Jan Prušinovský má za sebou coby autor a režisér několik velmi úspěšných televizních seriálů (Okresní přebor, Čtvrtá hvězda) a je jednoznačně vnímán jako autor velmi progresivní. Přestože jsou jeho projekty komerčně zajímavé, vymyká se zavedené komerční dvojici Hřebejk-Vejdělek. A to velmi razantně. Z jeho filmů a televizních věcí totiž nejsou cítit kompromisy na dálku. Pokud nějaké jsou, nesráží úroveň díla. Prušinovský prostě umí držet vlastní laťku stále dostatečně vysoko.
Kobry a užovky (foto: Falcon)
Na scéně máme dva bratry. Kobra je feťák (Kryštof Hádek), Užovka (Matěj Hádek) ho věčně tahá z průserů. Navíc cítí, že má poslední šanci udělat něco se svým životem. Otevře si s kamarádem obchod s oblečením a začíná se mu dařit. Tah na branku mu ale pravidelně narušuje jeho nezodpovědný bratr. Když Užovkova trpělivost přeteče, rozhodne se bratrovi udělit lekci. Situace se ale vymkne kontrole…
Kobry a užovky (foto: Falcon)
Kobry a užovky nejsou komedie, jak by se mohlo zdát z traileru. Není to ani sociální drama slámovského střihu. Je to plnokrevné drama s komickými prvky. Humor je tu občas nekompromisní, černý a někdy až velmi bolestný. Ale přirozený a funkční.
Scénárista Jaroslav Žváček staví do popředí vztah ústřední dvojice. Vše se točí kolem bratrů, kteří spolu svádějí mnohdy velmi těžký boj. Příčinou je jejich neutěšená sociální situace. S tou se každý z nich vyrovnává po svém.
Narozdíl od oceňovaných Čtyř sluncí jsou Kobry a užovky mnohem sofistikovanější, umí vytáhnout na světlo vše podstatné a udržují diváka velmi bdělého po celou dobu.
Kobry a užovky (foto: Falcon)
Jaroslav Žváček by mohl na filmových školách učit, jak dokonale vystavět postavu. Vývoj, kterým prochází figura Matěje Hádka je pochopitelný a skvěle napsaný. Tento fakt pak opisuje i divákův pocit. Na začátku jsou obě postavy nalajnovány poměrně jednoznačně. Postupem času se ale divákovy sympatie přelévají a v případě Užovky se mohou od počáteční sympatie posunout až k opovržení.
Film působí velmi autenticky. Nepomáhá si módními berličkami. Příběh se neodehrává v severomoravských zapomenutých koutech ani v neuchopitelném bezčasí.
Ale také nevrhá diváka do těžkých depresí a k pocitu, že to bylo sice silné, ale vidět to znovu, se rovná sebedestrukci.
Kobry a užovky (foto: Falcon)
Kobry a užovky jsou v prvé řadě divácký film s přesahem. A takových v české kinematografii v posledních letech mnoho nepotkáváme. Už jen tento fakt je hodný obdivu.
Oba bratři Hádkové jsou ve svých rolích velmi dobří. Kryštof je ale excelentní. V roli feťáka – neřízené střely je velmi přesvědčivý a autentický. Jeho výkon pomáhají dovést k dokonalosti i vynikající masky. Ale i bez nich by jednoznačně obstál.
Film má na české poměry téměř bezchybný scénář a jistou, nekompromisní režii. Jsme sice teprve v předjaří, ale jsem si téměř jist, že těžko letos uvidíme něco lepšího (alespoň v české produkci).
-
Režie - 85%85%
-
Scénář - 90%90%
-
Hudba - 80%80%
-
Herci - 90%90%
Kobry a užovky (2015)
Jaroslav Žváček napsal skvělé postavy a vyhnul se karikaturám. Jan Prušinovský to skvěle zrežíroval. Po svém a bez kompromisů. Oba bratři podávají excelentní výkony. Kobry a užovky velmi výrazně vyčnívají ze soudobé české produkce. Přesto mají divácký potenciál i sílu. Obojí je v české kinematografii věc téměř nevídaná („víš jak…“).
foto/video: Falcon © 2015
Drama
Česko, 2015, 111 min
Premiéra: 19. 2. 2015 Falcon
Režie: Jan Prušinovský
Scénář: Jaroslav Žváček
Kamera: Petr Koblovský
Hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Jana Šulcová, Lucie Polišenská, Lucie Žáčková, David Máj, Věra Kubánková
