Na první pohled by se mohlo zdát, že zachytit Františka Skálu v jednom filmu je téměř nemožné. Režisér Petr Slavík proto jeho bezbřehou tvorbu nahlíží skrze díla ve veřejném prostoru a sleduje i několikaletý vznik monumentální sochy psa Vulpes Gott. V rozhovoru popisuje šestiletou cestu filmu, hledání jeho výsledného tvaru i to, jak se do něj otiskly Skálova svobodomyslnost, spontaneita a schopnost proměnit nečekanou situaci v další tvůrčí příležitost.
František Skála není člověk, který by stál o nějakou velkou publicitu, natočit o něm rovnou film by se mohlo zdát jako nemožné. Co sehrálo roli, že kývnul? A co byl úplně první impuls, aby vznikl film o Skálovi?
S Frantou se známe už skoro 50 let, máme spoustu společných známých a kamarádů, potkáváme se při celé řadě příležitostí. Několikrát jsme už i spolu natáčeli, v roce 1999 jsem dělal hodinový dokument o Tvrdohlavých a pak také nějaké sekvence do cyklu o Alternativní kultuře.
Myslím, že to bylo v únoru 2020, zrovna vypukl covid, jsme byli s partou kamarádů na lyžích v Krkonoších, on mi tam vyprávěl o tom, jak chystá monumentální sochu malého pejska. Já jsem mu navrhl, že bychom toho mohli využít, zkusit sehnat peníze a natočit celovečerní film pro kina, kde by vznik toho psa mohl být jakýmsi leitmotivem, spojovacím článkem celé jeho tvorby.
Jak dlouho film vznikal, kolik dní a na jakých místech jste natáčeli, co se oproti původním plánům nepodařilo či naopak podařilo zachytit nečekaně a proč jste se rozhodli vystavět film právě kolem Skálových děl ve veřejném prostoru?
Film vznikal šest let. Jako obvykle nejdéle trvá sehnat peníze. Já jsem začal, ještě před tím, než se to povedlo, sám natáčet postupný vznik té sochy psa Vulpes Gott a některé další akce. Původní koncept zahrnoval všechny možné Frantovy umělecké aktivity včetně všemožných tvůrčích peripetií počínajících třeba tím, jak ve čtyřech letech jezdil na tříkolce a sbíral brouky. Trochu jsme se s tím trápili, až jsme pochopili, že všechno se do jednoho filmu prostě nevejde. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že to celé skrečujeme. Jenže to už byl pes natočen celý až po vernisáž v Drážďanech, a i některé další věci, navíc mezitím jsme získali grant od fondu kinematografie, a tak mi přišlo líto, aby to všechno přišlo vniveč. Napadlo mě tedy soustředit se jen na díla pro veřejný prostor, což ten pes taky je, a tím tu bezbřehost omezit. No a Franta souhlasil.
Podle jakého klíče jste vybrali Skálovy objekty, které diváci ve filmu diváci uvidí?
K výběru jsme žádný konkrétní klíč nebo přesná kritéria neměli. U některých objektů bylo dopředu jasné, že tam být musí – Prastánek, Rajská zahrada. Některé objekty se tam dostaly, protože rámovaly časovou osu od nejstaršího po nejmladší – dnes už neexistující socha ve Veltrusích, až po pavouka u Národního divadla. Jiné díky své zvláštní historii, práci s materiálem atd. O psu už řeč byla.
Do jaké míry ovlivnil obsah filmu sám František Skála? Vznikala například nějaká odbočení z vaší původní představy ohledně obsahu filmu na popud samotného umělce?
Co se týká těch objektů, tak výběr byl dopředu jasný a toho jsme se drželi. Ale samozřejmě během natáčení přichází nápady, to je u dokumentu běžné. Například Franta nechce být natáčen při vlastní práci, protože ho to ruší a já jsem zas nestál o to, natáčet ho, jak předstírá, že tvoří, jak se to většinou dělá. Producentku a dramaturgii Natašu Slavíkovou ale napadlo, že mu dáme iPhone, aby se příležitostně natáčel sám. Z toho vzniklo pár zajímavých záběrů a situací.
Také z některých původně plánovaných záležitostí sešlo. Film měl vrcholit Frantovou velkou soubornou výstavou v Drážďanech, která se nakonec neuskutečnila, ale Franta pak přišel s originálním řešením, jak ji do filmu dostat. K dalším změnám pak došlo při střihu, kdy jsme pocítili potřebu poněkud rozbít tu pevnou, předem vymyšlenou strukturu a začínaly se nám tam vkrádat věci, se kterými jsme původně nepočítali. To se týká kromě jiného hlavně hudby.
