Recenze: Opuštěný ukazuje nebezpečí fanatismu na sociálních sítích a odhaluje víc než mechanismus islamistického zločinu

Do českých kin se dostává nepříjemné, přesto důležité francouzské drama Opuštěný o případu francouzského učitele, který se v důsledku promítnutých karikatur proroka Mohameda a následné štvavé kampaně na sociálních sítích stal před šesti lety terčem fatálního útoku radikálního islamisty. Snímek sleduje jedenáct dní postupně eskalující události a hledá, kde se přesně stala chyba a jak se dalo pomoct člověku v ohrožení.

Vždyť tam ani nebyla!

Učitel Samuel Paty (Antoine Reinartz) se v roce 2020 rozhodl během výuky společenských věd jako součást lekce o svobodě projevu promítnout i karikatury proroka Mohameda magazínu Charlie Hebdo, které už ve Francii způsobily nemálo pozdvižení i násilí. Muslimským studentům, kteří by se cítili dotčeni, dal možnost opustit na okamžik učebnu, což si někteří z nich vyložili jako „učitel nás vyčlenil z výuky, aby mohl ukazovat materiál proti nám.“

Paty měl naštěstí v komunitě tak dobré postavení, že se po promluvě s rodiči vše začalo rychle urovnávat. Potíž přišla až na základě rebelie čerstvě vyloučené dívky, která toho dne ani nebyla ve škole. Když o události slyšela, vytvořila si v hlavě její fantaskní verzi, v níž rasistický učitel týrá své studenty a mstí se těm, kteří se mu postaví – příhodný příběh, jímž mohla otci vysvětlit svůj trest.

Jak tomu tak bývá, rodič, snažící se za každou cenu ospravedlnit své dítě, jí do písmene uvěřil a postoval rozhořčené video na sociálních sítích o zákeřném učiteli, který může beztrestně šikanovat žáky. Toho se po chvíli lokální virality chopil radikální islamistický aktivista, jenž dělal vše proto, aby v muslimské komunitě rozdmýchal kauzu. Ta bohužel skončila učitelovou brutální vraždou z rukou osmnáctiletého původem ruského mladíka. Tato událost je pak ve středu hrůzu nahánějícího očekávání metodického díla režiséra a scenáristy Vincenta Garenqa.

Mechanismus radikalizace

U filmu jako Opuštěný hraje vždycky roli nejen jeho izolovaná kvalita a podoba, ale i jeho pohyb veřejným prostorem. Je například patrná až úpěnlivá snaha filmařů, aby se jejich práce nemohla stát nástrojem islamofobní agendy. Tato snaha je jistě nevyhnutelně odsouzená k neúspěchu, nikdy totiž nesmíme podceňovat schopnost některých členů publika z ideových důvodů nadinterpretovat a dezinterpretovat dílo. Přesto slouží scénáři ku cti, jak moc si dává pozor na to, aby ukázal, že sentiment celé kampaně není reprezentativní pro uvažování většiny muslimů. Celé haló ostatně rozpoutá jediný otec povzbuzovaný parazitujícím radikálem, zatímco zbytek rodičů stojí za Patym.

Vlastně lze říct, že film zobrazuje akt islámského extrémismu, přesto islámský extrémismus není jeho hlavním zájmem. Nesledujeme jeho kontext, historii ani přesný tvar a nemůžeme ho na základě viděného kvantifikovat ani kvalifikovat – událost sledujeme z úhlu pohledu člověka, který se islamistické radikalizaci nevěnuje a nesleduje ji, odehrává se tedy mimo jeho zorné pole. Mnohem víc sledujeme univerzálnější mechanismus šíření agrese a dezinformací prostřednictvím sociálních sítí, jenž se v tomto konkrétním případě stal nástrojem náboženské agrese, nicméně je jako platforma otevřený bezpočtu dalších záminek.

Zdůrazňujeme, že v textu hodnotíme děj tak, jak je představen, a neverifikujeme jeho historickou ani faktickou přesnost.

Opuštěný má svým zacílením blízko třeba k Vinterbergově Honu s Madsem Mikkelsenem, kde je hrdina rovněž křivě obviněn tentokrát z pedofilie a čelí stupňující se ostrakizaci. Porovnat to můžeme třeba s dokumentem O otcích a synech, popisujícím mezigenerační předávání hodnot nejradikálnějších odnoží islámu – takový film má smysl sledovat jako vhled do této formy radikalismu. Takové rozlišení volíme, protože nám umožňuje s filmem pracovat aktivním způsobem a vyvozovat z něj důsledky. Když ho budeme sledovat výhradně jako dokumentaci islámského zločinu, o principu celé události se moc nedozvíme. Mnohem smysluplnější je sledovat proces šíření a zneužití toxické dezinformace a následné potenciální důsledky.

Na rozdíl od již zmíněného Honu se například Paty nestává vyvrhelem, jak trochu vágně naznačuje titul filmu – během celé kauzy nenastává okamžik, kdy by na jeho straně nestála většina komunity, a to včetně jejích muslimských členů. Vystupuje proti němu výhradně hlasitá menšina na sociálních sítích. V bezprostředním okolí protagonisty vidíme jednoho pomýleného učitele, který se proti němu postaví, vedení školy a řada institucí ho však (i když unaveně) do posledního okamžiku podporují. Paty také nečelí žádným kariérním následkům. I proto bylo nebezpečí tak moc podceněno.

Na první pohled se zdálo, že učitel má všechnu pomoc, kterou potřebuje. Princip titulní opuštěnosti spočívá především v neochotě policejních a prevenčních složek alokovat prostředky na ochranu člověka, který je ve zjevném ohrožení na základě extrémistické hrozby. Věřily, že jde o bouři ve sklenici digitální vody, která po pár týdnech odezní. A měly skoro pravdu – netrefily se o jediného člověka a jediný den před začátkem prázdnin. Jenže víc nebylo potřeba.

Hlavně opatrně

Důsledné zobrazení celého tohoto principu je největším přínosem filmu. Výtky můžou směřovat k již zmíněné snaze o korektnost, která vede k občasnému dojmu sterility a didaktičnosti. A to jak na straně již zmíněného zdůrazňování nevinnosti většiny muslimů, tak z opačného ranku ohledně absence jakékoliv viditelné islamofobie, kterou nevyjeví žádná z postav ani v okamžiku pochopitelné frustrace. Celý film projevuje tendenci k určité oboustranné „taktnosti“, která je však pochopitelná, pokud tvůrci chtějí, aby bylo publikum schopné k látce přistoupit s relativně chladnou hlavou a analytickým odstupem. Scenáristická i stylistická přehlednost a funkčnost vévodí každému rozhodnutí.

Dalším potenciálním problémem při sledování může být pasivita a dokonce častá absence protagonisty, kterého jako člověka prakticky nepoznáme a nikdy mu doopravdy nevidíme do hlavy. Paty je vykreslený jako „roztomilý suchar“, člověk bez silné viditelné emocionality. Z náznaků jeho soukromého života můžeme vytušit, že je rozvedený a má malé dítě, ale tím to končí. Když pak celá situace propukne, hrdina se k ní vlastně moc nevyjadřuje nad rámec toho, že vždy na požádání převypráví svojí pravdu a plní pokyny šéfové a dalších autorit ohledně správného postupu. Ředitelka školy (Emmanuelle Bercot) je mnohem akčnější než on a během některých pasáží filmu s ní i trávíme víc času.

Možná se jedná o záměr tvůrců, kteří chtěli celou kauzu prezentovat v co nejčistší podobě a nikoliv skrze hrdinovu subjektivitu. Paty představuje absolutní ztělesnění neutrality ve všech ohledech a nemáme o něm a jeho záměrech v nejmenším pochybovat. Většinu filmu pak sledujeme z ptačí perspektivy putovat informace vzduchem, často bez přítomnosti a přispění nám známých postav. Vracíme se k tomu, že předním zájmem tvůrců je zřejmě pokrýt mechanismus šíření dezinformací, jemuž ustupuje i tradiční dramatická uspokojivost. Za nás je to daň, kterou má smysl zaplatit, protože právě v tomto ohledu vzniklo užitečné a podnětné dílo.

foto/video: © CinemArt 2026

Opuštěný
L’Abandon
Francie, 2026, 100 min
Česká premiéra: 17. 9. 2026, CinemArt
Režie: Vincent Garenq
Scénář: Vincent Garenq
Kamera: Renaud Chassaing
Hudba: Nicolas Errèra
Hrají: Antoine Reinartz, Emmanuelle Bercot, Nedjim Bouizzoul, Etienne Guillou-Kervern, Azize Kabouche, Marie-Sohna Condé, Barbara Bolotner, Alexandre Blazy
Produkce: Stephane Simon, François Kraus, Denis Pineau-Valencienne
Střih: Aurique Delannoy
Zvuk: Serge Rouquairol, Jean-Paul Hurier
Kostýmy: Marie-Laure Lasson