Alice Nellis: Liz mi do ničeho nemluvila | Rozhovor o Perfect Days

Nový film Perfect Days – I ženy mají své dny scenáristky a režisérky Alice Nellis vznikl na základě divadelní hry Perfect Days skotské dramatičky Lizy Lochheadové. Film má premiéru tento čtvrtek, 3. listopadu. S touto komedií má Alice Nellis dlouhodobou zkušenost – režírovala ji v roce 2003 v Divadle Na zábradlí a derniéra hry zde proběhla až po sedmi letech v červnu 2010.

O přerodu divadelní hry ve film Alice Nellis říká: „Ve scénáři je dodržena základní zápletka a postavy. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, je jiné – mnoho scén je zasazeno do exteriéru, scény, které byly ve hře “vypravované” se ve filmu opravdu odehrají, a vzhledem k posunu některých postav, zde vzniká možnost další, filmové a obrazové roviny vyprávění.

Alice Nellis při natáčení

Když jsem hru Perfect Days, která je námětem tohoto scénáře, režírovala v Divadle na Zábradlí, nikdo jsme neočekávali, že se stane kultovním hitem a že po sedm sezón bude každé představení, až do derniéry, vyprodané.

Ačkoliv se jedná o komedii, která je psaná s nadsázkou, chtěla jsem, aby herci hráli přirozeně a civilně. Od této myšlenky se odvíjelo i obsazení. Hledala jsem výrazné osobnosti, kterým je vlastní ironie a nadhled, takže ji nebudou muset nějak úporně předstírat.“

 ROZHOVOR S ALICÍ NELLIS

Jak složitá byla cesta od divadelní hry k filmu?

Tahle cesta začala někde v restauraci, kde mi Rudo Biermann navrhl, abych Perfect Days natočila jako film, vedla přes Glasgow, kde jsme tuhle myšlenku v jiné restauraci probíraly s Liz Lochhead, což je autorka divadelní hry, podle které film vznikla, a pomalu se nyní hrne k závěru ve studiu Avion, kde film dokončujeme. Velká část se ovšem odehrála u mého pracovního stolu, protože hra je hra a film je film, a obojí chce své. Nemyslím si, že to nutně byla cesta nějak složitá, spíše dlouhá a trochu neodhadnutelná. Ale zábavná. 

Byla jste při přípravě scénáře v kontaktu s autorkou hry?

S Liz jsme se znaly už doby, kdy jsem Perfect Days režírovala v Divadle na Zábradlí, takže když jsem za ní přišla s tímhle nápadem, nebyla ani moc překvapená. Naopak se smála, protože po pražské divadelní premiéře, na které byla, mě k tomu, abych hru zfilmovala, sama naváděla. A protože Liz je rozumný člověk a sama má své práce dost, rozhodla se, že mi do ničeho mluvit nebude. Což je velmi velkorysé a tak doufám, že se jí výsledek bude líbit.

Jak se rodilo obsazení hlavních rolí filmu?

Vzhledem k tomu, že hra se Na zábradlí hrála skoro osm let, rozhodla jsem se, že když nemůžu mít obsazení původní, které jsme měla opravdu velmi ráda, tak ho změním celé. Prostě že ty postavy budeme hledat znovu, abychom se jen neopakovali. Jediný, koho jsme si z divadla do filmu přenesli, je Zuzana Bydžovská, ale ta se zase objeví v jiné roli. S Ivanou Chýlkovou jsem už před lety pracovala v divadle a od té doby jsem si už mnohokrát říkala, že by mě bavilo s ní něco natočit a toto byla ideální příležitost. A pak už jsme obsazovali dál – hledala jsem herce, kteří mě baví, kteří jsou dobří, a zároveň je možné hledat u nich polohy, které jinde člověk třeba ještě neviděl. Chtěli jsme Ivanu a Zuzanu obklopit zajímavými muži a to se, myslím, podařilo. Skvadra Bob Klepl, Ondřej Sokol a Vojta Kotek obklopí ženu opravdu v mnoha polohách… 

Co vás při vlastním natáčení nejvíce těšilo?

