Letošní česká a koprodukční nabídka na 60. MFF Karlovy Vary ukazuje domácí tvorbu v mimořádně pestrém rozpětí. Vedle výrazných hraných filmů, které se vracejí k intimním vztahům, rodinným zlomům i nedořešeným kapitolám minulosti, dostávají silný prostor také dokumenty a portréty osobností. Program tak spojuje známá jména, nové autorské hlasy i témata, která přesahují hranice českého filmu.
Náš přehled české a koprodukční stopy na 60. MFF Karlovy Vary letos otevírá Chica Checa Šimona Holého, který se po filmech Zrcadla ve tmě a A pak přišla láska… vrací do s další výraznou ženskou hrdinkou. Ovdovělá vesnická pošťačka Zdena v podání Pavly Tomicové se snaží splnit poslední přání své chřadnoucí matky, ale série nečekaných událostí ji postupně sblíží se synem Lukášem a probudí v ní touhu po jiném životě. Hned vedle ní stojí Pramen Ivana Ostrochovského, uhrančivé drama z poloviny osmdesátých let s Aňou Geislerovou jako ambiciózní lékařkou Ingrid, která se podílí na porodnické i interrupční praxi a sterilizacích romských žen. Osobní pochybnosti v ní otevře až vztah s charismatickou romskou sanitářkou Agátou, díky němuž dostává politicky řízený „demografický problém“ konkrétní lidskou tvář.
Trojici nejvýraznějších domácích titulů doplňuje Bára Basiková, nejnovější časosběrný dokument Heleny Třeštíkové, který se přes veřejný obraz ikony české rockové i muzikálové scény dostává k mnohem intimnějšímu portrétu ženy, jež během padesáti let čelila profesním i osobním výzvám s překvapivou otevřeností a sebereflexí.
Z hraných filmů zaujme Bojovník, příběh vysloužilého boxerského šampiona Pavla „Hoffa“ Hoffmeistera v podání Milana Ondríka, který se po letech vrací do světa tvrdého sportu. Tentokrát ale nevstupuje do ringu, nýbrž do klece MMA, kde proti němu stojí obávaný soupeř Béla Kardos.
Rodinné a existenciální téma rozvíjí také Město otců Zdeňka Tyce, příběh otce a syna, kteří spolu sdílejí panelákový byt v Adamově, jméno Richard a jen zdánlivě poklidnou každodennost. Náhlá smrt matky spustí synovu svéráznou iniciační cestu, na níž se potkává metal, Bergman i nečekaná prozření.
Komorní drama s dějinami v zádech pak nabízí Rozvod za časů války litevského režiséra Andriuse Blaževičiuse, v němž oznámení o rozvodu přichází jen pár hodin před ruskou invazí na Ukrajinu. Intimní krize se tak střetává s rozpadem jistot celého regionu a film, oceněný za režii na Sundance, do ní vnáší i záblesky absurdního humoru.
Další část hrané nabídky se pohybuje na území vztahů, trapnosti, svobody a dialogů. Mistryně Bohdana Karáska staví na setkání lékařky Moniky s bývalým manželem Petrem, jemuž chce osobně říct, že čeká dítě. Krátká káva se protáhne do večera a rozhovor dvou lidí, které ztvárňují Marie Švestková a Jiří Havelka, se promění v bilanci toho, co bylo, co být mohlo a co se možná ještě může stát.
Slovenský debut Milovník, ne bojovník Martiny Buchelové naopak sází na energii letního coming-of-age filmu: Andrej chce být hodný, pomáhat babičce a nepít, jenže pak potká Míšu a jeho plán na klidné léto se začne hroutit. Výsledkem má být svobodná, hravá a formálně nápaditá komedie o lásce, trapnosti i odvaze znovu se chovat jako teenager.
Do experimentálnější roviny míří Zpráva pro Minervu 2 Miroslava Krobota a Lubomíra Smékala, mozaika čtrnácti propojených příběhů z omšelého hotelu, kde se potkávají hosté, zaměstnanci, osamělá klarinetistka, nespokojený pár i mimozemšťan vyslaný podat zprávu o stavu Země.
Fantasknější a dobrodružnější polohu zastupuje Vyvolený, divoká absurdní komedie inspirovaná posledním románem Thomase Manna. Potulný loutkář vypráví příběh Gregoria, chlapce zrozeného ze zakázané lásky, který projde sérií bizarních dobrodružství, sedmnáct let stráví připoutaný ke skále a nakonec se stane papežem. V hlavní roli Jana Františka Uhra se má potkávat naivita s odhodláním a radost z vyprávění s bájnou nadsázkou.
Rodinnému publiku je určeno Tajemství džungle, dobrodružství devítileté Elisabeth, která se z internátní školy vrací za rodiči do pralesa a zpočátku vidí džungli hlavně jako nudné místo daleko od města. Když však rodiče musí odjet a malý bratr Leo se ztratí, začne cesta plná opravdových i bájných zvířat, barev a nových přátel. Výrazně intimnější, ale neméně smyslový svět přináší Padlé ovoce, dlouho očekávaný debut režiséra Aung Phyoe z prostředí současného Myanmaru, kde dvě mladé ženy v textilní továrně čelí vyčerpání, sociálnímu útlaku a nemožnosti otevřeně prožívat vlastní touhy.
Dokumentární a hybridní část programu ukazuje, jak široce může domácí či koprodukční tvorba pracovat s realitou. 33 kroků, celovečerní debut Šimona a Anny Domček na pomezí dokumentu a fikce, se vrací k traumatu Milana Daniela, který přežil rasisticky motivovaný útok a po třinácti letech čelí zprávě, že jeho útočník má být propuštěn. Film skládá každodennost, vzpomínky, sny a subjektivní představy do mozaiky o následcích násilí, které nekončí přežitím.
Kdyby se holubi proměnili ve zlato, vítěz dokumentární ceny na Berlinale, je osobní film Pepy Lubojacki o bratrovi a bratrancích žijících bez domova a se závislostí. Natáčení na iPhone, DIY estetika, stylizované vzpomínky, grafické intervence i umělá inteligence tu slouží otázce, kde končí záchrana a začíná bolestné gesto nechat druhého jít. Nácvik revoluce režisérky a herečky Pegah Ahangarani zase skládá dějiny Íránu z pěti portrétů blízkých lidí a přes soukromé osudy se dotýká íránsko-irácké války, revoluce i hnutí Ženy, život, svoboda.
Samostatnou linii tvoří portréty výrazných tvůrčích osobností. Igor a potom Ivana Ostrochovského připomíná Igora Luthera, zásadní postavu slovenské i evropské kamery, jehož práce spoluutvářela filmy jako Vtáčkovia, siroty a blázni, Plechový bubínek nebo Danton. Dynamický i meditativní portrét vznikal za Lutherovy spoluúčasti v posledních měsících jeho života.
Robert Richardson: Bílý ďábel režisérky Jany Hojdové má zase až nepravděpodobnou genezi: někdejší studentka kamery na FAMU oslovila slavného amerického kameramana kvůli diplomové práci a z původního školního tématu se vyvinulo osobní i tvůrčí partnerství. Výsledkem je portrét trojnásobného držitele Oscara a spolupracovníka Olivera Stonea, Martina Scorseseho či Quentina Tarantina. Podoby milostného vztahu ke světu Jakuba Kučery pak v podobě dokumentární eseje sledují Miloše Šejna jako umělce bdícího, ležícího a tvořícího, jehož práce vyrůstá z úžasu a z potřeby citlivě vnímat svět mimo přetlak každodenních vjemů.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
