Marta se rozhodne odejít z toxického vztahu s manželem Milanem a se svými dvěma dcerami hledá útočiště na odlehlém místě u svého stárnoucího otce. Místo očekávaného klidu se však ocitá ve světě jeho podivínské posedlosti blížící se apokalypsou. V rámci příprav na konec světa zapojuje Martu i vnučky do své „školy přežití“. Všudypřítomná divoká prasata, vzpomínky z dětství i sílící pocit, že ztrácí kontrolu nad vlastním životem, se pro Martu postupně mění v noční můru. Marty snaha vzít svůj život do vlastních rukou nabere po nečekaném příjezdu Milana dramatický vývoj, který málem vyústí v tragédii. Tajemné rodinné drama o odpuštění, hledání rovnováhy a o tom, že skutečnou divočinu nenajdeme v lesích, ale v naší vlastní rodině.
Jak zachránit rodinu před koncem světa?
Psychologické rodinné drama Divočina je celovečerním debutem režisérky Evženie Brabcové. Film odvážně otevírá témata, o kterých se v českém filmu příliš nemluví – od toxických vztahů a skrytého domácího násilí až po fenomén prepperství. Přesto se vyhýbá tónu depresivního sociálního dramatu a ponechává prostor pro naději.
“Příběh je částečně inspirován mou rodinou, především otcem, který žil mnoho let na chatě v blízkosti brdských lesů. Hlavní postava Divočiny Marta, matka dvou dcer, odráží mou osobní zkušenost, ovšem jen v určitých rovinách. S násilným partnerem ani s fyzickou agresí ve vztazích zkušenost nemám. Inspirovala jsem se příběhy svých známých. Toxické prvky a různé animozity se ale vyskytují ve všech rodinách,” říká režisérka filmu Divočina Evženie Brabcová. “Osudy našich postav se naplňují na pozadí zdánlivé, neurčité katastrofy. To, že dojde k vychýlení rovnováhy, se může stát takřka ze dne na den. Divočina je drama, které pracuje s prvky absurdity a scénář vznikal dlouho před pandemií. Nemohli jsme tušit, že se i ty nejdivočejší představy mohou tak rychle proměnit v realitu.”
Film Divočina zkoumá propojení toxických rodinných vztahů s širšími obavami z úpadku životního prostředí a společenského kolapsu. Křehký příběh o mezigeneračním odcizení a prepperství se vyznačuje specifickým vizuálním stylem na pomezí realismu a pohádkové surreality. Využívá k tomu mimo jiné tísnivé záběry přemnožených divočáků z fotopastí, které slouží jako metafora strachu z nezadržitelných změn a úzkosti, jež v nás umocnila i nedávná pandemie covidu. Přes tato náročná témata, zkoumaná ale s lehkostí a hravostí, je Divočina především syrovou, intimní autorskou výpovědí o přežití, smíření s minulostí a nalezení naděje uprostřed chaosu.
“Ve filmové branži se občas s nadsázkou říká, že produkčně nejtěžší je točit film s dětmi nebo se zvířaty. Evženiin ambiciózní debut obsahuje obojí a troufnu si říct že dost povedeně. Kromě fenomenálního herectví Honzy Vlasáka, kterého jsem v podobném roli zatím neviděl, v kombinaci s dětskými herečkami, se kterými navázal opravdu velmi autentický vztah a připomněl tak nejen mně, ale i dalším členům štábu vzpomínky na dětství s dědou, mně osobně na filmu nejvíc oslovuje téma prepperství. Film jsme připravovali od roku 2017 a od té doby se všeobecný pocit, že svět není v pořádku, zintenzivňuje a rezonuje ve společnosti čím dál víc. Náš film zkoumá rodinné vztahy právě na pozadí této plíživé hrozby konce světa. Divákům přinese především skvělé výkony Kláry Issové, Juraje Loje a zmíněného Jana Vlasáka, které tvoří absolutní osu celého příběhu. Věřím, že v kombinaci s výrazným stylem kameramana Davida Hofmanna přinášíme zážitek, který diváky osloví a otevře témata, nad nimiž právě v těchto dnech možná sami přemýšlejí,” říká o filmu jeho producent Jakub Rálek.
Na plac filmu se brzy na našem YouTube vydáme v sérii filmů o filmu.
Z Brd před Budapešť do Varů
Snímek se natáčel v autentickém prostředí podzimní české krajiny – mimo jiné v brdských lesích, v okolí Sezimova Ústí, na březích Lužnice, nedaleko Temelína i v architektonicky výjimečném prostoru „Věčná loviště“. Tyto reálné lokace poskytly ideální plátno pro kameramana Davida Hofmanna, jehož práce s přirozeným světlem a dynamickou ruční kamerou vtahuje diváka bezprostředně do děje. Syrovou realističnost navíc střídá nezaměnitelná, až nadpřirozená atmosféra, kterou příběhu dodávají autentické záběry z nočních fotopastí rozmístěných v lese. O tu se přímo na place postarali také zvířecí herci – speciálně vycvičené divoké prase a tři selátka pod vedením handlerky Silvie Gogolycinové. Jedna z prasečích hereček se dokonce spolu s Klárou Issovou vydala na festival do Varů.
Obrazová a atmosférická výjimečnost celého projektu byla umocněna vizuálními efekty a gradingem, které vznikly v renomovaných budapešťských laboratořích NFI Film lab. Ty se v nedávné době podílely například i na oscarovém snímku Chudáčci režiséra Yorgose Lanthimose či na oceňovaném filmu Brutalista. Gradista filmu Divočina László Kovács, gradoval například filmy Saulův syn režiséra László Nemese nebo filmy Ildikó Enyedi. Scénář k filmu byl v roce 2020 oceněn Filmovou nadací jako nejlepší nerealizovaný scénář roku.
Film vstoupí do kin 15. října 2026 v distribuci CinemArtu.
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © CinemArt, Totalfilm Media, Bfilm 2026
