Recenze: Na jednu noc alias „sexuální Očista“ je zábavná pitomost s neodolatelným šarmem

Už teď si můžeme být jistí, že s romantickou komedií Na jednu noc se budeme setkávat na různých žebříčcích nejhorších filmů letošního roku. V Americe, kde šel snímek do kin s čtrnáctidenním předstihem oproti Česku, už si vybudoval pozici toho titulu, na nějž se přímo musí nadávat. A čím víc a jízlivěji, tím líp. Ale to bychom nebyli my, abychom si zase jednou neusmysleli, že budeme za ďáblova advokáta. Ne, nezačneme vás přesvědčovat o tom, že tenhle absurdní flák je utajené veledílo. Je ale takový hřích si tuhle pitomost užít?

Tomu říkám očista

U Na jednu noc provokuje už její námět, díky němuž si rychle vysloužila přezdívku „Sex Purge“ na počest populární thrillerové série, v níž se jeden den v roce smí páchat takřka veškeré násilí. Scenárista Travis Braun rozpracoval brilantní nápad, že fašistická americká vláda na jednu noc povolí jinak přísně zakázaný nemanželský sex.

Nemělo by nás to ale zas tak moc překvapovat. Purge, v češtině známá jako Očista, se nečekaného druhého života dočkala na komunitních fanfiction platformách, především v crossover sekcích, kde desítky tisíc teenagerek snily o tom, jak budou během hrůzné noci čelit násilí spolu se svým oblíbeným fiktivním charakterem, hercem či popovým idolem. Sexuální fantazie se na Očistu nalepily zcela organicky a samovolně a přerostly oficiální franšízu. Jen nikoho nenapadlo, že by byl nějaký filmový producent tak choré mysli, aby se s tím pokoušel pracovat i v kontextu mainstreamové velkoprodukce.

Inu… Kdo se směje teď?! Sex Purge je zde! I když zbavená násilí, soustředěná výhradně na sex. Tedy s tím háčkem, že režisér Will Gluck se nechal slyšet, že přestože má rating R, tedy do sedmnácti jen s rodiči, rozhodl se na poslední chvíli vystříhat ty nejvíce explicitní scény, protože se přece ví, že Gen Z je nesnáší. Takže sice dorazila Sex Purge, ale bez sexu a bez Purge. Je tedy divu, že tu máme jeden z největších komerčních a kritických propadáků roku? Kdo by něco takového mohl brát vážně?

Logistika Sex Purge

Při pohledu na dosavadní reakce se však zdá, že snímek berou podezřele vážně takřka všichni, kdo se k němu vyjadřují. Je neuvěřitelné, kolik filmtokerů a mainstreamových kritiků se rozhodlo k Na jednu noc přistoupit tak, že na férovku analyzují motivace fašistické vlády zakazovat veškerý sex a následně ho povolovat na jediný den. Zkoumají logiku a logistiku takového rozhodnutí a po zralém zvážení docházejí k názoru, že, a teď pozor: tenhle film nedává vůbec smysl! Tohle by se prostě nikdy nemohlo stát!

Uf… Současná populární kritika je vážně ve slepé uličce s její doslovností a fixací na realistické mechanismy. Jako by se během posledních dvou dekád nestihl vzedmout a opět splasknout fenomén teen dystopií, jež zas a znovu demonstrovaly, že v kontextu tvorby pro mladé jsou fašistické režimy utlačující společnost na základě stále absurdnějších premis stálicí. Jejich přítomnost pak neslouží politické alegorii, ale individualistické fantazii o vzepření nespravedlivému systému. To, že tento systém nedává smysl, je úplně jedno.

Na jednu noc jde v principu podobnou cestou jako Hunger Games a zástup jejich klonů, ovšem s tím, že se nerozvíjí jako dystopie a tento aspekt tvůrce v nejmenším nezajímá. Slouží pouze jako záminka k tomu, aby měla ústřední dvojice Monica Barbaro a Callum Turner záminku bloudit v noci městem a hledat za každou cenu někoho, s kým se vyspat. Během toho na sebe narážet a kvůli počáteční nevraživosti se odmítat, než se do sebe zamilují. (Pozor, spoiler, pokud jste nikdy neviděli žádný film.)

