Recenze | HASTA LA VISTA

04. 10. 2012

Komedií, které mají jako leitmotiv strastiplnou cestu paniců za sexem či láskou vzniklo už nepočítaně. Ale aby hlavním a vlastně jediným hendikepem aktérů byla nemoc či tělesné postižení, to tu zase tak často nebývá. Film režiséra Geoffreyho Enthovena nám takový pohled nabízí. A přestože by se mohlo zdát, že to nebude cesta příliš veselá, opak je pravdou.

HASTA LA VISTA (Foto: AČFK)

Philip (Robrecht Vanden Thoren) je paraplegik, dobrák Jozef (Tom Audenaert) je slepý a Lars (Gilles De Schrijver) má nádor a umírá. Nikomu z nich pak dlouhodobě nezvedá náladu panictví. Jednoho dne se ale dozvědí o možném řešení v podobě podniku, který nabízí sexuální placené služby postiženým. Jejich rodinám se představa, že by měly samotný trojlístek pustit na cestu do Španělska, vůbec nezamlouvá (a to ani netuší, jaký má být její skutečný cíl), ovšem když si přátelé obstarají notně svéráznou řidičku a opatrovatelku Claude (Isabelle de Hertoghová), nakonec přeci jen směle vyrazí vstříc ukojení. Jenže jak už tomu velí odvěké tradice road movie, jejich cesta bude vlastně důležitější než cíl.

Nedávno uvedla jiná distribuční společnost v našich kinech francouzský velehit Nedotknutelní. I on má hlavní hrdiny s hendikepem. Jeden hrdina je sociálně vyloučený a druhý může hýbat jen hlavou. Narozdíl od HASTA LA VISTA jsou ale některé vtipy prvoplánové.
V Enthovenově snímku je hlavní devizou především dokonale propracovaný scénář Pierra De Clercqa.

HASTA LA VISTA (Foto: AČFK)

Mix trpkého životního údělu, absence sebelítosti hrdinů, jejich životní elán a energie, kterou jim může leckterý zdravý člověk závidět. A také schopnost shazovat sám sebe je pro postižené lidi pověstný. Ulehčují tak život nejenom sobě, ale i nám zdravým, kteří se kolikrát neumíme v jejich společnosti chovat normálně.

HASTA LA VISTA – Zajímavost
Film se od podobných snímků liší především tím, že vychází ze skutečných událostí. Pětadvacetiletý Američan Asta Philpot, žijícící ve Velké Británii, a od narození těžce fyzicky postižený, absolvoval v roce 2006 během dovolené s rodiči ve Španělsku i návštěvu ve specializovaném nevěstinci pro postižené a sám tvrdí, že to byla zkušenost, která mu změnila život. Začal poté vyzývat na internetu další postižené, aby tuto cestu absolvovali také a právě na základě putování trojice nemocných mladíků vznikl dokument BBC For One Night Only, který v roce 2007 vzbudil na ostrovech notnou pozornost.

HASTA LA VISTA (Foto: AČFK)

Režisér vede celou hereckou partu skvěle. A nutno říci, že výborný casting tvůrcům určitě také pomohl.
HASTA LA VISTA umí mixovat vážné momenty s humornými, umí tiše vyslovovat životní pravdy i trpkost. Vyhýbá se ale americkému velikášství a patosu, který by filmu tohoto typu neslušel. V něčem mi připomněl, snad svou atmosférou, můj oblíbený německý film Klepání na nebeskou bránu.

HASTA LA VISTA (Foto: AČFK)

Ale příběh tří postižených mladíků je přesto velmi originální, svěží a opět potvrzuje ono známé rčení, které by si každý zdravý a schopný jedinec měl uvědomit: „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř!“

Hasta La Vista je určitě jednou z nejlépe napsaných komedií letošního roku. Pachuť z leckterých panických zámořských nesmyslů se vám rozplyne během prvních minut tohoto skvělého snímku.
Film získal Cenu diváků na letošním festivalu ve Varech.