor o sobeckosti, což tvůrci velmi zjevně nezamýšleli. Tým Mikea Nicholse je ale víc než dobře připravený pojmout naše pochyby o postavách a vlastně s námi souhlasit. Jistě nejde o primární čtení, nejde však ani zcela proti srsti díla.
Ohledně toho slona v Thermalu…
Snímku v tomto ohledu ne zcela pomáhá, že je letos ve Varech uváděný specificky jako pocta Dustinu Hoffmanovi, o němž se v posledních letech mluví hlavně v souvislostí s jeho chováním k ženám, jež je rozprostřeno do celé jeho kariéry. Ostatně už během natáčení Absolventa v jedné scéně položil ruku na prso Anne Bancroft bez předchozí domluvy. Tento okamžik následné dekády reprodukoval celý štáb jako veselou historku demonstrující Hoffmannův improvizační talent a sama Bancroft proti ní (na rozdíl od mnoha jiných žen v mnoha jiných situacích) nevystoupila. Je ale nutné zdůraznit, že položit ženě ruku na hrudník bez explicitního souhlasu je stejně nevhodné během natáčení filmu jako při jakékoliv jiné pracovní interakci. Zvlášť když při natáčení záběru k žádnému fyzickému kontaktu nemělo dojít.
Vidíme tedy, že Hoffman se cítil velmi sebevědomě už během své první velké role, co teprve během následujících let, kdy se vypracoval na jednu z největších hvězd Hollywoodu. Na jednu stranu tu máme introvertního dříče oddaného (někdy poněkud extrémně) své herecké metodě. Na druhou celebritu, která této pozice opakovaně využívala k tomu, aby se dostala k ženám. Jako když Hoffman tlačil sedmnáctiletou herečku, aby mu masírovala nohy, za což se později omluvil. Zřejmě tu nemáme co do činění s predátorem nejvyššího rázu typu Harvey Weinstein, rozhodně ale s někým, kdo do extrému zatahuje chování, jemuž se u nás eufemisticky říkávalo „harašení“. Tedy ne někdo, koho zavřete do vězení, ale někdo, od koho se možná raději budete držet dál.
Pozdě na převýchovu, nikdy na poučení
Každý, kdo kvůli tomu nebude mít chuť se Hoffmanově výkonům věnovat, bude v plném právu. Nejde ale popřít, že jde o jednoho z nejtalentovanějších herců. Zatímco herectví takového Kevina Spaceyho poněkud koroduje, jakmile si do něj přestaneme projektovat proměnlivý dojem charismatu, Hoffman zůstává ve svých rolích strhující, naplněný energií a oplývající jednoznačným citem pro scénu.
Jsme v prekérní situaci, kdy můžeme pochybovat, zda si poctu zaslouží Hoffman, ale nemůžeme pochybovat, že si ji zaslouží jeho práce. A to nejen proto, že film je kolektivní dílo a Hoffman má na kontě filmy jako Tootsie, Půlnoční kovboj, Malý velký muž… jmenovat tituly přeplněné talentovanými lidmi by se daly ještě dlouho. Jeho výkony samotné v nich ale rovněž přetrvávají. Absolvent je jedním z nich. Nezměrně významným generační dílem, které tvarovalo Hollywood.
Absolvent na MFF Karlovy Vary:
Sobota 4. 7. / 14:00 – Velký sál
Jeho účast ve Varech je rozhodně mnohem méně problematická než ta Johnnyho Deppa, nemluvě o jeho mnohem větším talentu a hodnotnější filmografii. Diskuse je přesto na místě. Už jen proto, že se lze z jeho případu poučit, jak si zbytečně nekazit jinak zaslouženou uměleckou pověst a neubližovat druhým.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © KVIFF 2026