Námětem se tedy snímek podobá teen dystopii, svým pojetím a atmosférou ale připomíná spíš romantické komedie přelomu století. To je možná důvod, proč si snímek nenašel své publikum. Při přečtení high conceptu možná člověk čeká, že se hrdinové pustí do boje proti fašistické vládě a budou se pokoušet proti mandátu bojovat. To se ale v nejmenším neděje, oba protagonisté sice konzervativním kongresem pohrdají, ale nemají ani pomyšlení na to, aby proti němu vystupovali – status quo není nikdy napaden. Jde zkrátka o záminku k tomu, aby se Barbaro a Turner dali do pohybu.

V jiné době to mohla být klasika

A nezbývá než uznat, že právě v tomto ohledu funguje výsledek o dost lépe, než bychom si po počátečních reakcích troufali hádat. Oba herci mají obrovské charisma a patrnou vzájemnou chemii, takže jejich kličkováni New Yorkem nepostrádá šarm ani chytlavost. Ve filmu možná není příliš momentů, kdy by se člověk nahlas smál, a pár vtipů nepřistane, celková atmosféra je ale příjemná a uvolňující. Proto taky nevadí, že chybí nějaké agresivnější sexuální scény, které by tuhle limonádu zbytečně pepřily.

Možná, že by bylo nakonec nejlepší, kdyby se scenárista rozhodl motivovat své hrdiny přízemněji a zcela si odepřel dystopický sci-fi (protože všichni mají kouzelná tetování) aparát. Třeba tak, že by postavy uzavřely sázku o to, že se přes noc za každou cenu s někým vyspí. Měly by pak důvod chovat se úplně stejně a film jako produkt by byl pro publikum méně matoucí.

Protože to za negativní reakcí vidíme především: zmatení publika a jeho potřebu cpát čtverhrannou kostku do trojúhelníkového otvoru. Sci-fi pozadí mělo nejspíš dílo ozvláštnit a dovolit mu víc vyčnívat v marketingu, nakonec ale strhává pozornost a vyvolává očekávání a nároky, jaké dílo nechce plnit. Využít tento námět by dávalo větší smysl, kdyby se tvůrci třeba rozhodli pro mnohem větší ztřeštěnost a k námětu přistoupili s parodickým ostnem. Oni ale budují komedii jako mix Když Harry potkal Sally a Něco na té Mary je, která se nebere vážně, ale ani neshazuje své emoce.

Přesto si trochu myslíme, že kdyby Na jednu noc odpremiérovalo v roce 1998, narazilo by na mnohem vstřícnější ekosystém, do nějž by elegantně zapadlo. Možná v míře, že dnes bychom na něj vzpomínali jako na trochu pitomou, přesto nesmrtelnou romantickou klasiku. Cinefilové by nad ní možná ohrnovali nosem, celá generace publika by k ní ale cítila nostalgii a vstřícnost. V roce 2026 tu máme odmítnutí a posměch. Možná to je přirozené, ale možná to je trochu škoda. Protože v tomhle filmu je hlavně díky hercům a o dost víc dobrého, než se mnozí tváří. A jedná se o veskrze příjemnou podívanou.

foto/video: © CinemArt 2026

Na jednu noc
One Night Only
USA, 2026, 103 min
Česká premiéra: 20. 8. 2026, CinemArt
Režie: Will Gluck
Scénář: Travis Braun
Kamera: Yaron Orbach
Hudba: Este Haim, Christopher Stracey
Hrají: Monica Barbaro, Callum Turner, Molly Ringwald, LeVar Burton, Maya Hawke, Julia Fox, Charlie Gillespie, Michelle Hurd, King Princess, Quintessa Swindell
Produkce: Will Gluck, Jacqueline Monetta
Střih: Robert Nassau, Tia Nolan
Zvuk: Greg Orloff, Jon Wakeham
Scénografie: Scott Kuzio, Marci Mudd
Kostýmy: Jacqueline Demeterio