Kupodivu to nebyl catering, i když ten byl tentokrát opravdu výborný, ale asi to, že i když jsem točila hru, kterou jsem už leta znala, spousta věcí mě dokázalo překvapit a spousta nápadu – hereckých, výtvarných nebo třeba i hudebních přinesla do filmu něco, co jsem si u své psacího stolu vymyslet nemohla. A také mě bavilo, že se nám film podařilo propojit s některými reálnými věcmi, které se mi moc líbí – jako je třeba divadlo La Putyka nebo hudba Honzy Ponocného. 

Ve filmu působí všichni jako skvělé sehraná – a vzájemně si rozumějící parta. Bylo tomu tak i při natáčení?

Myslím, že jsme byli sehraná, vzájemně si rozumějící parta lidí, kteří museli ovšem pracovat natolik rychle a intenzivně, že si toho zase tolik užít nemohli. Ale doufejme, že se to alespoň do filmu promítne.

Jak velký prostor jste nechala hercům pro improvizaci?

Vzhledem k tomu, že některé lokace byly opravdu velmi maličké, prostoru nebylo mnoho pro nic. A také Liz Lochhead je natolik dobrá dramatička, že zase tolik improvizace není k oživení její práce třeba. Ale například při striptýzových scénách jsem Vojtovi Kotkovi a Ivaně dala prostor zcela neomezený. Protože jsem se v podstatě dost styděla.  A je tu také jedna scéna Ondřeje Sokola v koupelně – tam jsem ho prostě jen poslala. 

Ve filmu na první pohled zaujme nádherný interiér Eričina bytu i další atraktivní interiéry. Jak jste je vybírali?

Zrovna tento byt jsme nevybírali, ale stavěli. Věděli jsme, že se tam budou odehrávat ty nejzásadnější scény a že budeme potřebovat interiér, který se spolu s hlavní hrdinkou bude moci vyvíjet. Ale na druhou stranu jsme se nechtěli vzdát reálného výhledu a kontaktu s okolím. Nakonec jsme ateliér postavili v bývalé budově Dopravních podniků na Vltavské, kde byla jako základ použita prosklená stěna s výhledem na město. Ale asi nejzásadnější podíl na tom, jak tento interiér působí, mají naši kamarádi Ivka a Rosťa z firmy Donlic, kteří nám ve chvíli, kdy jsme za con nejmenší peníze museli postavit luxusní byt, velkoryse půjčili nádhernou kuchyni, jídelnu a ještě několik kusů nábytku, o kterých by se nám při našem rozpočtu mohlo jen zdát. A je pravda, že si jejich kuchyni chodili během natáčení okukovat všichni, kdo se na plac dostali. 

Výborní a známí herci ve Vašich filmech často hrají i nepatrné role. Jak se Vám daří je pro ně získávat?

Hezky je poprosím. 

Jaké dny jsou pro Vás perfektní?

Většinou jsou to dny, od kterých jsem původně nic moc nečekala.

  • Total Film Servis:

Alice Nellis

Prvním autorským celovečerním filmem Alice Nellis bylo Ene bene (2000), které vyhrálo cenu na MFF San Francisko cenu za nejlepší film. V roce 2002 vyhrál film Výlet Českého Lva za nejlepší scénář a cenu kritiků. Výlet byl úspěšný i v zahraničí, v San Sebastian na soutěži Zabaltegi vyhrál v kategorii Best New director. Film se dostal do distribuce ve více než 15 zemích na celém světě. Její další film Tajnosti vyhrál opět Českého Lva, tentokrát v kategorii Nejlepší film a kamera. Na MFF Bergamo získal opět ocenění Nejlepší film a stejné ocenění získal i na festivalu českých filmů v Plzni. I tento film byl distribuován v zahraničí. Posledním filmem Alice Nellis je úspěšný Mamas & Papas, který získal dvě prestižní ocenění na newyorském Hamptons International Film Festivalu a to hlavní cenu pro celovečerní film Golden Starfish Award Narrative Prize a dále pak cenu za scénář Zicherman Family Foundation Screenplay.

 

Napište nám co si myslíte

Nebojte, Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

%d blogerům se to líbí: