Steven Soderbergh rád plive nenápadné filmy, po kterých nadšeně skáčou cinefilové a zařazují je na seznamy nejlepších zážitků roku bez ohledu na to, jak málo širokého publika oslovují. Tak jsme ostatně učinili i my s jeho loňskou špionážní hříčkou Operace Black Bag. Během stejné sezóny dokončil i drama Christopherové, jež se však na většinu trhů dostává až nyní. A ne, ani tentokrát nechystáme setřást filmový snobismus a budeme vás mermomocí tlačit do sedaček.
Poslední šance
Lori Butler (Michaela Coel) je nenápadná mladá malířka, jíž se nepodařilo prorazit profesionálně. Umělecké ambice musí dotovat z řady více či méně důstojných vedlejšáků, což se snaží snášet s hlavou vztyčenou a nadějí, že se to někdy změní. A právě taková šance se nyní otevírá.
Oslovuje ji někdejší spolužačka Sallie (Jessica Gunning) se svým bratrem Barnabym (James Corden), kteří znají méně veřejný talent, jímž Lori oplývá: schopnost dokonale imitovat umělecký rukopis. Sallie a Barnaby jsou vykutálenými potomky slavného malíře Juliana Sklara (Ian McKellen), který během svých zlatých let získal status superhvězdy a obstojné bohatství. Krom vlastní tvorby mu dopomohla i role porotce v populární malířské reality show, v níž proslul jako nekompromisní kat.
V uměleckém světě se přijetím této cirkusové pozice zdiskreditoval, nemluvě o jeho klesajícím nasazení a výkonu. Poslední roky tedy žije zahořkle a izolovaně, přivydělává si namlouváním vzkazů pro fanoušky reality TV a ze všeho nejvíc pohrdá právě svými potomky. Ne bezdůvodně je považuje za supy, kteří čekají na jeho smrt a shrábnutí dědictví, z nějž však v tuto chvíli už mnoho nezbývá.
Tedy s jednou výjimkou. Na půdě malířova domu se pod vrstvou zaprášených hadrů skrývá světem neviděná série Christopherů, kterou na vrcholu své slávy přislíbil obdivovatelům, nikdy ji však neodhalil. Svět nyní neví, v jakém stavu malby jsou, zda jsou vůbec dokončené a zdali splňují očekávání. Budoucí dědici vědí, že se jedná o hrubě načrtnuté návrhy, po Lori tedy chtějí, aby Julianův dům infiltrovala jako pečovatelka a malby sama dokončila. Po umělcově jistě brzké smrti pak budou slavnostně objeveny a zpeněženy.
Proč to vlastně děláme?
Pro Lori nejde jen o možnost vydělat si peníze, ale i osobní pomstu: Julian pro ni představuje vše špatné na umělecké branži i společnosti. Kdysi talentovaný a inspirativní malíř a paragon progresivce během let degradoval v zapšklého starce pohrdajícího vším a všemi. Jeho jed se pak šířil z televizních obrazovek na generaci mladých umělců, které ponižoval a urážel, jako by to nebyl on, kdo ztratil veškerý svůj smysl.
Když se s ním setkává, je právě takový, jakého ho čekala – grandiózní muž, který neodolá možnosti poslouchat vlastní hlas a bez ustání se snaží mít nad druhými navrch. Svou aktuální irelevanci si uvědomuje, na to mu mysl ještě slouží dost, a jeho sebeobrana je nekonečný útok. Plán na tajné dokončení Christopherů se provalí takřka okamžitě, nicméně Julian je Lořinou zjevnou inteligencí a talentem ve své samotě tak zaujatý, že místo aby ji vyhodil, se s ní pouští do souboje o dominanci.
Přestože Coel je talentovaná herečka a Lori je zajímavá postava s bohatým vnitřním světem, tenhle film patří jednoznačně Ianu McKellenovi, který plně využívá své shakespearovské know-how k oživení postavy, která pod vrstvami performance skrývá člověka žijícího v bolesti a samotě. Soderbergh není tak banální, aby se celý film nesl ve znamení smíření a romantizace – naopak je z něj patrné, že bez ohledu na to, kolik empatie vůči Julianovi pocítíme, je to on, kdo je strůjcem svého osudu. Nešťastná láska a ubývající léta vám nedávají právo chovat se jako on. Ale přestože Lori, jakožto progresivní umělkyně, z principu pohrdá vším, co nyní Julian symbolizuje, stejně v něm nalézá jiskřičky lidské hodnoty, které možná ještě není zcela pozdě rozdmýchat.
Stačí málo
A to je nakonec vše, co potřebujeme. Jednu lokaci, dva talentované herce, z nichž většinu stopáže mluví jen jeden z nich, a přesvědčivou výchozí situaci. Scénář Eda Solomona není vyloženě objevný, přesto se mu daří předvést několik podnětných monologů o smyslu uměleckého sebevyjádření, ale i lidské sounáležitosti. Na intenzitě tato možná trochu moc „velká“ témata získávají hlavně díky přesvědčivosti postav.
Shodou okolností máme v jednom týdnu dvě premiéry, jež se i přes žánrovou odlišnost vyznačují podobným principem. Hororový Resident Evil Zacha Creggera a právě Christophery. Jedná se o filmy, jejichž tvůrci vykazují sebevědomou důvěru v jednoduchost a přímočarost. Většina tvůrců by asi cítila potřebu svou práci nějak opentlit, rozšířit, udělat složitější a obsáhlejší, aby měl divák pocit větší plnosti. Možná ale, že právě to by byla největší možná chyba, jak zážitek rozmělnit a ztratit. Na rozdíl od mnoha jiných Soderberghových počinů tedy nečekejte sérii dějových zvratů, ale důslednou cestu do jádra jednoho vztahu.
-
Režie
-
Scénář
-
Kamera
-
Herci
-
Hudba
Christopherové (2025)
Další nenápadná sofistikovaná pecka od Stevena Soderbergha, který se tentokrát vykašlal na nápadité filmařské koncepty a místo toho dal prostor herecké ikoně Ianu McKellenovi svůj talent, jehož prostřednictvím vede monolog o smyslu uměleckého sebevyjádření. Je to ve vhodné okamžiky fajn, je to drásavé, je to vtipné.
Absolvent žurnalistiky na FSV Univerzity Karlovy a filmový publicista prověřený několika médii. Spíš než číselné hodnocení u filmu rád hledá a nabízí cesty, jak jej číst. Každý snímek podle něj má hodnotu v rámci svých vlastních pravidel.
foto/video: © Aerofilms 2026
Christopherové
The Christophers
USA, 2025, 100 min
Česká premiéra: 17. 9. 2026, Aerofilms
Režie: Steven Soderbergh
Scénář: Ed Solomon
Kamera: Steven Soderbergh
Hudba: David Holmes
Hrají: Ian McKellen, Michaela Coel, James Corden, Jessica Gunning, Daniel Fearn, Le Fil
Produkce: Iain Canning
Střih: Steven Soderbergh
Scénografie: Antonia Lowe, Sam Stokes
Kostýmy: Eleanor Baker