S tím souvisí i míra spontaneity F. Skály – přistupoval k natáčení spíše jako k performance, nebo se raději držel přesných mantinelů?
Franta je živel, ale zároveň má myslím silně vyvinutý smysl pro odpovědnost. Sám to přesně vystihuje ve své písničce „Musíš bejt temnej“, kterou ve filmu zpívá, ve verši: „Mezi zemí a nebem, ocitám se většinou, mezi sebe a tebe, stavím duši nevinnou, prostor mezi chlebem, vyplňuji slaninou, zodpovědnost povinnou, vyvažuji kravinou“. Takže on se na jednu stranu disciplinovaně držel plánu, ale na straně druhé nikdy nepromarnil příležitost využít překvapivým způsobem příležitosti, která se nečekaně objevila.
Jak vznikl nápad oslovit k prologu filmu filozofa Miroslava Petříčka? Co jste tím chtěli jako tvůrci říct? Co je pro vás a pochopení kontextu jeho slov nejpodstatnější?
Miroslav Petříček je myslím velkým obdivovatelem Frantovy tvorby. Do jedné publikace o něm před lety napsal krásný text, kde ale ani jednou nezmiňuje jeho jméno, nepíše, jak je Franta výjimečný, originální, takový nebo makový, a přitom velmi přesně vystihuje, co je na Frantově tvorbě podstatné. To mě zaujalo, protože já jsem nechtěl ten film postavit na výpovědích odborníků, kolegů či přátel, kteří by vedli obvyklé chvalozpěvy. A tak jsem Miroslava požádal, zda by nám zvolené téma pár větami nezasadil do příslušného kontextu. A tou krátkou výpovědí, kterou film otevíráme, to udělal naprosto přesně. Totiž jestli tu téměř neuchopitelnou mnohost Frantových aktivit něco spojuje, pak je to svoboda. Franta se nenechá omezovat ani společenskými ani uměleckými konvencemi, navyklými způsoby myšlení, vlastnostmi materiálů, pravidly, prostě v tom, co dělá a vlastně i jak sám žije, je zcela svobodný. A o tom je také náš film.
Snímek Veřejný prostor Františka Skály právě nyní uvádí v kinech Pilot film.
V průběhu srpna, září a října jsou připraveny speciální projekce pro veřejnost v Praze, Slavonicích, Telči, Českých Budějovicích, Uherském Hradišti a Boskovicích spojené s debatami se samotným Františkem Skálou a jeho koncerty s kapelou Třaskavá směs, s níž vystupuje také ve filmu, či s M.T.O. Universal.
Pro přehled speciálních projekcí rozklikni
10. srpna v 18:30
Kino Pilotů, Donská 19, Praha 10
Po projekci debata s Františkem Skálou.
11. srpna ve 20:30
Kasárna Karlín, Prvního pluku 20/2, Praha 8
Po projekci debata s Františkem Skálou.
13. srpna ve 20:00
Filmová Renesance Slavonice – zahajovací projekce
Po projekci debata s Františkem Skálou a režisérem Petrem Slavíkem.
14. srpna v 16:00
Orlovna Telč, Štěpnice, Jihlavská 77
Po projekci debata s Františkem Skálou.
Prázdniny v Telči
František Skála a Třaskavá směs (koncert)
15. srpna v 19:30
Kino Kotva – České Budějovice, Lidická tř. 2110
Po projekci debata s Františkem Skálou.
10. září v 18:00
Kino Hvězda – Uherské Hradiště
Po projekci debata s Františkem Skálou.
15. září v 19:00
Lucerna Music Bar, Praha
František Skála a M.T.O. Universal (koncert)
17. září ve 20:00
Zach’s Pub, Plzeň, Palackého nám. 2
František Skála a Třaskavá směs (koncert)
18. září v 19:30
Divadlo Dobeška, Praha, Jasná I 1186
František Skála a Třaskavá směs (koncert)
17. října
Boskovice (místo a čas bude upřesněno)
František Skála a Třaskavá směs (koncert)
Tenhle článek čerpá z důvěryhodných externích zdrojů, případně je naším společným dílem. Když se na něčem shodneme, schováme se prostě za redakci. A občas píšeme všichni dohromady. Tohle je jeden z těch případů.
foto/video: © V. Hamouz, Pilot film 2026
zdroj: M. Reková, K. Bobková
